Tomášovci zesměšňují Ramana Mahárišiho
Jiří Vacek
Představitelé tomášovců nemají v lásce Ramana Mahárišiho. Důkaz je dán jejich vyjadřováním.
V jedné ze svých knih Míla Tomášová napsala: „Ego je božské“. To je nebezpečná a nehorázná nepravda a všichni praví mistři v čele s Ramanou Mahárišim učí pravý opak.
Ego je největší zlo a musí být rozpuštěno. Proč se Míla takto vyjádřila, nevím. Osobně si myslím, že tento nebezpečný výrok jí podsunul někdo z jejího okolí bez jejího vědomí.
Když jsem proti této nepravdě protestoval, stal jsem se nepřítelem Tomášovců č. 1. Taková tvrzení, která zpochybňují ego, největší poklad mára, nemohou zůstat zlem nepotrestána. Spustili pokřik o urážce M. Tomášové, ač k žádné nikdy nedošlo. Kdykoliv na nich někdo chtěl, ať mu konkrétně ukážou, kde ona urážka je, nevěděli. Prostě jen odvraceli pozornost.
Miloši Tomášovi se zase nikdy nelíbil Mahárišiho výrok: „Lidé chodí na duchovní přednášky, ale vracejí se z nich takoví, jací na ně přišli“. Velmi a hlasitě s tím nesouhlasil. Když si vzpomeneme na přednášky v Lucerně, pochopíme dobře proč. To, jak se chovají je jen důkazem pravdivosti Mahárišiho tvrzení.
Všem a zejména A. Popovi se nelíbí Mahárišiho výrok: „Jen mistr opět může poznat mistra. Proto mistry neposuzujme“. A. Popov se široce rozepsal o tom, jaký to je nesmysl. Nebo si myslí, že všichni mistři jsou, a proto je mohou posuzovat?
Ani M. Tomášová nemohla být žákyní Ramany Mahárišiho, ač několikrát toto tvrzení publikovala a nahrála na kazety. Pan Pařík tvrdí, že to není pravda. Mahárišiho žákem podle něho nikdy nebyla. Já se naopak pamatuji, jak jsem jí četl své překlady Mahárišiho a jak se jí velmi líbilo jeho učení.
Vrchol tažení proti Mahárišimu dosáhl pan Dostál. Když si přečetl záznam Mahárišiho pamětníků, jak mistr vedl pracovníky kuchyně stezkou odevzdanosti, již to nevydržel a napsal rozhořčeně na Jitřní zemi: „To je hitlerismus!“
Když Avatar vydal knihu s Púndžou, šířili Tomášovci teorii: „Není oč usilovat“. Maháriši a nejen on, tvrdí pravý opak: „Átmavičára je stezka od začátku až do konce. Kdo nedělá átmavičáru, dělá lokavičáru“.
Dokonce mně pánové Pařík a dostál napsali výhružné dopisy, ať ihned přestanu vydávat knihy včetně učení advaity a Ramana Mahárišiho.
Jednoho z vrcholů boje proti Mahárišiho učení a všech pravých mistrů představuje v titulu uvedený výplod A. Popova, kde Mahárišiho a zejména átmavičáru přímo zesměšňuje.
Cituji: A tak jen pro pobavení a na závěr vyjímám z posledních „Myšlenek“ Jiřího Vacka (22. 7. t.r.). „Nejprve nalezněme, kdo se soustřeďuje a poznejme účinky soustředění a pak teprve na základě tohoto poznání se soustřeďujme“.
Bude to mít těžké snaživý žáček, aby se soustředil až poté, co se soustředil. Konec citátu.
Každý, kdo jen trochu studoval učení Ramany Mahárišiho, dobře ví, že nám radí, abychom se soustřeďovali na to, co v nás vidí, obecně vnímá. Nemáme věnovat pozornost tomu, co vidíme atd., ale tomu, co v nás vidí. To je onen pozorovatel, který, když se na něho soustředíme, nás přivede k poznání Sebe a k mistrovství jak výslovně uvádí. Viz například svědectví F. Humphreyse, které nalezneme v naší knize „Tak pravil Ramana Maháriši“.
Pro pana Popova to je směšné a legrace. Jasnější vysvědčení si vystavit nemohl.
To, že Avatar vydal i knihy s Mahárišim, dokazuje jen to, že je ochoten vydat cokoliv, od čeho může očekávat nějaký zisk. Nic víc. Navíc jeho prvá knížka s Mahárišim bylo piráctví a ekonomicky nás poškodila. Nezasáhli jsme důrazně proti nim jen proto, že šlo o Mahárišiho. Vděku jsme se nedočkali. Pan Popov tvrdí, že jsem dualista a používá toto slovo jako nadávku. Na rozdíl od něho si upřímných bhaktů vážím, i když si uvědomuji, že některé jejich názory jim brání v nejvyšším dosažení. Co je důležitější: Bůh je má raději než samolibé advaitisty. Důkazem je skutečnost, že jim posílá učitele, kteří je dovádějí do jednoty. Dva příklady za všechny: Rámakrišna a Púndža. Proto, jak se uvádí v literatuře, tito „ubozí“ dualisté (podle pana Popova) dosahují cíle stezky ve větším počtu než namyšlení advaitisté, kteří si něco přečtou a ihned usoudí, že jsou „TO“ – Bohem a chovají se tak, jako by jím opravdu byli.
Osobně se snažím řídit Rámakrišnovým: „Neustále spočívám u nohou toho, jehož milostí jsem s ním sjednocen“. Rámakrišna, ale i Ramana Maháriši dobře vědí, že sjednocení s Bohem není totéž, jako být totožný s Bohem, být mu roveň. Právě proto Maháriši spáchal „dualistický hřích“ (podle pana Popova) a napsal své uctívatelské verše na Arunáčalu. O něčem takovém nemá pan Popov ani potuchu. On by se přece k něčemu tak nedůstojnému nesnížil. Je přece „TO“.
Toto jsou holá, ověřitelná fakta. Svůj závěr, po jejich zhodnocení, ať si každý udělá sám.