Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Až v sobotu 6.12. jsem se dozvěděl o existenci Facebooku, který se zabývá naší skupinou. Přístup na něj mají jen vybraní účastníci. Těm, co se nehodí, je přístup zamezen.

Obsah Facebooku je výtvorem zlých a od Boha směřujících sil. Jeho cílem je znevažovat naši praxi i mistra a vyvolávat k němu nepřátelství. Ač je pravda, že bez pomoci mistra nelze poznání Sebe dosáhnout, vytvářením odmítavého vztahu k mistrovi jsou ti, kteří uvěří pomluvám, této možnosti zbaveni. Místo poučování o správném chování žáků k mistrovi, zavádí se „hlasování o mistrovi“, jakoby posláním žáka bylo kritizovat mistra a nikoliv usilovat o své poznání. To i přes skutečnost, že již poměrně hodně přátel s touto pomocí poznání Sebe dosáhlo.

Takto působící meditace mistra se posměšně odbývá jako „tamasické samádhi“.

Znevažována je sama nauka. Tam, kde mistr učí a zdůrazňuje zodpovědnost každého za sebe a za svůj osud s poukazem na nesmlouvavý zákon příčiny a následku, je odbýván: špatně pochopil.

Tam, kde napíše článek o mimořádné důležitosti lásky v souladu s učením apoštola Jana: „Bůh je láska“ a o tom, jak apoštol Pavel učí „bez lásky nic nejsme“, je posměšně odbýván, že se „dožaduje“ lásky. Přikázání lásky, která jsou základem k dosažení věčného života, jsou takto znevažována.

Také neučím, aby se někdo „odděloval“ od těla, jak Facebook nepravdivě uvádí. Učím, že se musíme od těla důsledně rozlišovat, což není nic jiného než rozpouštění jedné velké překážky dosažení, kterou je naše ztotožnění s tělem. Co učím, je uvedeno v „Královské józe“ a stručně v článku „Poslední veřejná meditace v Brně“.

Odůvodnění těchto tvrzení se nekoná. Vše, co Facebook říká, se nám předkládá jako čistá pravda. Jako by právě láska k Bohu, k bližním a k sobě nebyla základem každého duchovního života. Tu Facebook odmítá, protože se mu nehodí. Dává přednost neúctě a nepřátelství. V tom vidí svůj prospěch.

Každý by si měl dobře uvědomit, že uvěřit něčemu, co není pro nás dobré, je vždy ve svých následcích zlé. Následky přijetí takového nesprávného přesvědčení nesou ti, kteří je učí, ale i ti, kteří jim uvěří.

Jak dopadají miliony lidí, když uvěří Hitlerovi, Stalinovi, papežům a dalším, jak říká Ježíš, falešným prorokům, jsou toho velmi a velmi názorným příkladem. Buďme proto vždy velmi a velmi opatrní než uvěříme.

Když je někdo pomlouván a ještě za svými zády, není to již samo varující? Nemluví snad skutky uvedené například v článku „Poslední meditace v Brně“ a celé paměti „Jak jsem hledal Boha“, dost jasně?

Co mají k naší skupině říci lidé jako Mario Sabo, kteří žijí tuším v Nitře a nepamatuji si, že by se někdy jejího života zúčastnili nebo pan Foltýn, který se k nám vůbec nehlásí? I oni však hlasují: „Mistr je špatný“. Hlasují i lidé, kteří mně do očí a před svědky potvrdili, že jejich souhlas a sama účast je na Facebooku uváděna neprávem: „Nejsou členy a s obsahem nesouhlasí“.

Mistr své stoupence nešikuje do nepřátelství s druhými ani jim nedává hlasovat o druhých, ale i tak dostává nesouhlasné vyjádření ústní i písemná s obsahem Facebooku. Nezůstavují jen u nesouhlasu. Volí daleko tvrdší vyjádření.

Jedno takové naprosto věcné vyjádření, které je prosto nějakého nepřátelství, přikládám. Rozdíl mezi ním a nenávistí Facebooku je na prvý pohled patrný.

Doporučuji každému, aby si ve vlastním zájmu přečetl články na našem webu o lásce „Vědomí Já jsem je láska“ a o karmě „Všichni jsme pod zákonem“. Snad si alespoň trochu uvědomí, jak závažné pro něho samého jsou.

Pokud pak někdo Facebooku věří a přece k nám domů chodí s námi meditovat, velmi se divím, proč tak činí. Nebojí se, že utrpí od nás újmu? Bylo by lepší, aby si své zlé a odstředivé síly ponechal doma a nenosil je k nám, abychom je museli místo něho rozpouštět. Ušetří nám mnoho času, síly a zdraví.

Mimochodem k události, která vzbudila tolik rozruchu. Po celou dobu meditace, při níž jedna z hledajících skoro neustále strašlivě křičela a zmítala se tak, že tuším Dáša nemohla meditovat, protože jí vrážela neustále do křesla, jsem ji držel ze soucitu s jejím utrpením ve vědomí Já jsem. Proto se tak krásně na každého po meditaci na mne i na Evu dívala.

Jiný účastník mně řekl s despektem: „Má to z toho, že odmítá své tělo a špatně medituje“. Tím byla věc pro něj odbyta.

Ta hledající je velmi vážně nemocná. Tak vážně, že má trvalý invalidní důchod. Ten se rozhodně v dnešní době nedává při nějakých běžných a nezávažných nemocech. Odrazovat ji proto od braní léků, které jí umožňují alespoň trochu normálně žít, je velmi a velmi nezodpovědné. Tím spíše, že zde také platí: následky nenese rádce, ale ten, kdo radu poslechne. Také ji rozhodně nenutím brát léky, to je další nehorázná lež Facebooku. Nejsem lékař, a proto bych nikdy do léčení v tak závažném případě nezasahoval. Také nespojuji její braní léků s mou pomocí.

Znovu a znovu slyším lež, že jsem chtěl na ni zavolat záchranku. Ona sama doslova na Facebooku říká, přesně cituji: „Řekl to sice (o záchrance) láskyplně (zřejmě to nemyslel vážně), ale moc dobře mi nebylo“.

Právě teď, když píši tyto řádky, jsem v rozhovoru s přáteli na otázku braní léků narazil. Bylo mně řečeno, že již jednou radu nebrat léky skutečně poslechla a výsledkem bylo, že ji museli opravdu dva přátelé z naší skupiny odvést autem na pohotovost. Jistě si to ještě pamatují.

Facebooku je každé lživé překroucení dobré. Když jsem o celé záležitosti s ní asi za 14 dní mluvil, tak dokonce popřela, že by na Facebooku něco zveřejnila. Jak dalece je to pravda a jak Facebook celou záležitost překroutil, neumím posoudit. Využívat nemocného člověka pro své záměry – co k tomu říci?

Dalo by se ještě ledacos dodat, ale soudnému člověku to snad stačí. Pokud ne, není mu pomoci pro zastření rozumu vlastním zlem. To vždy účinně působí.

Nepíši tyto řádky snadno a rád. Jak dlouho jsem snášel nehorázné a nesmyslné útoky na samu podstatu naší átmavičáry typu: „Když se soustřeďujeme na předmět, tak děláme lokavičáru“. Jak je možné nechápat, že předmět pozorujeme se snahou o objevení toho, co si zvolený předmět uvědomuje? Nebo: „Ten, kdo zvládl umění uvědomění Sebe, ale právě si Já neuvědomuje, je na tom stejně jako ten, kdo to neumí“. Takže: kdo umí číst, ale právě nečte, je roven negramotnému člověku. Učíme druhé dosažení Já a když je dosáhnou, tak jim říkáme, že jsou stejní jako ti, kteří poznání Sebe nedosáhli, když Ježíš říká: „Já jsem dveře do království nebeského“.

Proč pronášet takové výroky, které jen ponižují druhé nebo je zneklidňují a odvádějí od praxe, která vede k poznání Sebe? Proto musím psát znovu a znovu články jako „Proč začínáme s átmavičárou a pozorováním světa“. Článek bude zveřejněn na našem webu.

Snad dojde konečně k pochopení toho, co společenství prospívá a co nikoliv. Nic jiného mně k tomuto vyjádření nevede. Budu nesmírně rád, když se tak stane.

Opravdu nemám chuť do nekonečna opakovat základní a nepominutelné pravdy, jako je trvalé bdění nad myslí s rozlišováním na dobré – zlé, spásné a nespásné. Kdo nechce pochopit, že se nemůže trvale dopouštět smrtelných hříchů typu: „Nemám ho rád“ a jim podobných, tomu není pomoci. Podle nauky se tím vylučuje z působení milosti boží. Proč, je zřejmé: „Bůh je láska“ a nikoliv nepřátelství a zloba. Ti, co tuto základní pravdu nechápou, ubližují na prvém místě sobě: oddělují se od Boha a uzavírají se působení jeho pomoci.

Zde pomůže teprve velké utrpení, které si tím způsobí. To je moje nepochopení zákona stezky i příčiny a následku i strašení jím. Blaze tomu, kdo se dá takto zastrašit a bude raději myslet, cítit a konat pod vlivem zákona lásky.

Je-li láska Bůh, jak jej chce někdo bez lásky opravdu dosáhnout, je pro mou nedostatečnost nepochopitelné. Soudím, že je však lépe být s Bohem s láskou než chytrý bez lásky, a proto i bez Boha. Pokud vůbec nějaká chytrost bez lásky existuje. Silně o tom pochybuji. Jelikož však všechno špatně chápu, ať mě ti chytří nevěří a nechají si svou chytrost. Já mám něco lepšího.

Nakonec vše je naprosto jednoduché: buď mám s Bohem rád nebo propadám zlým a nepřátelským sklonům a pak nemám nic a jsem dokonce méně než nic. Jsem v moci sil, které mne odvádějí od Boha.

Proto jsem napsal: „Mám vás všechny rád i ty, co mne pomlouvají. Mějte se také všichni rádi. Proč? Protože to je fajn“.

To je celá nauka. Škoda, velká škoda pro toho, kdo tomu nevěří a dělá opak.

Smítko v oku Mistrově

Petr Kouba

30.11.2014

Mluví se o tom již v Bibli a přetrvává to dodnes. Všichni máme neustále sklon k tomu, vidět smítko v oku bližního, ale vůbec nás nenapadne obrátit pozornost na břevno v oku vlastním. Pokud tento postoj navíc obracíme proti Mistrovi a neustále zkoumáme smítka v jeho oku, místo toho, abychom se zbavili břevna v tom svém, není nám pomoci.

Je dobré se zamyslet nebo ještě lépe ve vědomí obrátit pozornost na to, jaké impulsy nás vedou k tomu, že máme neustále potřebu se „navážet“ do druhých osob. Např. když někteří hledající upřímně sdílejí své meditační zkušenosti s druhými. Proč by měly meditační zkušenosti ostatních být pouhé mentální konstrukce a úskoky ega, ale naše meditační zkušenosti přímé prožívání ve vědomí? V naší bohorovnosti nás ani nenapadne, že by to třeba mohlo být naopak? Vůbec nejhorší je, když se takto chováme ke svému Mistrovi a neustále s velkou pečlivostí zkoumáme jeho výroky a s obrovskou chutí negujeme vše, co řekne. S velmi kritickým duchem „napravujeme“ nauku i Mistra, místo toho, abychom napravovali sebe!

Také se cítíme dotčeni, pokud se nás Mistr nezeptal na některé duchovní otázky, které sdílel s jinými.

Jaké podněty nás vedou k takovému chování? Zde se dá použít i obměna átmavičáry, ptáme se: „Kdo se cítí dotčený“?

S opravdu kritickým duchem bychom měli ve vědomí pátrat „co“ nás k takovému chování vede?

Je to opravdu upřímná snaha pomoci ostatním?

Nikomu z nás opravdu neuškodí, ale naopak velmi a velmi prospěje, pokud svého kritického ducha místo na své bližní nebo dokonce na Mistra budeme obracet na sebe!

Na závěr uvedu dva výroky z knihy Bhagavana Nitjánandy „Nejvyšší skutečnost, Vědomí srdce“.

Duchovně usiluj a nemluv špatně o druhých!

Činíš-li tak, je to jako bys pokládal kámen na rašící kytičku.

Sutra 98

Konej v souladu se svými slovy.

Mluv v souladu se svými činy.

Sutra 99