Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Moje odpůrce trvale pálí otázka vztahu mistr – žák, viz naposled KV 28.1.2008, A. Popov a M. Tomáš.

Není divu. Pro ego není většího nepřítele, než je mistr. Tam, kde je mistr, jde mu doslova o život. Proto se snaží v rozporu s učením všech pravých mistrů, pravdu o mistrech zpochybnit.

Zejména tvrdí:

• ego bezpečně může posoudit, kdo mistr je a není
• zaměňuje mistra za tělo a osobu
• ve vztahu k mistrovi si ego může dělat co chce
• mistr nesmí žákovi vytýkat chyby
• odevzdanost ve vztahu k mistrovi je hitlerismus
• mistr musí vyhovovat žákovi, nikoliv žák mistrovi
• mistr může být přesvědčeným členem ateistické a zločinecké organizace

a mnohé další nepravdy.

Nejhlubší nevědomost prozrazují v nesprávném chápání podstaty vztahu mistr – žák, která je vnitřní, duchovní a neviditelná.

Ego dokonce neváhá znevažovat svého mistra, jako někteří žáci M. Tomášové ji znevažují, když vyvracejí její vlastní výroky například, že se považuje za žáka Ramany Mahárišiho, že Vacek je dobrý mistr a když oceňuje Vackovy samizdaty, Učebnici átmavičáry a další jeho díla.

K jejich neustálému dožadování se o vysvětlení, je zbytečné, abych se znovu a znovu vyjadřoval. Egu nejde o pravdu, ale o obhajobu sebe. Pro upřímné hledající bylo o tomto námětu již vše potřebné, ne jednou, ale několikrát řečeno. Viz například moji knihu „Mantra jóga a o mistrovství a žákovství“. Na obdobný námět se opětovně vyjadřují všichni mistři jako K. Minařík, R. Maháriši a další. Postačí pozorně a hlavně s pokorou číst jejich poučení a pravda nám bude zjevná. Nepíši pro ty, kteří pravdu nenávidí, ale pro ty, kteří ji hledají.

Vztahu mistr – žák je věnována celá stejnojmenná knížka Šri Chinmoye. Tam hledající nalezne také vše potřebné o tom, jak správně chápat mistra a jak se k němu chovat, abychom získali co největší duchovní prospěch. Není v ní nic, co by neučili jiní mistři ani já.

Zejména by si měli všichni důkladně přečíst řádky o odevzdanosti k mistrovi. Jen stručně, mistr říká: „Mohu pro vás něco udělat jen tehdy, když mi skutečně dáte celou svou existenci, vnitřní i vnější. Vaše problémy na sebe mohu vzít na základě své naprosté jednoty s vámi a díky tomu, že mě úplně přijmete“. (str. 29).

Takže i ten Šrí Chinmoy hlásá podle tomášovců stejný hitlerismus jako R. Maháriši i Vacek. Nebohé ego! Kde nalezneš zastání? Jen u avatarů, nikde jinde. Jak smutné. Nezoufej však. Ti dobře vědí, že jsi božské.

Naproti tomu Šri Chinmoy ví, že ego musí zmizet, což se bez mistra podaří žákovi jen ve velmi vzácných a výjimečných případech. Velká většina hledajících nemá bez mistra, který by se jich ujal a oni se mu opravdu vnitřně odevzdali, naději. Temné síly stojící za egem toto dobře vědí, a proto na mistry útočí ze všech sil. Představitelé tomášovců  jim v tom vydatně pomáhají.

Zvláště mě potěšilo, že Šri Chinmoy výslovně uvádí, cituji: „Základním nástrojem duchovního vedení je pro duchovního mistra meditace“. (str. 7). Takže ne přednášky, jejichž duchovní účinek zpochybňují všichni praví mistři, ale meditace mistra s žáky, ono Mahárišiho učení tichem, je pro duchovní pokrok žáků zásadní. A právě to děláme.

Šri Chinmoy v knize posílá i vzkaz Danovi Moravcovi a dalším. Hromadné udělování zasvěcení (šaktipat je zasvěcení) stu žákům najednou a navíc za peníze) rovnou nazývá podvodem, viz. str. 24. Dan a další se stali obětí podvodu a místo, aby prohlédli, tento podvod – to říká Šri Chinmoy, obhajují.

V knížce se dočteme i o přebírání utrpení mistrem za žáky. Pro M. Tomáše je příznačné, že zmínky o tomto jevu zesměšňuje jako „fňukání“.

Celá knížka odhaluje podvod, nevědomost a hru temných sil, které se na nás dopouštějí ti, jejichž trvalou snahou je zpochybnit  úlohu mistra na naší duchovní stezce, oddělit nás od něho, a samy se hledajícího zmocnit ve svůj prospěch. O nic jiného se nejedná. Šri Chinmoy také jasně říká, co mistr od žáků získává, cituji ze str. 10: „Mistr kupuje tvou (žákovu) nevědomost a dává ti poznání. Kupuje tvou bezmocnost a dává ti sílu. Dovedeš si představit pošetilejší obchod? A teď poslyš jméno pošetilosti tvého gurua: je jím soucit a nic jiného“. Konec citátu.

Tak bych mohl knížku citovat bod za bodem a ukazovat souhlas s tím co učím. Doporučuji však, aby si ji každý přečetl sám a přesvědčil se na vlastní oči. Nepravdivosti tvrzení odpůrců učení o mistrech jsou naprosto zřejmá.

To, co učí Šri Chinmoy učí každý pravý mistr a ani já neučím nic jiného. Tuto pravdu by si měl každý ve svém vlastním zájmu plně uvědomit. V sázce není nic menšího než jeho vlastní dosažení a spása z nevědomosti a z utrpení existence bez Boha. Proto ti, kteří jej staví proti mistrovi, jsou jeho největší a základní nepřátelé. Nenabízejí mu nic jiného, než aby zůstal ve svém egu a oddělen od Boha pohlcen pošetilou vidinou vlastní svobody a dokonalosti. Že za ni platí nesmírným utrpením a pohřbením svého ducha za živa v neživé hmotě, již neříkají. Právě naopak. Tvrdí, že je to plané vyhrožování. Ego se přece podle nich nemá čeho bát. Je božské. Dodnes přemýšlím jak se toto tvrzení mohlo objevit v knize, jejímž autorem je M. Tomášová. Já jsem od ní takovou lež nikdy neslyšel. Kdo ji do knihy těžce nemocné autorky propašoval, si snadno domyslíme.

Je dobré připomenout, že útoky na nás začaly přesně v té době, kdy jsem toto nebezpečné a zavádějící tvrzení odmítl. To není náhoda, ale zákonitá odezva. Zlu se na ego nesmí sahat, protože právě existence oddělená od Boha, kterou nazýváme egem, je sama podstatou všeho zla. V egu zlo brání samo sebe.