Soucitná Iva Procházková
Jiří Vacek
Zlu a zlem ovládaným lidem jsou trnem v oku knihy, které vydáváme. Hlavním důvodem je, že osvobozují z moci zla ty, kteří mu propadli. Dalším je normální závist na konkurenci. Proto se nám snaží v jejich vydávání zabránit nejrůznějšími způsoby.
I. Procházková nyní (viz KV 11. 3. 2009) přišla s lítostí: je jí líto těch, kteří „musí“ odebírat naše knihy. Ztrácí tím prý svobodu.
Pravda je tato: Každý se k automatickému odběru našich knih přihlašuje naprosto dobrovolně a může se kdykoliv odhlásit, což se také děje. Tvrdit, že když se někdo zaváže k odběru asi 4 knih do roka, tak ztrácí svobodu koupit si jiné knihy, je holý nesmysl nebo snad úmyslná lež? Je to stejný nesmysl, jako tvrdit, že když si předplatíme abonentní koncerty nebo dokonce roční školné, že „ztrácíme“ svobodu. Naopak ji tím využíváme ke svému prospěchu, což platí i pro naše knihy za které navíc neplatíme předem, jako v uvedených příkladech.
My našim přátelům nejen naše knihy nenutíme, jako to dělali KV tolik vychvalovaní komunisté, když odběr Rudého práva byl povinný dokonce i pro některé nestraníky, kteří se museli prokazovat potvrzením o zaplacení předplatného. My jim dokonce svobodnou volbu výběru nabízíme a usnadňujeme tím, že jim cizí knihy opatřujeme. Tak mohou získat knihy pravých mistrů Eckhartem počínaje a tibetskými mistry konče.
Tím, že jim umožňujeme nákup skutečně hodnotné literatury všech duchovních směrů, jim nesmírně usnadňujeme orientaci v záplavě titulů, ze kterých některé jen předstírají, že jsou duchovní.
Trvalý odběr je sice otevřen pro všechny čtenáře, ale přednostně je službou pro naše přátele, kteří kráčí přímou stezku átmavičáry Ramany Mahárišiho. Zejména těm, kteří bydlí daleko od možnosti nákupu duchovní literatury – a těch je mnoho nebo jsou dokonce z nějakých důvodů nepohybliví, umožňuje nákup literatury, která se týká stezky, na kterou se vydali. Ti tuto možnost vysoce oceňují. Poskytuje jim totiž praktické rady pro jejich praxi. Zřejmě právě tato paní Procházkové a jí podobným vadí. Proč, když je nikdo nenutí, aby se také přihlásili. Prostě jakákoliv pomoc druhým, na přímé stezce u nich vyvolává nepřátelství, protože jsou jejími nepřáteli. Jiný důvod nemají, protože jich se to vůbec netýká a nic jim do toho není! Pohání je pouze jejich špatně skrývané zlo a snaha co nejvíc uškodit.
Ze psaní I. Procházkové vyplývá, že si myslí, že ego je svobodné a ví lépe, co potřebuje, než duchovní učitelé. Tím jen dokazuje svou úroveň. Lítostí nad tím, že přátelé vydávají peníze za duchovní knihy místo za světské záležitosti, jasně prozrazuje stupnici svých hodnot. Nejpřednější je pro ní ego a svět. Výdaje za duchovní knihy jsou podle jejího mínění vyhozené peníze.
Hloupost a nepravdivost vývodů autorky je nad slunce jasnější. Lže a hraje na strunu falešného soucitu nevědomě či úmyslně? Něco o jejích úmyslech napovídá, že stále dokola ohřívá a nafukuje nedorozumění, ke kterému došlo asi před deseti lety, které si způsobila sama, protože si neschovává doklady o zaplacení. Poslední je naprostá samozřejmost a bez něho není například možná ani reklamace na poště, když peníze nedoručí. A to se skutečně stává.
Skutečně duchovní lidé naši práci oceňují. Ti, co jsou světlu nepřátelští se nám ji ze všech sil snaží překazit. Velmi doporučuji jejich výplody kriticky číst. Pak jejich nesmysly a lži vyjdou na světlo jako paní Procházkové. Opravdu je úroveň jejího myšlení tak nízká, jak prozrazuje nebo prostě zkouší, zda se někdo nachytá?
V každém případě věřit tvrzení KV bez použití dobře rozlišujícího rozumu je velmi nebezpečné.
Ať je to tak či onak, jedno je zřejmé. Zlu naše knihy opravdu silně vadí. Tím nám dávají nejlepší doporučení. Co vadí zlu, musí být opravdu dobré.
Paní Procházková si také ztěžuje, že když se ze začátku skrývala za anonym, tak jsem se o ní nelichotivě vyjadřoval. To je vrchol: ona mne pomlouvá kryta anonymitou a ještě si ztěžuje, že se o ní nelichotivě vyjadřuji. Myslí si snad, že ji mám za její nesmysly a lži děkovat? Zřejmě je přesvědčena, že anonymní pomluvy nejsou nic zlého. I to ukazuje, jaké etické hodnoty vyznává. Život mne naučil jednu dobrou věc. Když chceme poznat, jaký někdo opravdu je, nechme jej volně mluvit, což platí i o psaní a každý nakonec vždy na sebe prozradí, jaký opravdu je. Musíme však naslouchat pozorně a při tom myslet. Rozhodně není dobře slepě věřit všemu, co kdo říká. O KV to platí dvojnásob.
Jedno je jisté! Konečným cílem všech těchto útoků je zbavit čtenáře možnosti čerpat duchovní poučení a navíc je odradit od naší stezky, která je stezkou átmavičáry Ramana Mahárišiho. Jak se kdo k tomuto boji dobra a zla staví, ukazuje, kam patří.
To plně platí i pro ty povznesené a ušlechtilé soudce. V čem ta jejich ušlechtilost a povznešenost spočívá, když nejsou schopni správně posoudit vývody paní Procházkové a dalších, ať posoudí druzí. O sprostotách typu „Vacek vydával své samizdaty se souhlasu StB“ ani nemluvě. Takové lži mohou šířit jen skuteční přátelé komunistů. Vydávat ochranu boží, kterou jsem pro svou práci měl za benevolenci zla, je opravdová zvrácenost.