Sekta
René Hrala
V souvislosti s častým používáním slova “sekta“, mě zaujal článek "Co je a co není sekta" (autoři: Vít Profant a Ivan O. Štampach), který byl vytištěn v časopise Dingir č. 4/2000, a to pro svůj racionální přístup.
Z jeho závěru vyjímám...
Zmatek plynoucí z obecně špatné definovanosti slova sekta je živnou půdou pro útlak náboženských menšin a nejen jich. Abychom tomuto zmatku zamezili, je třeba užívat termínu sekta s maximální opatrností, tak aby bylo jasné, co jsme jím mínili, to znamená, vždy jej předem definovat. Ale i pak zůstává nebezpečí, že nás bude někdo citovat, aniž by ocitoval onu definici. Proto je pravděpodobně nejrozumnější se tomuto slovu úplně vyhnout a jednotlivé shora uvedené významy nahradit termíny, které se vlastně již v menší míře používají.
1. Pro (nedávno) odštěpenou náboženskou skupinu můžeme použít termíny nové náboženství, nové náboženské hnutí nebo nová religiozita. Musíme si ale uvědomit, že tyto pojmy jsou širší a zahrnují tedy i skupiny, které se odnikud nevydělily, ale vznikly naprosto nově.
2. K označení nekřesťanské či výrazně jinak křesťanské skupiny v křesťanském prostředí bychom měli používat názvy alternativní náboženství / religiozita, alternativní náboženské hnutí. Protože sám výraz "náboženské hnutí" zahrnuje směry křesťanské i jiné, můžeme říci, že tu vedle sebe stojí církve a alternativní směry. Nemusí nutně stát proti sobě.
3. Skupině, které vyčítáme znaky shora uvedené u bodu 3, bychom měli říkat konkrétně autoritářská / uzavřená / nesnášenlivá náboženská skupina / společnost / organizace / církev v závislosti na tom, na co chceme upozornit.
4. Chceme-li nějakou skupinu označit za nebezpečnou (ad 4), použijme termínů destruktivní / škodlivá / nebezpečná / zločinná náboženská skupina / společnost / organizace, popř. destruktivní kult. Zde je však na místě připomínka, že destruktivních náboženských skupin je zřejmě málo, i když na sebe pochopitelně poutají pozornost. Ctěme také důsledně presumpci neviny.