Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Někdy je mně vytýkáno, že věnuji příliš pozornosti sporu s představiteli Tomášovců.

I když věnuji potřebný prostor dění kolem sporu s Tomášovci, není pravda, že se paměti „Jak jsem hledal Boha“, nevěnují ničemu jinému. To je účelová lež představitelů Avataru, aby od nich odradili čtenáře.

Paměti jsou nesmírně cenným zdrojem poznatků o duchovní praxi. Zkušenosti hledajících, které líčím, jsou zcela jedinečné a poučné pro všechny duchovní praktiky. V takové míře nikde nejsou uváděny. Jejich znalost pomáhá     překonávat nástrahy cesty a jsou i zdrojem povzbuzení. Činím tak proto.

Za prvé: je velkou nevědomostí a nedostatkem duchovního rozlišování, vivéky vidět tento spor jako osobní. Není.

Na této zemi neustále probíhá boj mezi silami zla a dobra. Zlo hojně využívá poznatku, který používal přední demagog nacistů: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. Již to samo o sobě je lež. Lež se nemůže stát nikdy pravdou, ale při jejím neustálém opakování ji lidé za pravdu začnou považovat. Proto zlí lidé své lži a nepravdy do nekonečna opakují a zveřejňují a snaží se všemi prostředky zabránit šíření pravdy. Vědí dobře proč: odhaluje a vyvrací jejich lži.

Právě proto je třeba stejně neustále opakovat pravdu, aby byla přijata. Ono totiž také platí, že pouze 100 x opakovaná pravda se teprve pravdou stává, tj. je jako pravda přijímána. To platí obecně. Jen si vzpomeňme, jak například v lékařství se  těžce prosazovala  pravda o  nutnosti  antiseptické  chirurgie  nebo o původcích horečky omladnic. Než se tato samozřejmost prosadila, zemřelo mnoho lidí, včetně matek kojenců.

Vzato z jiného pohledu: myšlenky jsou opravdové tvořivé síly, které se snaží zevně uskutečnit úměrně své síle. Tu právě získávají svým opakováním, které jejich sílu zesiluje.

Nyní je snad zřejmé, proč je lži třeba neustále vyvracet pravdou. Vytváří se tím síla pravdy, která účinně ruší síly hlásaného zla. Proto také lidé posedlí zlem zakazují říkat pravdy všemi způsoby, které mohou použít. Proto se zavádí censury, pálí knihy a jejich autoři se vězní i vraždí.

V osobním sporu, který mě byl vnucen, není předmětem věcná diskuse, ale šíření duchovního zla. Nejde o osoby, ale o čistotu nauky.

Pokud někdo nepokrytě hlásá, že ego je neškodné, není oč usilovat nebo že se má s úsilím přestat před dosažením cíle - tedy Boha, že komunisté, kteří popírají Boha, jsou ušlechtilí a jejich oběti si své pronásledování vymýšlejí, že ženy jsou ve vztahu k mužům v duchovní oblasti méně cenné – pokračovat bych mohl dlouho, hlásá zlé a nebezpečné lži, které je nutné neustále vyvracet. Proč, bylo vysvětleno. Říci pravdu pouze jednou, zdaleka nestačí. Zlo, které je hlásáno nepřetržitě, zvítězí nad dobrem, lež nad pravdou právě tím, že je neustále opakováno. Síla jeho myšlenek se tím zesiluje.

Pokud se v tomto sporu vyskytují osoby, nejsou podstatné. Podstatné je, kdo stojí na straně pravdy a kdo je na straně lži. Kdyby mé názory, které vyvracejí názory tomášovců, hlásal někdo jiný, stal by se terčem útoků zla on. To se také stává. Běda, když někdo napíše totéž, co říkám já. Rázem je terčem nejsprostších útoků on.

Zlo také používá celou řadu demagogických triků, které nepoctivým a nepravdivým způsobem zdůvodňují své lži. Jejich odhalování je vysoce nutné, protože mnozí je nejsou schopni prohlédnout nebo dokonce neví, že existují a jsou pak zmateni, začnou pochybovat nebo dokonce uvěří zlu.

Proto je nezbytné proti zlu bojovat bez přestání. Pokud tak nečiníme, vyklízíme prostor, který zlo a jeho lži rychle naplní.

Příkladů nalezneme mnoho. Nedostatečné odhalování komunistických lží a nepoctivých úmyslů, je jedna z příčin, proč je lidé v roce 1946 ve velkém počtu volili. Nikoliv většina, jak lžou. Dostali pouze 39 % neboli 61 % voličů je nechtělo.

I pro ty, kteří jsou spíše dobří než zlí, je důležité číst „jak se stále opakuji“, když vyvracím lži. Slovo pravdy má svou sílu, stejně jako slova lži. Odhalování zla a jeho nepoctivých způsobů otevírá oči těm, kteří neumí dobře rozlišovat nebo jsou na začátku cesty. Orientuji tyto „maličké“, na kterých Ježíšovi tolik záleželo tak, aby je někdo neodradil od stezky.

Proto je vyvracení nepravd, lží a útoků zla nezbytné a současně velmi prospěšné. Komu se nezdá, měl by zpytovat svědomí, proč mu odpor proti zlu vadí.

Současně čtením článků o sporu si každý prohlubuje znalost nauky a také si opravuje své nesprávné názory a nepochopení nauky. O znalosti demagogických triků bych řekl, že je naprosto nezbytná. Jinak se necháme nachytat a svést. Pravidla o nutnosti rozlišování, vivéky, platí i zde. Pokud neznám postupy zla a demagogie, nemohu je rozpoznat a stávám se jeho poddaným.

Závěr je zřejmý: nikoliv osobní spor, ale boj pravdy se lží, dobra se zlem, který na naší úrovni probíhá neustále ve světě i v naší mysli. Přesvědčení: všechno vím, vše znám, ve mně žádné síly zla nejsou, je již zlem samo o sobě. Čtěte proto kapitoly o sporu pozorně, přemýšlejme při tom, získávejte z nich potřebné poučení, jak o zlu tak o čisté nauce. Je to velká příležitost naučit se správně rozlišovat, provádět vivéku, jak v záležitostech ducha, tak světských. Získáme tím mnoho.

Uvedený spor – přesně neustále útočení Avatarů na nás má i jeden pozoruhodný výsledek: tříbení duchů. Mnozí berou naší pomoc zcela bez ostychu, ale nemají nás rádi. Poznají se tehdy, když odmítnou cokoliv udělat na naši obranu. Ač dobře znají Rámakrišnovo: „Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň nebo od něho s hanbou odejdi“, tak nás nebrání, ale odejít nechtějí. Čerpají naši pomoc dále na společných setkáních a to nehodně. Ježíš říká totéž jinými slovy: „Kdo mne zapře před lidmi, toho já zapřu před Bohem“. Zapření mistra má za následek jeho ztrátu a přerušení stezky k Bohu, protože platí, že to, co dělá mistra mistrem, je vědomí Já jsem, Bůh. Ztrácejí milost boží.

Zvláštní kategorií tvoří „ spravedliví soudci“. Tváří se vznešeně a vyhlašují své názory jako jedině platné pravdy. Je nikdo nenapadá, nepomlouvá, ale vědí jasně, že se nesmíme bránit. Také mluví v duchu odpuštění a podobně. Z jejich vyjádření je zřejmé, že se neseznámili ani s podstatou sporu. Je podivuhodné, že jim vůbec nevadí sprosté nadávky, kterými jsme častováni, protože je neodsuzují. Za jejich zdánlivou ušlechtilostí není nic jiného než velká namyšlenost a nevědomost.

Nerozlišují zlo a dobro a ještě si myslí, že je není třeba potírat. Pomáhají tím zlu. Tito lidé by vytýkali i Ježíšovi, že zlořečí farizejům.