Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Nykl

Po probuzení z divokého snového stavu a znovunabytí vědomí reality se nám uleví, že skutečnost, kterou žijeme, je postavena na pevných základech, v našem případě duchovních.

Pevným bodem pro člověka, který hledá cestu Domů je sám Bůh. Pokud jej máme na prvém místě, je všechno na správném místě. Protože je Bůh láskou a my máme být dokonalí, jako on sám, máme milovat svého bližního jako sebe. Naše moudrost nemůže být dostačující, protože lidská inteligence je příliš omezená a lidská vůle příliš slabá. Z toho vyplývá, že třetím pevným bodem našeho duchovního života může být společenství hledajících sester a bratří. Takové společenství tvoří nedokonalé lidské bytosti, které v lásce mohou při svých modlitbách, kontemplacích a meditacích vytvořit prostředí pro působení Svatého Ducha.

Opravdovost školy Jiřího Vacka – naše nauka, je postavena na milosti Boží: „ Máme usilovat ze všech sil a celou bytostí, ale současně neustále prosit o milost a spoléhat na ní“.

Pokud jsme se ještě neprobrali z víru spodních vod, který způsobil ve společenství nedostatek lásky, vzájemné úcty a tolerance, můžeme ve svých modlitbách prosit: „Kéž by nás Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil“.

Člověk nepředává lidské dědictví tím, že se dá slyšet, ale tím, že se zachová při zdravém rozumu (George Orwell).

Ještě dnes nemohu a nechci věřit tomu, co se objevilo ve veřejně přístupných médiích o vztazích mezi žáky a mistry naší duchovní školy.

Již apoštol Pavel napsal bratřím do Korintu: „Dejte pozor, abyste se navzájem nesežrali“.

Naše nauka nám říká, že všechno co se děje působí síla vědomí. Odpověď máme hledat v tichu tohoto vědomí a svou rozlišovací schopností najít příčiny následků, které jistě nevyrostly ze dne na den.

Boží láska nám přikazuje, abychom byli tvůrci pokoje a nastolili zpět ztracený klid a boží milost. Proto se nezlobte na pokus jednoho z vás o pojmenování a revizi pravých hodnot, abychom je neztratili.

Jestliže se hledající napojí na duchovní školu a čerpá z bohatství, které vytvořil svou lidskou silou, inteligencí, nesmírnou obětavostí a službou bližním člověk Jiří Vacek, pak není možné odvrátit se s nevděkem, jak se to stalo. Láska a úcta k Mistrovi je základní podmínkou pokroku na duchovní cestě. Opak je známkou ztráty pokory.

Nikdo nemůže chtít od oddaného žáka, aby hledal chyby na svých bratřích ve společenství, protože dobrý žák ví o svých nedostatcích, které má odstranit. Naše nedokonalost je člověku přirozená, ale jednota a láska společenství tvoří podmínky pro duchovní růst všech účastníků.

„Ó synu bytí!

Jak jsi mohl zapomenout na své vlastní chyby a zabývat se chybami druhých? Kdokoliv tak činí, stíhá ho mé prokletí“

„Ó synu prachu!

Vpravdě říkám tobě: ze všech lidí nejnedbalejší je ten, který se zbytečně pře a snaží se vyvýšit nad svého bratra. Vpravdě, ó bratři! Nechť činy, ne slova, jsou vaší ozdobou."

„Ó synu ducha!

Má první rada zní takto: Měj čisté, laskavé a zářící srdce, aby tvoje bylo odvěké, nehynoucí a věčně trvající království."

(Bahá´u´lláh).

Pro někoho na duchovní cestě jsou důležité osobní zážitky, jiní si cení přirozený růst lásky k Mistrovi, společenství a nauce.

Omlouvám se Jirkovi Krutinovi i ostatním, kteří se pokoušeli o vysvětlení narušených vztahů tím, že napsali mnoho slov. Nenašel jsem v nich ani pravdu ani lásku a nechci je číst proto, že rozdělují a pokud mluví o vlastní pravdě, neuvědomují si projekci vlastní nedokonalosti, a navíc jejich slova jsou nactiutrháním. Nejlépe by bylo vše spálit na popel a pokorně si jej vysypat na vlastní hlavu s pochopením, že prach jsme a v prach se obrátíme.

Pokud se opíráme o lásku, měli bychom ctít její aspekty: úctu, péči, odpovědnost a poznání toho, co milujeme.

Zkuste pátrat ve svých výtvorech, jestli projdou sítem úcty a odpovědnosti. Zkuste posoudit, zda je vaše vysvětlení dobré, spásné a nezbytné.

Nezapomněli jste na moudrost bráhmanských myslitelů, že „pár protikladů, které vnímáme, neodráží pravou povahu věcí, nýbrž vnímajícího ducha. Vnímající duch musí překročit své vlastní meze, má-li dosíci pravé reality.…“

Zkuste slovní výtvory na svém webu prověřit paradoxní logikou, která vede k toleranci: „Jestliže správná myšlenka není konečná pravda, není cestou ke spasení – není proč bojovat s jinými, jejichž myšlení dospělo k jiným formulacím“.

Závěrem si dovolím říct, že všechno, co se rozvířilo v myslích aktérů, bylo zkouškou – božím humorem, který se směje učenosti bez lásky, která je bláznovstvím. To, co vyšlo na veřejnost je uklouznutí na pýše skrytého a sebejistého ega. Naše společenství takovou zkoušku přežije, pokud se vrátí zpět k úctě k Mistrovi a k odpuštění i smíření všech členů společenství. Na mém vztahu ke všem přátelům ve společenství se nic nezměnilo. Všech kritizujících i kritizovaných si vážím pro jejich dobré vlastnosti, které jsem mohl po dlouhé hodiny sdílet a radovat se z přátelství a hezkých zážitků, které meditační semináře a společné meditace umožňují.

Nikdy jsem nepoznal tak lidsky krásného a čistého člověka, kterým je Jiří Vacek, přestože dokonalý je jen Bůh. Nikdy jsem nepoznal tolik krásných lidiček, kteří společenství tvoří. Nauka, Mistr i místní mistři jsou moji velikou životní hodnotou, kterou si chci ponechat do posledních let mého života. Stejně jako není problém se od všeho odpoutat ve vědomí, neměl by být problém vrátit lásku k bližním tam, kam na cestě k Bohu patří.

Jiří Nykl