Řeknu to polopatě!
Jiří Vacek
Zádušní mše je mše, kterou katoličtí kněží slouží za duše zemřelých. Za jaké duše? Za ty, které nedošly po smrti spásy, jako katoličtí světci, ale trpí za své hříchy v očistci. Zádušní mše má jejich pobyt v očistci i utrpení zkrátit, aby byly dříve spaseny.
Kněz Halík jako pravý katolík nepochybně s tímto postojem mši za Edu Tomáše i sloužil. Z pohledu církve, jejímž je kněz Halík představitelem, byl Eda Tomáš jako učitel jógy kacíř a odpadlík. Něco podobné, i když mírněji vyjádřeno, při mši bylo řečeno. Navíc byl i hříšníkem, protože se rozvedl a znovu oženil, což je další církevní provinění, které se trestá za života zákazem přístupu k přijímání a po smrti věčným zavržením, pokud nedošlo k pokání, které Eda neučinil. Zádušní mše nebyla rozloučením kněze Halíka s Edou, ale mší za spásu jeho duše trpící v očistci. Pochopme dobře: kněz Halík, sloužil mši za Edu v prvé řadě „úředně“ jako představitel katolické církve, který věří v její pravdy, včetně té, že mimo ní není spásy a nikoliv soukromě jako jeho přítel. To nebylo rozloučení s přítelem, tím mohl být pohřeb, ale oficielní mše za spásu jeho duše. Za ty, kteří došli spásy, se zádušní mše neslouží; není potřeba. S tímto postojem, zachránit duši, kněz Halík, jako představitel církve, která jógu odsuzuje, nabídku sloužit mši za jeho duši přijal nebo dokonce sám navrhl. Z jeho pohledu a mnoha křesťanů tím přinesl důkaz o nesprávnosti a neúčinnosti jógy. Kdyby Eda nebo pozůstalí nevěřili v účinnost a potřebnost zádušní mše za Edu, proč by se konala?
Z pohledu Edy nebo pozůstalých platí: neměli by oni být v prvé řadě přesvědčeni o síle a spásnosti cesty, kterou Eda učil? Proč tak málo v ní věřili? Kdybych byl myslícím Edovým žákem, tak si položím otázku, co mně vlastně mše za spásu jeho duše ukazuje. Ptal bych se: „Věřil tak málo tomu, co učil, že se obrátil o pomoc k organizaci, která je józe nepřátelská a tvrdě ji odsuzuje? Byla jeho praxe a dosažení tak nedostatečné, že měl z toho, co s ním bude po smrti strach?
Jelikož se mše konala, vyvolala zcela oprávněně tyto otázky a jim podobné a z tohoto pohledu je jedno, kdo ji nabídl nebo objednal. Mše byla sloužena a důsledky, které z ní vyplývají není možno „vymluvit“. Má si snad každý Edův žák již předem zaplatit pro jistotu za sebe zádušní mši? I to je totiž možné. Pro církev budou takoví lidé vždy vítáni. Bude moci plným právem tvrdit: „Vidíte je, jogíny, ve smrti se obracejí o pomoc k nám, k církvi svaté. Tím dokazují, že jejich jóga za nic nestojí.“
O nějakém příkladu k následování, který by měl každý učitel nebo pozůstalí dávat, nemůže být ani řeč. Pokud popud k zádušní mši nevzešel od Edy, ale od jiných, právě ti Edu ve skutečnosti nejvíc pomluvili. Představují nám jej jako učitele cesty jógy ke spáse, jemuž spásu jeho duše nezajistila jeho vlastní praxe jógy, ale zajišťuje jí církev, která možnost spásy pomocí jógy nejen neuznává, ale jógu samu tvrdě odsuzuje jako bezbožný klam.
Takových zvláštností máme u nás více. Máme tu buddhistického mistra, který věří (nebo ne?) v Buddhovo nezrozené, v nirvánu, v zásadu nenásilí a soucítění se všemi bytostmi, jen aby dobrovolně a z přesvědčení vstoupil do strany, která učí a hlavně dělá pravý opak: třídní nenávist, Bůh neexistuje ani život po smrti a svůj program prosazuje násilím, diktaturou včetně vraždění a jáchymovských koncentráků. Co si od těchto lidí sliboval, v čem, na jakém základě s nimi spolupracoval? Na uskutečnění jejich nenávistných představ a prosazováním materialismu?
Neosvícený Karel Čapek již před válkou věděl, proč není komunistou. Osvícený Drtikol nikoliv, ač K. Gottwald se vůbec netajil v předválečném parlamentu, jak se svými odpůrci naloží: „Jezdíme se do Moskvy učit, jak vám zakroutit krkem“. A skutečně, jen se komunisté zmocnili moci, začali vraždit: ženu Miladu Horákovou, generála Píku a tisíce dalších. Za tyto vraždy a všechny zločiny, stranou spáchané, nesou spoluzodpovědnost všichni její členové. Kdyby s nimi nesouhlasili, nemuseli ve straně být.
Může zdravý rozum věřit, že toto vše je plně v pořádku, že zde nejsou žádné rozpory ani nic zlého?
Toto jsou holá nepopiratelná fakta, která jen uvádím. Nikoho nesoudím, tím méně odsuzuji. Prostě uvádím věci, tak jak jsou a jak se udály. Nikoho nepomlouvám ani neurážím. Pokud se pravda někomu nelíbí, není vina na mně. Jestliže mě za pravdu někdo sprostě uráží místo věcné diskuse, každý by si měl z toho učinit patřičný závěr. Kdo nesnáší pravdu a je jejím nepřítelem, rozhodně s ním není něco v pořádku. Ve vlastním zájmu by měl příčiny svého odporu k pravdě objevit. Proč? Protože pravda, jak dobře věděl Ježíš, osvobozuje.