Reakce na texty ctitele Mahárišiho
Josef Šťastný
Ctitel Mahárišiho, viz kauza-vacek.blogspot.cz/jak-si-lze... vlastně kritizuje duchovní úsilí. Chtěl bych na tomto místě poděkovat panu Vackovi právě za to zdůrazňování vlastního úsilí v duchovní praxi za současného se otevírání a odevzdávání boží milosti. Ctitel, viz kauza-vacek.blogspot.cz/koren-nepochopeni... zdůrazňuje pouze aspekt odevzdanosti, pasivitu. Dobře znám stav „pasivní pseudo odevzdanosti“, který je pro osobu velmi pohodlný, protože je v něm zažíván jakýsi klid mysli. Osobně si myslím, že pokyny ctitele k tomuto stavu mohou vést, protože zanedbává upnutí všech sil naší bytosti na Boha, který je právě teď přítomný.
Má zkušenost je, že „jakási vnitřní okouzlenost hlubokým tichem a jemné čeření tohoto ticha otázkou „kdo jsem já?““, o kterém píše ctitel, nestačí. Ona jemnost totiž může být na škodu v tom smyslu, že nezahrne celou naši bytost; že někde v koutku nás zůstane něco, co Boha nechce. Proto vám, pane Vacku, ještě jednou děkuji za to, že neustále zdůrazňujete nezbytnost našeho upřímného úsilí. Myslím, že totéž učila i Míla Tomášová, když říkala, že jednou z nezbytných vlastností na duchovní stezce je opravdovost.