Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Na návštěvu k mistrovi přišli dva muži. Jeden ukázal na druhého a vyprávěl o něm, že přijal určitou osobu za svého mistra, který nedosáhl, jak tvrdil, vysokého stavu. Proto jej přivedl k Mahárišimu, aby se dostal do blízkosti plně osvíceného mistra a odvedl jej z nepravé stezky. Kdo byl tímto mistrem a o jakou stezku šlo, není uvedeno.

Maháriši se na muže vztekle (ano, vztekle – v originále je „furious“) obrátil a velmi hněvivým tónem mu odpověděl: „Jak víte, že jeho guru není dobrý guru? Jaké předpoklady splňujete, abyste mohl posuzovat duchovní učitele? I kdybyste byl toho schopen, jaké právo máte říkat tomuto muži, že jeho mistr není dobrý? Oddanost a úcta žáka je v mnoha případech důležitější než kvalifikace mistra. I kámen, je-li vroucně uctíván, se stává Išvarou“. Konec výňatku. Čtenář jej nalezne v knize „The Power of the Presence“.

Tím Maháriši opět jasně prohlašuje, že mistra může rozpoznat opět jen mistr. To není můj výmysl, jak s oblibou tvrdí moji odpůrci, ale jedno ze základních poučení, které nám dává.

Od kritiky mistrovství musíme samozřejmě rozeznávat věcnou kritiku učení mistrů a v některých případech i kritiku nebo spíše sdělení o jejich chování. Oboje není totéž. Pokud má být mistr pro žáky vzorem, nemůže být například členem ateistické a navíc zločinecké organizace. I Ramana Maháriši zcela jasně vyjadřoval nesouhlas s některými názory známých mistrů a zřetelně dával znát, že nemá rád nejrůznější divotvorce.

Posuzovat mistra, jak se děje v mém případě podle toho, zda někomu podám ruku nebo ne, zda odpovím či neodpovím na dopis, je jen ubohost.

Právě nedávno mně vyprávěl jeden naprosto důvěryhodný přítel, jak s určitým posláním navštívil kdysi manžele Tomášovy. Nešel na návštěvu, pouze něco vyřizoval. Ač neměl peníze, odešel s balíkem knih Tomášových, které mu Míla Tomášová doslova vnutila za více než 5.000 Kč. Protože nebyl bohatý, splácení dluhu mu trvalo déle a byl proto velmi tvrdě upomínán. Tuto Mílinu praxi uvádí mnoho dalších lidí. Nic si nevymýšlejí. Neuvádím ji proto, abych ji očerňoval. Pouze konstatuji, a dokonce ji chápu.

Píši o ní pro srovnání. V několika málo případech jsme zaslali bez objednávky hledajícímu knížku, protože jsme se domnívali, že mu prospěje. Neposlali jsme ji na dobírku, takže při převzetí nic neplatil a mohl knihu vrátit bez zaplacení. Mnozí z takto „postižených“ toto počínání ocenili, a dokonce poděkovali. Pro pár namyšlených „spravedlivých“ jsem proto i po mnoha letech eticky nedostatečnou osobou. Pro zlé lidi je příznačné, že i v dobru vidí zlo. Nejsou schopni pochopit, že jim někdo chce prokázat dobrou službu.