Rámakrišna také nemá rád přednášky
Jiří Vacek
Tomášovcům nejvíc vadí, že šířím učení Ramany Mahárišiho a dalších pravých mistrů. Proč, je zřejmé.
Když opakuji jeho slova, že jen mistr může poznat mistra, tak sám Maháriši vyvrací jejich namyšlenost, že jsou schopni poznat mistra, jak neustále dávají znát.
Když opakuji nesouhlas Mahárišiho s přednáškami, tak se jim to z pochopitelných důvodů také nelíbí. Každý ví proč. Když popíšu podle pamětníků Mahárišiho, jak některé uctívatele vedl stezkou odevzdanosti, vyvolám u nich bouři nevole: „Vacek hlásá hitlerismus“. Nehlásá; pouze cituji věrně a z hodnověrných pramenů. Egu se samozřejmě stezka odevzdanosti líbit nemůže. Ono se chce nafukovat a naparovat a nikoliv se v pokoře a odevzdanosti umenšovat.
Tak bych mohl pokračovat v příkladech dlouho.
Když již si nevědí rady, tak prohlásí, že Mahárišiho učení překrucuji. Co je na těchto dalších výrocích překrouceno, neřeknou, protože nemohou. Tato slova jsou naprosto jasná a jednoznačná.
Právě nedávno mi přišel se svým výrokem o přednáškách na pomoc sám Rámakrišna.
O účinnosti přednášek říká:
„Pouhé přednášky? Lidé je budou několik dní poslouchat a pak na ně zapomenou. Nikdy nebudou jednat pod vlivem pouhých slov“.
(The Gospel of Sri Ramakrishna, New York, 1958, str. 199 – 200.)