Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Nedávno si jeden z našich odpůrců ze zoufalství, jak odkrývám jednu jejich lež za druhou, povzdechl: „Proč ten Vacek raději neučí tichem?“

To věřím, že by se jim líbilo, kdybych mlčel. Mohli by nerušeně lhát. I ten povzdech však již byla lež. Jen otevřou pusu, již lžou. Možná již ani neumí něco říci bez lhaní. Učím totiž tichem neustále celý rok.

Za rok proběhne u nás doma s přáteli ke dvěma stům dvou a vícehodinových meditací. Čtyři i více každý týden. Za rok pořádáme přes 20 veřejných meditací v trvání 2 a více hodin. K tomu 10 týdnů meditačních seminářů. Veřejné meditace a semináře probíhají v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Do roka se jich zúčastní hezkých pár stovek lidí. Zřejmě vědí proč. My sami doma meditujeme 2 hodiny v klidu každý den.

Některé zájemce přivádějí k nám i nenávistné výlevy našich nepřátel, aby se sami přesvědčili a mnozí zůstávají.

Navíc, kdo spočívá v Já, ten učí tichem i když mluví. Opravdu to nevíte? Jelikož však většina hledajících věnuje svou pozornost slovům mistra, nevěnuje tomuto tichu pozornost. Proto z něho také nemá užitek. Proto je lépe, když mistři nemluví a vedou pozornost hledajících k tichému vyzařování Já z jejich osobnosti. Tím získávají mnohem víc než z jejich výkladů. Proto také Ramana Maháriši zrazoval od duchovních přednášek: „Lidé z nich odcházejí stejní, jako na ně přišli“.

Takže, jak je to s tím učením tichem? Není to od těla, které mu je přes 75 let úctyhodný výkon?