Jiří Vacek - duchovní učitel

Maríči

(Reakce na text „Virus Maríči- výtvor Vacka?“ na hlavní stránce diskusního fóra Jitřní země).

V tomto příspěvku bych chtěla poukázat na konspirační bludy avátáristů z Jitřní země, podle kterých si mě „povolal“ ke své obhajobě pan Vacek. Uvést pestré výtvory fantazie jistého Ozzyho (autora výše zmíněného textu JZ) na pravou míru předložením prosté a logické reality. Zmíněný text na JZ vyšel 5.12.2005.

Text osoby se pseudonymem Ozzy začíná větou: „Nejdřív napíše, že se bojí o život, ale v příštím okamžiku je jí ten život úplně jedno – protože jím může hájit Vacka.“.

Přívrženci avátáristů (tomášovci) na svých webových stránkách už mě vícekrát upozornili,  i prostřednictvím jisté Ivy, že pokud pana Vacka budu bránit dál, mohu se stát „mučednicí“ (viz. komentáře Ivy k Maríči). Iva i Ozzy mluví jasnou řečí: sice mi, jak neustále vysvětlují, žádná újma od tomášovců (Avátáru) nehrozí a nikdy nehrozila, avšak vzápětí sami sobě odporují, a upozorňují, že pokud pana Vacka hájit budu, tak to újmu na životě přece jen znamenat může!

Víme dobře, co jsou to za typy lidí a organizací, které dávají lidem podobné podmínky (nechám tě žít, pokud...).

 Co zastánce avátáristů (tvrdé jádro Jitřní země) nejvíc štve je fakt, že si dovolí někdo s bohatými zkušenostmi s nimi hájit jejich další vyhlédnutou oběť. Hledají proto fantastická a složitá vysvětlení proč asi jsem se rozhodla do sporu vstoupit, když se na radu právníka jsem se před nimi léta skrývala v exilu a jsem ráda že jsem jejich pronásledování unikla a zůstala naživu. Mám být ráda, že žiju, zní vzkaz, a nemám tady vyskakovat a hájit „nějakého Vacka“, protože pak bych se o svůj život – jak ujišťuje Ozzy i Iva ! – měla proč bát znovu! Hezký a stylový úvodní text pro diskusní fórum duchovního serveru! Že to tzv. duchovním lidem co čtou server JZ, ale ani představitelům práva v tomto státě nevadí, je zarážející. (Vydírání s újmou života se stává zřejmě běžnou součástí pojednání o Bohu a duchovnu v tomto státě...)

Iva, Ozzy, p. Fric, Jaroslav ani další z tvrdého jádra sekty nedokážou pochopit jednu věc: že by někdo mohl bránit nespravedlivě pronásledovanou osobu pouze z principu. Anebo ze soucitu. Nechápou, co mě k tomu vede, když se tak bojím o život (pro ty, co mé komentáře nestihli přečíst: popsala jsem v nich, jak mi H. Beran přímo z bytu manž. T. v Doudově ul.  telefonicky vyhrožoval zabitím). Tomášovci si myslí, že lidé, kteří jsou morálně pevní a „mají páteř“ kvůli vlastnímu bezpečí odhodí své principy a když uvidí nespravedlivě napadeného, zavřou si oči a ucpou si uši. Já vím, Tomášovi obhajobu ostatních lidí jen proto, že jsou nevinně napadeni neučili, nemají tedy jejich žáci proč chápat, že i takové chování na světě existuje. Dokonce je to mezi lidmi ne-tomášovci pokládané za normální a lidské! Ani mi za to pan Vacek neplatí, ani z toho nemám žádnou výhodu – tak to tomášovcům nejde do hlavy. Pro ně zřejmě existují pro hájení druhého člověka pouze zištné důvody, peníze, výhody. Anebo pak fanatické ideje a utkvělé představy jejich guruů.

Vždyť dobře vím, co jsou tito lidé zač, a dobře vím, co čeká pana Vacka a jeho žáky. Mám letité zkušenosti. Budu tedy mít soucit s každým, koho si tato sekta vyhlédne jako svou další oběť, ať to bude slavný nebo neznámý člověk, jogín nebo zametač, mladý či starý. To peklo přece nikomu nepřeji! Je však samozřejmé, že se ozvu (a kdekoli a kdykoli v životě jsem to tak dělala už od dětství) na obranu těch, co jsou obviňovány nevinně, a jsou slabí či nemocní. Pan Vacek je starý člověk, má zdravotní problémy. Nikomu nic neudělal. Je neetické, jak mu tomášovci vyhrožují s cílem jej umlčet, a připomínají mu např. že se díky jejich kontaktům v BIS „bude plížit kanály“ (viz. Popov). Bylo  však stejně neetické, když to samé dělali proti mně, mladému těhotnému sirotku trpícímu horečkami, díky jejich zásahu do jeho života však také bezdomovím a hladem. Tomášovci jsou velkými hrdiny totiž  pouze tehdy, když mohou šlapat po právech těch nejslabších a nemocnějších. (A jak zvláštní, že jim nejvíce leží v žaludku právě lidé silných morálních principů a praktikující jógu podle Rámana Maharišiho! )

Není to tak, jak by tvrdé jádro Jitřní země chtělo přesvědčit čtenáře: pan Vacek mou obranu nepotřebuje ! Má dost žáků. Nedělám to proto, že by neměl nikoho, kdo by se jej zastal a bez mého hájení by byl ztracen. Dělám to proto, že jinak nemohu. Navíc, teď už ani nevím, jestli mu můj vklad spíše neublížil než že by mu pomohl. Když jsem začala na JZ psát, ještě jsem dlouho nevěděla, že se jedná o server založený čistě tomášovci a který dává prostor pouze cenzurovaným textům a funguje jako skladiště jednostranných veřejných pomluv na pár vyhlédnutých osob (v současnosti pan Vacek a jeho žáci, a já, Maríči). Věřila jsem, že to čtou i nezávisle myslící lidé a i těm je dán prostor. Kdybych věděla, že je to v podstatě prodlužení sekty tomášovců do virtuálního světa, pak bych tam nejspíš vůbec nezačala psát. Věděla bych, že je to zbytečné, že zneužijí svou pozici majitelů serveru, a s texty příspěvků i komentářů budou podle potřeby manipulovat, nejinak, než manipulovali v minulosti např. s mými intimními dopisy psanými svému příteli. Tak se  stalo i teď.

Na rozdíl od tvrzení Ozzyho (dále Ivy, p. Frice a dalších z tvrdého jádra) však pan Vacek  mě nikdy „nepovolal“ ke své obhajobě. K tomu, aby tak mohl učinit, by mě předem musel totiž  znát! Sám on i jeho blízké okolí může potvrdit, že jsme se s panem Vackem dodnes nikdy nesetkali, ani jsme si nikdy netelefonovali! Když jsem zjistila, že tomášovcům vadí nejvíce jeho kniha 10. díl Pamětí, tak jsem si od pana Vacka tuto knihu poštou objednala. To už však dávno poté, co jsem na JZ posílala své příspěvky a komentáře!

Těžko mě tedy mohl „povolat“ abych jej obhajovala. Já osobně jsem o panu Vackovi předtím jen tu a tam slyšela (zejména pomluvy z úst tomášovců, když jsem se s nimi musela stýkat díky svému bývalému příteli) a viděla pár jeho knih u jiných lidí. Ale přiznám se, že jsem je nikdy nečetla, protože se Tomášovi v letech 1993-1998 dokonale postarali o to, abych měla odpor ke všemu, co se nazývá duchovnem. Věřím však milé a moudré paní astroložce, už zesnulé Kamilce Ráčkové, jediné z duchovních lidí v Praze která mi při pronásledování Tomášovými spolu se svým manželem poskytla azyl na své chatě i lidskou oporu. Byla to moje adoptovaná babička, která mi vrátila víru v lidskost. Ráčkovi byli opravdoví duchovní lidé, tzv. stará škola, na světelné roky vzdálená od komercializovaného pop-duchovna mediálních celebrit Tomášových. A paní Ráčková mi jednou říkala, že by mi ráda doporučila meditační skupinu kolem pana Vacka, pokud hledám opravdově duchovní lidi a morálně pevně zakotvené. Já jsem ji sice věřila na sto procent, ale bohužel jsem byla vším duchovnem v Čechách tak znechucena, že jsem tehdy ani poté pana Vacka nevyhledala.

O jeho sporu s Avátárem jsem také nevěděla do tohoto podzimu (2005) vůbec nic! Stalo se to náhodou. Dopisuji si s milovníky Rámana Maharišiho, mimo jiné s jedním z ašramu v USA. Právě jsem dostala od něj dopis, a byla jsem z jeho moudrých slov naladěna na lásku spojující opravdové cvičence jógy podle učení tohoto milovaného indického světce. V tomto rozpoložení jsem pracovala na internetu, hledala na Googlu nějakou informaci, a omylem narazila na Jitřní zemi, kde jsem padla do vášnivých diskusí o Vackovi jako když pták který ještě před chvílí letěl mezi mraky padne  na tvrdou zem. Byla jsem v šoku.

„Tak oni nepřestali?“ proběhla mnou myšlenka.  Ptáček Maríči jim uletěl, přesto, že do jejího umlčení investovali (podle vyšetřovatelky Říhové) nemalé fin. částky i kontakty. Je to asi jako droga, museli si najít jiného „úhlavního nepřítele“, nejlépe podobně slabého a křehkého, tak si teď do hledáčku vzali starého pána Vacka! A protože se mi najednou vynořilo to pětileté peklo, které mi tato sekta v minulosti připravila, dostala jsem úplně normální strach o tohoto neznámého pana Vacka. „To snad ne, nenechají na pokoji ani staré lidi, to je už opravdu moc!“ takové myšlenky mě vedli k zapojení se do diskuse.

Tak jednoduchý a nekonspirační je původ mého vstupu do sporu Avátár kontra Vacek! Hledat v tom nějaké záhadné spolčení může jen ten, kdo nikdy moje texty na JZ nečetl, dává průchod své bujné fantazii anebo s těmito dezinformacemi chce účelově poškodit pana Vacka a/anebo mně.

Pan Vacek a já jsme dva různá individua rozličného přístupu k Tomášovým a s odlišnými zkušenostmi s nimi, a to musí vidět každý, kdo jeho i moje příspěvky na JZ a na Satguru kdy četl! Bylo by laciné, kdyby teď pan Vacek začal psát o stejných činech Tomášových, kterými pronásledovali mně. Nemůže, protože u nás, „maharišiovců“ se držíme pravdy, jinak nemůžeme. I kdyby se manipulace s fakty zdála být občas snadnější cestou, ve skutečnosti nikdy není. Lež je vždy komplikovanější, než pravda, a těžko se obhajuje, špatně se pamatuje. Většinou se lidé do lží stejně zamotají. (Viděli jsme to, když tomášovkyně Pavlína Dunovská hrála roli mé údajné oběti „brutálního útoku“, v kauze kterou vykonstruovala na objednávku Tomášových renomovaná právnička JUDr. Klímová. Přesto, že lékař (kamarád H. Berana) poskytl ještě i falešný posudek o modřinách a ranách všeho druhu, případ ztroskotal na tom, že sama Pavlína si to story nezapamatovala dobře, a čtyřikrát jej ve výpovědi měnila od základů. Díky tomu jsem byla osvobozena, a nemusela jsem jít na tři roky do vězení jako nevinna..)

Manipulace s fakty je tedy záludná věc, a vím, že ani pan Vacek by takovou formu „obrany“ neuznal. Oprávněná by byla jen v krajných případech (třeba nebezpečí újmy na životě). Zatím ale stále chci věřit, že v tomto státě vyhrává pravda a logika, a ne bludy jedné sekty, která nemá nic jiného na práci, než umlčovat svobodné vyjadřování občanů protiprávnými prostředky vydírání, výhrůžek a pomluv na osobu. S panem Vackem jsme se nijak nedomlouvali, že jej budu bránit, čím a jak. Ani to zřejmě neočekával, že se někdo „zčistajasna“ objeví, a začne psát kriticky o Tomášových na JZ. Je to čistě mojí iniciativa, a přitom jsem si sama nebyla jista, jestli mu to spíš neublíží. Mně už tomášovci ničím nedokáží překvapit, ani tím, že moje texty z JZ stáhli a ponechali tam jen pomluvy na mou osobu, uvedli moje pravé jméno bez mého povolení a výmysly, které mi vkládají do úst pouze oni (jako třeba s tou příští inkarnací Tomášových, kdy prý mám podle Ozzyho očekávat, že se mě T. omluví – nevím odkud toto bral, ode mně jistě ne – k tomu bych  měla věřit v příští lidskou inkarnaci této dvojice, což není můj případ.).

Pan Vacek má s Tomášovými omnoho mírnější zkušenosti jako já, ostatně i jeho dcera patřila k těm, co paní T. respektovali a měli ji rádi. Dodnes o nich p. Vacek píše s respektem, jako o lidech, co, domnívá se, hledali Pravdu a Světlo. Všimněte si, že pan Vacek vždy zdůrazňuje, že to byli duchovní lidé, a jen upozorňuje na některé jejich lidské chyby. Co vadí panu Vackovi evidentně více, je chování současných následovníků Tomášových, sdružující kolem vyd. Avátár.

Na rozdíl od p. Vacka to, co vadí na Tomášových mně jsou naopak hlavně jejich činy: zásah do soukromí lidí, neetické a protiprávné jednání. S těmito věcmi pan Vacek zkušenosti nemá, tak proč by o nich psal? Já naopak jsem byla hozena hned do „hluboké vody“ přímé zkušenosti s chováním Tomášových i jejich žáků díky svému partnerovi-tomášovci, a tak jsem ani neměla čas si jejich filozofii prostudovat – hned mě stihli odradit svými skutky. Protože však jsem studovala už od svých 16 let filozofii jógy a Indie, a také to byl můj obor na univerzitě, tak samozřejmě zkoumám i souvislosti činů Tomášových s jejich „kulhavým“ učením. Jdu na to však z jiné strany jako pan Vacek.

Rozumní lidé vidí, že sice oba, pan Vacek i já,  tomášovce a jejich zesnulé gurui kritizujeme, neděláme to stejným způsobem, a kvůli stejným zkušenostem. Na mnoho jejich projevů  máme dokonce rozdílný názor.

Navíc tím, že jsem např. popsala, jak Míla T. zasahovala do mého soukromí, zázemí a životných jistot, anebo popisem policejně-soudních manipulací, jsem vůbec nemohla obhajovat např. tvrzení pana Vacka, že Míla T. se pokládala za žákyni Rámana Maharišiho (které je trnem v oku tomášovcům)!  Jak tyto dvě věci jdou dohromady podle tomášovců?

Anebo druhá tolik napadaná myšlenka pana Vacka – že pan T. jako jogín neměl mít zapotřebí zádušní mši? To fakt si tvrdé jádro Jitřní země myslí, že mým popisem třeba výhrůžných telefonátů od H. Berana jsem nějak „potvrdila“ že jogín zádušní mši nepotřebuje? Tak proč tedy chtějí všem čtenářům svého serveru „nahustit“ do hlav, že moje informace jsou obhajobou nimi tolik zatracovaných tvrzení pana Vacka? Moje informace jsou obhajobou pravdy o Tomášových. Co z toho vyplývá pro jednotlivého čtenáře v souvislosti s panem Vackem, je jeho osobní svobodou názoru.

Vidět tedy, že v logickém myšlení mají „duchovní“ lidé z Jitřní země značné nedostatky. Ale mají problémy zřejmě i s pamětí:

Ozzy píše ( o mně): „Pořád jen mluví o šlechetnosti starého pána Vacka a jeho pravdomluvnosti a dalších skvělých vlastnostech jako jsou láska a nezištná pomoc bližním“. Neuvede žádný citát z mých textů, kde o panu Vackovi takto mám mluvit, takže seriozní člověk mu nemůže příliš věřit. O pravdomluvnosti p. Vacka a o jeho šlechetnosti jsem mluvit mohla: jsou to vlastnosti, které člověk pozná i ze psaného textu. Lhala bych však kdybych popisovala jeho „pomoc bližním“ (třeba mně), anebo „lásku“ (ke mně) – protože k tomu, abych takové vlastnosti poznala, tu osobu potřebuji znát osobně, což jak víme není případ pana Vacka a mně. Jsem sice přesvědčena, že by mě ani z těchto hledisek nezklamal, ale jde o to, že Ozzy a další „jasnovidci“ z Jitřní země vkládají mi do úst tvrzení, které pochází jen z jejich fantazie, stejně jako ty „příští inkarnace Tomášových“. Tím, že vygumovali všechny mé texty i mé komentáře ze svých stránek, a blokují moje další, samozřejmě čtenáři nemají možnost zjistit, co jsem doopravdy tvrdila, a co vymyslelo tvrdé jádro sekty. Je to klasická cenzura, která mě u tomášovců už ani nepřekvapuje.

„Myslel si snad, že ho Maríči zachrání? Proto ji povolal? bude tvrdit že ne, ale každému je celkem jasné, oč šlo“ píše v příspěvku Virus Maríči Ozzy. Co nás napadne čtením těchto vět? Nezní to jako výhrůžka „stejně tě nikdo nezachrání, ani ta Maríči, i když jsi to myslel“ ? Už jsem výše vysvětlila, že mě p. Vacek nemohl povolat, protože mě neznal, tudíž nemohl ani doufat, že moje obhajoba jej „zachrání“. Ale od čeho má jej zachránit? Chystají snad tito „duchovní“ lidé z Jitřní země něco špatného na pana Vacka? Ještě špatnějšího, než co zvládli doposud? Zní to tak...

Když jsme u toho „povolání“ k hájení pana Vacka, maximálně mě mohl povolat tak Mahariši, na kterého jsem právě myslela, když jsem při surfování narazila na chat JZ. Takže je možné, že příštím objektem pomluv na JZ se stane tento zesnulý indický světec? U tomášovců je možné vše. (Už vidím další článek Ozzyho : „Virus Maríči – výtvor Maharišiho?“)

Ozzy a majitel stránek však ví vše lépe, nejen to, proč jsem začala hájit pana Vacka, ale i to, co má být „každému celkem jasné“. Jako vždy, tomášovci si přivlastňují právo vědět, co si SMÍ každý myslet, konat, psát, říkat. Jasně to potvrzuje i konečná výzva textu psaná hůlkovým písmem: „IGNORUJTE! NEREAGUJTE NA NĚJ“ (myšleno na „Virus Maríči“). Nebezpečně mi to připomíná křik Hynka Berana a Mariánském náměstí, když mě napadl aby mi vytrhl podpisy svědků z rukou a když jsem volala o pomoc, přihlížející lidi z ulice chtěl odbít slovy: „Neposlouchejte ji, je to blázen!“.

Jak jednoduché: sekta tomášovců dává lidem návod ke všemu, k tomu co si mají myslet,  slyšet či neslyšet,  konat nebo nekonat. Když neuposlechnou, mohou dopadnout jako pan Vacek, pan vydavatel z Hradce, buddhista z Brna anebo já...

(Poznámka pod textem Ozzyho pochází od majitele stránek JZ (pana Frice?), který  vysvětluje, proč jej dali na hlavní stránku Diskusního fóra, a zároveň bez mého povolení uvádí mé celé jméno. Toto po asi 7 dnech uveřejnění změnil na pouze moje křestní – asi si uvědomil právní souvislosti tohoto chování, i když dost pozdě. Mezitím to stačilo vidět několik odborníků.  Text Ozzyho mimo výše popsaná tvrzení obsahuje však i opakované pomluvy na mou osobu – psychopat – a zároveň i výhrůžku újmou na životě – pokud budu hájit Vacka.

Málokomu se podaří v tak krátkém textu přiznat se hned k několika trestním činům najednou: k trestnímu činu neoprávněného nakládání s osobními údaji, tr. činu veřejné pomluvy v elektronickém médiu – mimo jiné týkající se duševního zdraví -, k tr. činu vydírání. Zdá se, že s těmi tolik zdůrazňovanými právnickými kontakty tomášovců to nebude tak žhavé...)

Jestli uveřejněním textu „Virus Maríči – výtvor Vacka?“ chtěli tomášovci dokázat, že jsou trestním činům vzdálení, duchovně orientovaní a tolerantní lidé, tak se jim bezpečně podařil přesný opak!