Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Pavel Kubeš

Jak se pozná pravý uctívatel Ramany Mahárišiho a každého mistra vůbec? Jednoduše. Usiluje ze všech sil a stále o dosažení Boha, poznání a vysvobození v souladu s tím, co mistr učí.

Takových je mezi námi více. Nepomlouvají, nelžou, neostouzejí druhé, ale pracují s pravou pokorou na sobě.

Následující dopis, který zdaleka není ojedinělý, toto tvrzení dokládá. Kdyby například Dan Moravec dokázal zkrotit pýchu svého ega, mohl mezi ně také patřit. On si však vybral místo té lepší, tu horší stránku. Stejně tak onen nepravý Ctitel Mahárišiho. Porovnání toho, co píše Pavel a Ctitel spolu s Danem, je velmi výmluvné. Srovnávejme ve vlastním zájmu pečlivě.

Pavel píše:

Vážený pane Vacek,

Srdečně vás i Vám blízké zdravím. Již dlouho jsem Vám nepsal neboť jsem byl zcela zaujat sádhanou jako jsem byl dříve zaujat světem.

Když jste nás totiž v Kostolanech učil, že dýchá Vědomí – JÁ JSEM, udeřilo to do mne jako blesk! Proč? Protože jsem tomu co dýchá nevěnoval patřičnou pozornost! Já jsem to již věděl, ale když jste nám to takhle řekl, dopadlo to na mne celou váhou uvědomění! Čím se mysl víc a víc čistí a sytí Světlem, tím víc pak může chápat i ty nejjemnější Pravdy a řídit se jimi – o což opravdu stále a denně prosím. Jak mi v jedné meditaci přišlo, nestačí jen prosit, ale je nutné usilovat o to, o co se prosí. A pokud začnu zapomínat, tak se mi to připomene ve snu! Usínal jsem při prodýchávání páteře – a najednou jste ve snu ke mně přišel a dýchal do mne. Ráno jsem si to vysvětlil tak, že mi – jako obvykle po prosbách k Vám pomáháte. Jenže když jsem o tom řekl přátelům, po chvíli jsem si uvědomil, že dýchá do mne ne pan Vacek – ale Vědomí! Mám stále ještě tendence vás – Ryzí Vědomí – považovat za tělo a jméno. Už několikrát, když jste se na mne zadíval, jsem toto čiré Ryzí Vědomí viděl, jak na mne z vás kouká – ale stále jsem uhýbal. Tak jsem se nakonec dostal do stavu, že ne že musím realizovat – ale chci! Tímto rozhodnutím má snaha dostala úplně jinou kvalitu! Když nás k něčemu nabádáte, beru to opravdu vážně, dohledávám si Vaše poukazy ve Vašich knížkách a dokud mi to není zcela jasné, tak se tím zabývám. Nejkrásnější okamžik pak je – když se mi to, co se snažím pochopit a praktikovat – objeví! Okamžik poznání. Když mi takhle jednou „došlo“ jak moc mám na společných meditacích pomáháte a jakou i na sebe berete zátěž, nebyl jsem to schopen vůbec unést. Tak se mi to zase zastřelo s tím, že se o to víc mám snažit duchovně usilovat, udržet tuto projevenou milost. Ne vždy se však daří, a v jednom takovém období jsem bezmocně padl na kolena a s pláčem prosil o pomoc, že ji opravdu potřebuji, že se snažím jak nejlíp umím, vyznal jsem se i z toho, že ne vždy jsem tak opravdový jak bych měl být. A najednou jsem si uvědomil, že tady jsou prameny opravdové pokory v prožití vlastní bezmocnosti – a že je jiná silnější moc nade mnou!

Pane Vacek; Děkuji Vám za to, co pro nás děláte, že s námi vůbec vydržíte a neúnavně nás vedete skrze Světlo k Bohu. Děkuji zvláště za to, že na internetových stránkách ukazujete ve svých odpovědích jak se prakticky projevuje tma nevědomosti  vždy, když se dostanu k těmto článkům Vás napadajících - a vaším odpovědím na ně, dávám velký pozor, na to, co se ve mně děje. Zjistil jsem totiž, že pochopím Pravdu, a že pokud se objeví ve mně nějaká negativní reakce na články Vás odsuzující mohu je hned rozpouštět!

Ale jinak, pane Vacek, to co je na Jitřní zemi, nebo píše pan Miloš Tomáš, pan Pařík či jiní od Avatáru – to je opravdu zaslepenost z nedostatku sádhany – opravdová duchovní bída. A nejen duchovní, chybí v tom obyčejná lidská slušnost. Že to vůbec provozovatel internetu dovolí…

Zdravím Vás a ještě jednou za vše děkuji.

Kubeš Pavel, Olomouc 27.8.07