Poučení z knih
Jiří Vacek
Petr Klíma trefně říkal, že zevní člověk je zamrzlý záchod a mystik je záchod rozmrzlý. Já osobně po letitých zkušenostech říkám: „Od duchoborců je možné očekávat i to nejhorší“. Často je to dokonce horší, než jsem si myslel. Dějiny duchovních skupin všech dob a po celém světě až do dneška a i dnes dosvědčují tuto pravdu. I duchovně nejvyspělejší byli neustále středem útoků nepravých duchoborců vedených pýchou, závistí a nenávistí, které často končili až vraždou spasitelů a mistrů.
Je dobré tuto pravdu znát a chápat její příčiny již proto, abychom se vyhnuli stejnému chování, které má na prvém místě katastrofické následky pro nás samé. Když tomuto zlu podlehneme, staneme se otroky zla, a to se nám odměňuje jediným, co má: svým zlem.
To nejsou příběhy pro zábavu, ale hluboká poučení, abychom pochopili, jak zlo pracuje a zmocňuje se myslí těch, kteří nechápou základní potřebu a nezbytný požadavek duchovního života, jímž je trvalá očista od všeho zlého.
Posedlostí zlem netrpí jen řadoví hledající, ale často i „mistři“. Jak jinak si vysvětlit výrok P. Bruntona: „Maháriši je líný jogín“. Později litoval a chtěl se do ášramu vrátit, ale nebylo mu to dovoleno.
Jiný „znalec“ jógy a autor knížky o ní, pan Werner, se přede mnou vyjádřil: „Kolem Mahárišiho pupku se svět netočí“. Mimochodem: silně pochybuji, že by Maháriši o takové „točení“ stál.
Neúcta a nepochopení k mistrovi se často projevují i v jeho nejtěsnější blízkosti. Potvrzení nalezneme i v mahárišiovské literatuře například v knize D. Godmana „Život podle Bhagavana“.
Každý by pro své poučení měl důkladně prostudovat tuto knihu, zejména poučení o Bhagavanových služebnících, kteří byli stálí obyvatelé ášramu a žili dlouhá léta v těsné blízkosti Mahárišiho. Ani tato blízkost je neuchránila od zla, kterému někteří propadli.
Mezi Mahárišiho služebníky byli například Madhava Swami a Annamalai Swami. Oba Maháriši trvale zaměstnával prací a neumožňoval jim se věnovat meditaci. Jejich osud je názorným příkladem správného a nesprávného přístupu k mistrovi.
Annamalai Swami svůj osud v odevzdanosti k Mahárišimu přijal a věrně bez reptání Mahárišimu sloužil. Nakonec mu bylo umožněno po mnoha letech pokorné služby, aby se plně věnoval meditaci a dosáhl poznání.
Madhava Swami naopak si v sobě vytrvale pěstoval stále větší a větší neúctu k Mahárišimu, až nakonec dobrovolně mistra a ášram opustil. Marně hledal útěchu v návštěvách mnohých posvátných míst, až nakonec onemocněl a zemřel, aniž by něčeho dosáhl.
Dva lidé, oba dlouho žijící s jedním z nejvyšších mistrů, jací existovali a přece každý z nich měl duchovně naprosto rozdílný osud.
Jeden se mistrovi opravdu pokorně odevzdal a ač to neměl zdaleka lehké, dosáhl poznání. Jelikož byl plný pokory, úcty a oddanosti k mistrovi, nezmocnily se ho jeho vlastní, zlé vásany, ale rozpustil je ve službě mistrovi a s jeho pomocí.
Madhava naopak neměl ani pokoru ani odevzdanost a místo, aby mistrovi v úctě a lásce sloužil, pěstoval v sobě své zlé sklony a proto v boji s nimi prohrál.
Jak názorné poučení nám osud těchto dvou dává pro naši vlastní stezku, pokud je chceme slyšet a přijmout. Maháriši zřejmě dobře věděl, že oba jeho žáci jsou plni zlých, odstředivých sklonů a že kdyby se věnovali meditaci bez toho, aby se jich zbavili, jejich duchovní vývoj by nebyl možný.
Proto oba vedl očistnou stezkou pokorné a oddané služby mistrovi, která jim spolu s vyzařováním mistrovy pomoci umožňovala se čistit od překážek zla, které oba v sobě měli.
Jeden se této nabízené pomoci chopil, druhý ji odmítl. Jak dopadli, bylo zákonité. Tak dopadají všichni kritici mistrů. Jejich ego a jeho zlé sklony je nepustí ze své moci, které se ve své pýše a nevědomosti odevzdávají.
To je zřejmě také vysvětlení, proč obyvatelé ášramu se nevěnovali meditaci, ale sloužili Bhagavanovi a návštěvníkům ášramu. Věděl, že potřebují se nejprve očistit nesobeckou službou mistrovi a že kdyby se věnovali pouze klidové meditaci, nikdy by k jejich očistě nedošlo.
To, co Maháriši vysoce oceňoval a čeho si vysoce vážil, byla pokora. Výslovně oceňoval prostého nosiče vody jménem Viran. Ten byl vždy ochoten pomoci každému z obyvatelů ášramu. Žádná práce pro něho nebyla ponižující. Kdykoliv jej někdo zavolal, aby udělal nějakou práci, okamžitě přišel. Bhagavan mu projevoval hodně lásky, protože věděl, že se jedná o velmi pokorného člověka, který vykonává všechny úkoly s láskou a oddaností k němu.
I my máme ve společenství několik takových duší, kteří se projevují pokorou a oddaností jako Viran. Platí pro ně plně stejné ocenění, jako se dostávalo Viranovi. Jeho pokora byla zářným příkladem Bhagavanova učení v praxi.
Bhagavan stále důležitost pokory připomínal: „Žárlete na každého, kdo je níže než vy. Musíte se stát velmi malým. Ve skutečnosti se musíte stát ničím. Jen ten, kdo je ničím, může přebývat ve svrchovaném Já“.
Takže ne meditace a naparování se, jaké se nám předvádí na webu duchovnisrdce.cz právě v dnešních dnech.
Někteří obyvatelé ášramu se nespokojovali pouze kritikou Mahárišiho, ale přímo se snažili ášram získat do svých rukou a podřídit si Mahárišiho.
Nejodpornějším příkladem za všechny je Perumal Swami. Ten se stal přímo nepřítelem mistra. Ač měl v ášramu postavení služebníka, skutečně začal Mahárišimu udílet rozkazy. Jednou dokonce řekl Bhagavanovi: „Toto je můj ášram a vy musíte dělat, co vám přikážu!“ Nakonec musel z ášramu odejít. Tím víc na Mahárišiho sprostě útočil. Vydal o něm pomlouvačnou knihu, najal lidi, aby před vchodem do ášramu vyřvávali na něho ty nejhorší špinavosti. Vyrobil jeho sochu, aby mistra mohl alespoň takto hanobit. Nakonec se jej všichni zřekli a zemřel v opovržení.
To, co se dělo v Ramanášramu, proběhlo zákonitě ve všech duchovních společenstvích. Ti opravdoví jsou vždy vystaveni největším útokům zla, protože jsou jeho největšími nepřáteli.
Když čteme pečlivě Starý i Nový zákon, vždy tam tuto pravdu nalezneme. Ježíš v evangeliích říká, že jej všichni opustili až na hrstku věrných apoštolů. Svatého Františka zbavili vedení řádu, který vybudoval a jeho věrné dokonce mučili. Tak bychom mohli pokračovat do nekonečna.
To, co se dnes děje v našem společenství, je stejné působení zla, k jakému došlo na Mojžíše, Ježíše, svatého Františka, Jana z Kříže, Sokrata, Mahárišiho, Rámakršnu a další.
Některé útoky typu „zhloupl, protože bere prášky“ a další lži, jsou toho názorným důkazem včetně vyhazování těch, kteří se mě zastali. Jiní mlčí z vypočítavosti, další ze zbabělosti a ostatní prostě proto, že trvale zanedbávají očistu a proto jsou bezmocní proti moci zla, které je ovládá. Jejich zlé sklony, které nerozpouštějí, jim nedovolují vidět situaci takovou, jaká je. Nejen nebrání mistra, jak je povinností žáka, je-li mistr napaden, ale s potěšením klikají na souhlas s jeho znevažováním a ještě drze tvrdí, že to není hlasování o mistrovi. Vlastně mají svým způsobem pravdu: ukazují tím, na čí straně jsou a co se jim líbí. Volí zlo místo dobra a také proto ve zlu končí.
Znovu se tak ukazuje potřeba denního dobrého duchovního čtení a získávání poznatků, které jsou pro pravý duchovní život naprosto nezbytné. Čtěme pozorně i tyto duchovní příběhy a snažme se porozumět, proč i lidé, kteří pravidelně meditují, takto před zlem selhávají a nechávají se strhnout do jeho moci. To není psáno pro naše pobavení ani pro údiv: „Jak je něco takového možné?“, ale pro výstrahu, abychom nedopadli stejně.
Když se ptali Mahárišiho po příčinách takového špatného chování k němu, odpovídal: „Je to nedostatkem pokory a silným egem, kterému podléhali místo, aby je rozpouštěli“.
Maháriši se přiznal k tomu, že k většině lidí z ášramu mlčí, protože jejich srdce se ani tak nezajímají o duchovní seberealizaci jako spíše o materiální stránku chodu ášramu. Proto došel k názoru, že nemá smysl s nimi hovořit o vyšších věcech.
Je mojí zkušeností, že s těmi, kteří nejen neovládají svou mysl a nechtějí se čistit v pýše, že nic takového nepotřebují a chovají se pod vlivem nepřátelství k druhým, nemá smysl mluvit vůbec. Překroutí to, co říkám a použijí to jen k dalšímu očerňování.
Pokud se vyjadřuji, tak jen pro ty, kteří pro svou pokoru jsou schopni naslouchat, aby nebyli zbytečně zmateni.