Jiří Vacek - duchovní učitel

Martin Čapek

Vážený pane Tomáši, k Vaší odpovědi na kauza-vacek z 4.7.2007 mám následující: Napsal jste v něm z věcného hlediska opět tolik nesmyslů, až přechází zrak. Pokud bych měl vyvracet jeden po druhém, strávil bych s Vaším článkem velmi dlouhou dobu a to se mi fakt nechce. To hlavní, co jsem si z Vašeho článku odnesl, jsem napsal panu Vackovi, viz článek ze dne 26.7.

Pane Tomáši, jsem doslova fascinován Vaší smělostí, když píšete, že „obdivovatel pana Vacka srdcem necítí – prostě to neumí.“ Že lidé kolem pana Vacka podléhají iluzi „na základě jakési skupinové psychózy.“ Že za třináct let jsem „asi neviděl, jaký (pan Vacek) opravdu je,“ atd. Tady je jasně vidět, že se považujete za chytřejší než ty stovky lidí, kteří rádi za panem Vackem jezdí meditovat na semináře a meditace, srdcem cítí, čeho je osoba pana Vacka skutečně nositelem a jak jim v jejich vnitřním životě pomáhá. Pánové Tomáš a Pařík toto prostě vidí lépe a jsou v tom tak neomylní, že se neštítí jakékoliv špinavosti, aby ne pouze pana Vacka, ale i jeho ostatní přátele označili za hlupáky, psychotiky, sektáře (viz Pařík na kauza-vacek z 21.6.2007).

Píšete o nás oba jako o sektě. Z hlediska logiky, kterou na nás uplatňujete, byli sektáři všichni lidé, co naplňovali Lucernu. Do Lucerny lidé chodili, protože si vážili manželů Tomášů a uvědomovali si, že za tím co oni učí je prožitek Pravdy. Stejně tak je tomu u Jiřího Vacka. Kde je tedy rozdíl? Odpovím Vám! Pouze ve Vaší mysli, která Jiřího Vacka a jeho přátele nenávidí a hodí se jí nás jako sektáře a psychotiky označit. Nikde jinde!

Děláte z konfliktu jen problém pana Vacka a vás: „Je to konflikt Jiřího Vacka s námi, … – a on si to neumí s námi vypořádat sám.“ Pokud jste schopen si něco přečíst zde na webu, tak asi postřehnete, že Jiří Vacek velmi dobře umí a je schopen si to s vámi sám vypořádat. Ale vy, tj. Tomáš, Pařík, Popov, Dostál, atd., se navážíte nejen do něj osobně, ale i do duchovní nauky a do jeho přátel, včetně mě, takže těžko je to pouze na dvě či tři osoby omezený konflikt.

Píšete: „… se Bohu odevzdej; nikoliv dvounohému nějakému pánovi.“ Mohu Vás ujistit, že ani do Lucerny na Vaše rodiče ani na semináře pana Vacka jsem nechodil a nechodím kvůli nějakým nohám! Ale to neznamená, že nemám Vaše rodiče nebo pana Vacka v úctě. Chápete? A proč jsem tam chodil a na pana Vacka stále chodím? Kvůli Tomu Beznohému Pánu, který však invalidní vozíček nepotřebuje.

Nikomu jsem také nelhal ohledně toho, že bych v Lucerně či na Vltavské či v Městské knihovně na Mariánském náměstí či na Vinohradech na setkání s Vašimi rodiči nemeditoval. Už jsem Vám to psal dříve – chodil jsem tam rád a rád jsem tam meditoval. Šlo mi to tam, pravděpodobně v důsledku vnitřní spřízněností s Vašimi rodiči, velmi dobře. Ale také je fakt, že tento můj názor nesdíleli všichni. Někteří známí říkali, že se jim tam dobře nemeditovalo či že jim to vůbec nešlo. Prostě mnozí tam meditovali, ale mnozí se jen vezli. Z nepoučenosti se vnitřně nesnažili nebo to neuměli. Z toho důvodu tam meditace nebyly tak silné, jak mohly být.

Vy i pan Pařík opakovaně voláte po důkazech ohledně tohoto či onoho. Pokud byste měli nepředpojatou mysl (čemuž však není), na tomto webu tyto důkazy najdete. V podstatě na všechny nesmysly a výpady na kauza-vacek či na Jitřní zemi byly reakce, ať už pana Vacka či jeho přátel, které věci uváděly na pravou míru. Je to však od vás další „dobrý tah“ – předstírat, že důkazy nejsou a volat, aby byly podány, když jich je tento web plný!

Ještě k mé poznámce na Jiří Vacek-Satguru z 19.7.: Ptám se vás tímto otevřeně pane Tomáši a pane Paříku, jak je možné, že si „překlad Jiřího Vacka zcela normálně v Ramanášramu přečetli a uviděli, že učení Bhagavána pan Vacek účelově dezinterpretuje“, když tam nikdo neumí česky a pokud je mi známo, nikdo tyto překlady zpět z češtiny do angličtiny nepřeváděl? Jak toto vysvětlíte? Fakt mě to a nejen mě zajímá!

Na Vaši otázku: „Jedli mistři před meditací uzeniny nebo nejedli? Ano nebo ne?“ bych odpověděl protiotázkou: „Dá-li si člověk hodinu či dvě před meditací rohlík se salámem, aby neměl hlad, je možné meditovat či není? Ano nebo ne?“

Napovím Vám. Jednou dávno, na přednášce ve Velkém sále Městské knihovny, jsem se ptal v dotazech Vašich rodičů, zdali je možné meditovat  i za obtížnějších podmínek (= v noci na vysokoškolské koleji se spícím spolunocležníkem). Dostal jsem odpověď ve stylu: „Nebojte se, meditovat je možné i například uvázaný za nohu hlavou dolů na provaze spuštěném z vrcholku stromu.“ S humorem manželům Tomášovým vlastním tam dokonce zaznělo, jako „jde to, i když se vás kanibalové chystají sníst!“ Moc mi tato odpověď tenkrát pomohla!

Pokročme dále, další otázka zní: „Je možné meditovat během pojídání rohlíku se salámem?“ Nebo dokonce a ta je těžká!: „Je možné meditovat s rohlíkem se salámem, když ten je již rozkousán v žaludku? Ano nebo ne?“ Na obě tyto otázky Vám doporučuji využít výše uvedenou nápovědu.

Rád bych upřesnil: Na chatě Vašich rodičů jsem nikdy nebyl. Ne že bych o to nestál, ale nějak se mi to nepodařilo. Byl jsem asi třikrát u nich doma v Doudově ulici. Co jsem tam hledal (viz Vaše „co jsi tam přišel hledat, je Tvoje věc“), jsem tam našel – duchovní pomoc, povzbuzení a poučení! Nicméně my dva jsme se potkávali jenom na akcích Vašich rodičů a k oficiálnímu potykání, pokud se pamatuji, nedošlo. Já jsem Vám vykal, vy jste mi začal tykat (jako mladšímu, ale nevadilo mi to), takže nakonec jsem Vás také začal „Ahoj!“ zdravit.

Pane Tomáši, ohledně negativních výlevů, kterých jsou Vaše články plné, udělejte, prosím, následující: Vezměte si nějakou knížku své mámy či svého táty a nalistujte si, kde se pojednává o analýzách a tyto analýzy ostře aplikujte na své myšlenky, ale hlavně city. Pokud budete opravdový, ale já už silně pochybuji, že jste toho schopen, mohl byste leccos pochopit.

Martin Čapek