Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Co učí velký mistr (10. 5. 2006)

Bedřich Hejhal byl velký a opravdový mistr, což je zřejmé z jeho dvou následujících výroků.

Prvý zní:

„Všemocné je spočinutí Ducha“. Tím Duchem není nic jiného než vědomí se svou mocí oživující pozornosti. Kde svou pozorností spočine, tam se projevuje jeho plná Moc, tam se uskutečňuje jako vědomí i jeho tvořivá síla.

Druhý výrok zní:

„Svět je vazba všepronikajícího Ducha a hmotného utváření“. Výrok nás poučuje o podstatě stvoření, projevu, který je jednotou vědomí a jeho moci. Duch je opět vědomím jako v prvém výroku a hmotné utváření je šakti, tvořivá moc boží, která je činná a projevená jako tvary předmětů a těla bytostí.

Něco takového může učit jen opravdu velký mistr, jakým Bedřich Hejhal byl. Je zvláštní, že Fráňa Drtikol, jehož žákem Bedřich Hejhal byl, nedokázal jeho dosažení rozpoznat a ve svých zápiscích se o něm vyjadřuje posměšně. To je vždy to nejlehčí, co každý svede. A také moc laciné. Co je laciné, nebývá vždy dobré. Hlupáci se rádi druhým smějí, ač netuší, čemu se smějí.

***

Pane Vacku. Vy mate zaujímave sposoby na hodnotenie ludí. Pokial vam staci nejaky vyrok k tomu, aby ste niekoho hodnotil ako velkeho a opravdoveho Mistra,tak sa mi to zda divné. Bedrich Hejhal mal sice nejake to poznanie, ale rozhodne Mistrom nebol a uz vobec nie velkým. Viem to, pretoze o tom píše Květoslav Minařík.

Nuze nieco z jeho korespondencií :

„Zkušební kámen", jímž zkoumám hodnotu ducha těch všelijakých mistrů, je v podstatě něčím jednoduchým. Když se člověk při setkání s těmi všelijakými mystiky vznese do stavů transcendentních, pak u nich vzniká samočinná reakce, jíž nedokáží zabránit. Tak jsem odhalil Hejhaly a Weinfurtery i všelijaké ty Kočí. Mohu tvrdit, že v nich není - až na Weinfurtera starých dob - ani špetky bódhisattvické metody k dosažení stavu buddhy. Tu vyšlehne vztek, tu závist, tu nenávist nebo pocit konkurence, přesně to, co je největší slabostí těchto lidí.

***

V tomto silně kritickém duchu korespondence KM bez výjimky ke všem pokračuje. Petr Kouba na jeho názory odpovídá.

Pane Pivolusko,

vyčítáte panu Vackovi, že hodnotí dosažení Bedřicha Hejhala na základě jeho výroků a sám hodnotíte to samé na základě výroků Květoslava Minaříka. Nepřipadá vám to divné? Vůbec jste si tohoto paradoxu ve svém postoji nevšiml?

Váše vyjádření o dosažení Bedřicha Hejhala je dosti pochybné: „…měl sice nějaké to poznání, ale rozhodně Mistrem nebyl a už vůbec ne velkým.“ Na základě čeho tak tedy soudíte? Na základě svého dosažení? Na základě dopisů Květoslava Minaříka?

V těchto dopisech KM jsou také zajímavé paradoxy.

Ve druhém Vámi uvedeném dopise KM vyčítá BH, že jeho údajné pomluvy o tom, že KM nedosáhl žádné realizace jsou vlastně pohoršováním maličkých. Že by tak BH neměl činit, neb si způsobí špatnou karmu. Že by měl raději mlčet, že nakonec soudit bude kosmická jsoucnost atd.

Sám KM ovšem v knize ze které tento druhý dopis pochází: Praxe příme stezky 3, negativně hodnotí snad všechny známé mistry - Bruntonem počínaje a Eduardem Tomášem konče. Negativně hodnotí i Maharishiho, o jehož atmavičáře se vyjadřuje jako o narážce na tazatelovu zvědavost. V jiné části knihy zase tvrdí, že provádět atmavičaru je špatné, protože vede k poznání, že člověk je tvorem pekelným. Že jde o naprosté nepochopení toho, oč v atmavičáře skutečně jde, není třeba ani dodávat.

Takže podle Vás pan Vacek nemůže hodnotit dosažení BH na základě jeho výroků, ale vy ho hodnotit můžete na základě dopisů KM.

BH nemůže hodnotit dosažení KM, protože ho za to stihne karmická odplata, ale KM může hodnotit, jak dosažení BH, tak všech ostatních mistrů.

Chápu, že takto pojatá spravedlnost by se Vám jistě líbila, ale od totalitního smýšlení nemá daleko.

Opravdu nejlepší je, když se každý hledající raději stará sám o sebe.

Jak bylo již mnohokrát řečeno: Mistra může poznat zase jen Mistr.

A konečné hodnocení nechme na té kosmické jsoucnosti, která nám to všem při posledním soudu ohodnotí nejlépe, naprosto spravedlivě.

Petr Kouba, 1. 2. 2011

* * *

Nepěkné city, pod jejichž vlivem je dopis KM psán, postřehne každý citlivější člověk. Osobně si Květoslava Minaříka velmi vážím a obdivuji jej i pro těžké podmínky, ve kterých na sobě duchovně pracoval. To nutně neznamená, že s ním ve všem souhlasím. To mojí úctu k němu nezmenšuje.

I kdyby měl pravdu, že všichni jím jmenovaní hledající „nic nedosáhli“, nevidím jediný důvod, proč to takto hlasitě vytrubovat do celého světa.

I když má KM pravděpodobně pravdu, že K. Weinfurter nedosáhl nejvyšších duchovních stupňů, jeho zásluhy o rozvoj duchovního života v Československu jsou obrovské a za to mu patří dík nás všech. Z jeho knih čerpal i KM. K. Weinfurter se věnoval duchovní práci skutečně naplno celý život a rozhodně jej neměl snadný. Připomeňmě, že zemřel na následky věznění právě za tuto činnost v průběhu 2. světové války.

Jarka Kočí byl nepochybně mistr a já osobně mu vděčím za velkou pomoc v dosažení poznání Já. Pokud uvědomění Já, zář vědomí Já jsem v Jarkovi nerozpoznal, pak vysvětlení je jediné: nebyl v tomto směru rozhodně neomylný.

Mistra je možné poznat dokonce podle jedné věty. Nemusí být ani dvě. Když někdo například napíše z vlastní zkušenosti: „Já jsem (vědomí Já jsem) je cesta, pravda, láska a život“, odhaluje své mistrovství v této větě plně.

Pochopí jej a ocení jej pouze ten, kdo sám takové poznání má nebo se mu blíží. Jiní nikoliv.

Ten, kdo si přečte můj výklad k těmto dvěma poučkám B. Hejhala, který pan Pivoluska uvádí ve svém dopise, a má příslušné poznání, bude se mnou souhlasit, že jsou „mistrovské“.

Jinak samozřejmě toho vím o B. Hejhalovi mnohem víc, než pouze tyto dvě věty. Znal jsem řadu jeho přímých žáků, kteří vykládali jeho učení i některé věci, které napsal sám. Kdo se chce o něm něco dozvědět blíže, nalezne zprávy o něm v mých pamětech „Jak jsem hledal Boha“, díl druhý.

Bedřich Hejhal se neustále duchovně rozvíjel na základě svého úsilí. Meditoval v klidu denně dvě hodiny a přes den se udržoval zřejmě alespoň v pozorovateli. Tak dospěl ke stupňům nejvyšším. Rozhodně nevykřikoval do světa své mistrovství způsobem „jen já něco mám a ostatní nemají nic“.

Je velká škoda, že jeho učení, pokud vím, nikdo souhrnně nesepsal, a tak hrozí, že bude zapomenuto. To by byla velká škoda. Osobně velmi proto uvítám jakékoliv údaje o životě tohoto mistra. Bohužel neznám ani základní údaje o něm: data narození, smrti, bydliště (byl z Prahy) a podobně. Budu proto vděčný za každou zprávu o něm a předem za ně děkuji.

„Shodou okolností“ – zcela náhodou, jsem několik let pracoval ve stejné bankovní budově na rohu Václavského náměstí a Štěpánské ulice jako on. V této budově České spořitelny a později i Státní banky byl zaměstnán pan Antach. Jednou jsem jej na jeho pracovišti navštívil. Buď pracoval přímo tam, kde pracoval kdysi i B. Hejhal nebo mně jeho pracoviště ukázal. Přesně již nevím.

Názor Pavla                                                    

Pane Pivolusko,

je zajímavé, že se vám nelíbí posouzení pana Hejhala panem Vackem dle jeho výroků a sám to dokazujete ve výrocích, které byly vyřčeny panem Minaříkem.

O co vám jde? …Viem to, pretože o tom píše Květoslav Minařík….zřejmě vám výroky pana Minaříka dávají smysl, tak ho považujete za duchovní autoritu, stačí vám k tomu, abyste…k tomu, aby někoho hodnotil ako velkého a opravdového Mistra…a řídil se jeho názory, například na pana Hejhala. Tak co na tom shledáváte za podivné? Sám to děláte.

Myslím si, že pan Vacek rozpozná duchovní úroveň jiného člověka nejen podle jeho psaného textu a pravdy v nich obsažených či praktičnosti pro stezku k Bohu, ale stejně jako např. pan Minařík pozná zaměřením své pozornosti kvalitu dosažení.

S pozdravem Srdci Mír

Pavel Dymanus, 3. 3. 2011

 * * *

Pan Pivoluska by se měl v prvé řadě zamyslet nad sebou a zkoumat, co jej vedlo k napsání jeho dopisu.

Chtěl se blýsknout na duchovním nebi? Proč musí snižovat jednoho mistra a povyšovat druhého? Z čeho pramení tato jeho potřeba?

V každém případě právě zde je začátek náboženské nesnášenlivosti, počátek dělení na vyvolené a zatracené se všemi hrůznými důsledky.

Navíc jeho jednostranné zaujetí K. Minaříkem mu brání pochopit obrovský duchovní význam oněch dvou Hejhalových výroků. Škodí tak sám sobě.