Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pan Pařík puzen svou nenávistí mně vyčítá nedostatek lásky, něčeho, co sám nezná. Brání lásku lavinou stoky, která z každého jeho slova jen křičí.

Jako důkaz uvádí mé tři krátké věty vytržené ze souvislostí, ve které je uvedeno jejich vysvětlení. To je známý trik demagogů. Ukázat pouze polovinu skutečnosti a zatajením celé pravdy vyvolat nepravý, poškozující dojem.

Pan Uhl se veřejně zastal zloděje, který opakovaně vykradl člověka, který ze zoufalství nakonec se začal sám bránit. Již samotná skutečnost, že něco takového se vůbec beztrestně děje a že to nejsou ojedinělé případy, je známkou, že je něco shnilého ve státě českém. Naše právo chrání zloděje, ne poškozené. Když pana Uhla za jeho postoj kritizuji, je to nedostatek lásky. Nakonec má pan Pařík pravdu. Nemám rád zloděje ani jejich ochránce.

Pseudohumanisté prosazují do zákonů své názory, které chrání zločince tak, že mohou donekonečna krást a dokonce vraždit.

Jediné, co je může z jejich nevědomosti vyléčit je, když oni sami na své kůži pocítí následky toho, co hlásají. Proto jsem přál panu Uhlovi, aby jej 17x vykradli, aby pochopil, co brání. Nic jiného takové lidi nevyléčí z jejich omylů.

Dokonce neustále lžou, jen aby své názory prosadili. Například: „Trest smrti počet vražd nesníží.“ Lež jako věž. Zrovna včera jsem v novinách četl případ, ve kterém vrah dostal za vraždu doživotí. Již však před touto vraždou stihl zavraždit dva lidi. Antihumánní zákony umožnily, že po odpykání trestu asi 10 let byl propuštěn, aby mohl znovu vraždit.

Nesleduji tyto případy nějak zvlášť, ale pamatuji si, že za několik málo let je to již asi třetí případ, kdy vrah po odpykání trestu vraždí na svobodě znovu.

Morální zodpovědnost za tyto vraždy nesou ti, kteří je tvorbou takových zákonů umožňují. Ještě horší je situace s mladistvými zločinci. Vědí, že dokud jim není 15 let, mohou bezpečně krást a loupit a přesně to dělají. Mladistvý vrah prožije pár let ve výchovném ústavu, kde je jak v bavlnce a po dosažení plnoletosti má plnou svobodu a čistý trestní rejstřík.

To vše na úkor slušných lidí, kteří nemají možnost obrany a když se začnou bránit, tak jim hrozí, že přijdou do vězení oni. Co lepšího si mohou zloději, lupiči a vrazi přát?

Pan Pařík se jich v článku zastává. Prostě vrána k vráně sedá a vrána vráně oči nevyklube ani komunista komunistovi, že pane Pařík.

Jestli je v panu soudruhovi Paříkovi jen trochu něco duchovního, již by se měl začít bát chvíle, kdy mu karma začne vracet zlo, které rozsévá. Čím později tak bude, tím hůře pro něho. Blaze těm, které karma trápí, dokud sou ještě na tomto světě. Mohou se snažit svou nápravou ji alespoň trochu zmírnit. Po smrti taková možnost není.

Na hlášky o odevzdanosti se dívám podezřívavě proto, že často nejde o odevzdanost, ale o fatalismus typu „mouchy snězte si mne“. Pravá odevzdanost je do Boha, ale nikoliv do osudu. To je obrovský rozdíl.

Pan Pařík toto vše dobře zná, ale pravý smysl svých slov pečlivě před čtenáři skrývá. Mé výroky vytrhává ze souvislosti záměrně, aby mohl škodit. Nedávno mě dokonce kritizoval za pravý opak. Když jsem popsal, jak Ramana Maháriši vedl své žáky v kuchyni k odevzdanosti, byl jsem ostouzen za hlásání „hitlerismu“. Prostě jednou odevzdanost ano, jindy ne, jak se to KV hodí.

To není láska, kterou brání, ale docela obyčejná nenávist, která ústí do snahy škodit za každou cenu. Kdo chce znát pravdu, ať si uvedené stránky z mých knih přečte celé a udělá si vlastní názor. Spoléhat na názory obránce komunistů Paříka není moudré.

To, že si vybral například soudruha Uhla, není vůbec náhoda. Pan Uhl byl členem komunistické strany a nebyl uvězněn za boj o demokracii, ale za stranickou úchylku. Byl trockista, což je stranický zločin.

Po sametové revoluci byl jmenován ředitelem Československé tiskové kanceláře. Proslavil se tím, že si na něj v tisku stěžovali jeho podřízení nestraníci, protože chránil členy strany a dokonce i důvěrníky StB.

Takového zasloužilého komunistu nemůže soudruh Pařík nebránit.

Kdo je jen trochu vnímavý a umí číst i to, co je za řádky, snadno zjistí, že celá banda z KV jen chrlí nenávist a zlo, které křičí z každého jejich řádku.

Jen velký pošetilec může brát při čtení jeho obrany lásky jeho slova vážně. Celý text je jedna jediná zloba, nenávist a nic víc.

Pokud se týká utrpení mistrů a blaženosti z Já, pan Pařík zřejmě nečetl evangelia, kde Ježíš pod tíhou obrovského utrpení volá: „Bože, proč jsi mě opustil?“ Nečetl ani líčení, v jakém stavu zmaru umíral Rámakršna ani o obrovských bolestech, které stoicky snášel Ramana Maháriši.

Kdyby místo poučování druhých alespoň pořádně studoval duchovní literaturu, udělal by lépe. Takto jen šíří zlo a také zlo, které zasel, jej zahubí.

Nepochybuji, že se hned z ryze „dobré vůle“ chopí toho, co jsem právě napsal a začne vykřikovat, že se srovnávám s těmito mistry.  Pravda je, že uvádím jejich příklady proto, aby všichni důrazně pochopili, že náš svět je tak nebožský, že se v něm nevyhnou utrpení ani tito boholidé.

Co je pravá a nejvyšší láska jasně říká Ježíš: „Nikdo nemá většího milování než ten, kdo pokládá svůj život za druhé.“ Co je tímto životem, říká Ježíš také jasně: „Já jsem, vědomí Já jsem, je život.“ Mistři pokládají svůj život, vědomí Já jsem za druhé a tak jim pomáhají dosáhnout právě ono Já jsem Bůh.

Nepřátelé světla a přátelé zla jim právě v tom se snaží ze všech sil zabránit. Příkladů v literatuře a na KV je jich opět nespočetně.

Pseudohumanisté se nám představují jako vrchol šlechetnosti. Když dohlédneme důsledky toho, co hlásají, nenalezneme dobro, ale zlo.

Spojenečtí letci po celou válku pokládali své životy za naši svobodu. Přesto mnozí pseudohumanisté je za to v čele s jedním evangelickým farářem kritizují a odsuzují. Nálet na Drážďany byl prý zbytečný a litují jeho obětí. Těch obětí, kteří věrně až do konce války a dokonce i ještě po ní poslušně sloužili Hitlerovi a po celou válku si slušně žili z toho, co jejich muži nakradli v celé Evropě. Například nestrádali v jídle jako my a ostatní.

V protektorátu měli například Němci plné potravinové příděly, Češi byli záměrně příděly udržováni na úrovni podvýživy.

Pan farář a jemu podobní dělá z viníků oběti a když se jim dostane to, co dělali s radostí druhým, křičí o nehumánnosti.

Celá Říše, včetně žen a dětí jásala nad porážkou Poláků, Francouzů, nad ničením anglických měst a vraždění jejich obyvatelů. To jsou ti nevinní!

Dělají z viníků oběti. Ve válce jsou buď přátelé či nepřátelé a jiné rozlišování není možné. Pokud Drážďanští nechtěli být terčem bombardování, měli se Hitlerovi vzepřít již tehdy, když jejich muži vraždili ve velkém Poláky, Čechy, Angličany i Francouze.

Podlost pana Paříka spočívá v tom, že mé věty vytrhl ze souvislosti, ve které je zdůvodňuji, a není z nich proto zřejmé, proč uvedené závěry tvrdím. Nevidí či nechce vidět důvody proti, ale rovnou mě zákeřně napadá za nedostatek lásky, odevzdanosti a podobně.

Jakou lásku spatřuje v tom, že slušní lidé se nemohou účinně bránit proti zlodějům, lupičům a vrahům, neuvádí. Ať tak učiní alespoň dodatečně.