Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pan Pařík dopisem z 23.1.07 otevřel znovu otázku vzniku názvu webu Marcela Křivého. Ten o tomto svém webu stále tvrdí: „Web je můj a jen já rozhoduji o tom, co na něm zveřejním. Nikdo nemá právo mně do jeho záležitostí mluvit“. S tímto názorem se vždy choval v souladu a dodnes chová, což platí plně i pro vztah k mé osobě. Web je jeho, vznikl bez mého přičinění, což platí i o jeho názvu „Satguru“.

Název zvolil Marcel stejným způsobem, jako název nakladatelství Avatar zvolili Tomášovi. Nic méně, nic víc. Usuzovat z toho na prohlášení, že v čele nakladatelství Avatar jsou avatáři, snad nikoho nenapadne. Přesto pana Paříka v mém případě něco takového napadlo.

Tentokrát svůj názor opírá o výňatky z mé knihy „Rady na cestu“. Jak je u pana Paříka časté, jde o pololži. Zamlčuje totiž, zřejmě záměrně, že „Rady na cestu“ vznikly a vyšly v roce 2005, ale Marcelův web vznikl několik let před tím, asi v roce 2001. Jelikož pozdější události nemohou být příčinou událostí předchozích, výňatek z „Rad“ se proto nijak nevztahuje ke vzniku Marcelova webu, který je navíc, znovu zdůrazňuji, včetně názvu plně jeho a nikdy si nedal, jak opakovaně tvrdí, do jeho záležitostí mluvit. Dokázal to například tím, že odmítl uveřejňovat mé články.

Na ohavný dopis jsem odpověděl, jak si jeho nadutý tón zasloužil.

Milý avatáre Paříku!

Když, jak tvrdíte, jsem se pasoval na satgurua, tak vy jste se pasoval podle stejné logiky na avatára. Tak mně nezáviďte mou podřízenou šarži a užívejte si radosti svého avatárství a dejte nám již konečně něco okusit  ze své milosti. Již by bylo načase.

Na vašem místě bych nepsal dopisy, které prozrazují naprostou neznalost duchovní nauky a silné materialistické sklony. Kdybyste četl pořádně „Rady na cestu“ a nehledal v nich pouze možnosti mě nachytat, nemohl  by jste si stále plést mistry s jejich tělem a osobou.

Takže: mistr je jen jeden a není jim osoba, ale vědomí Já jsem neboli Bůh. Vy v rozporu s touto pravdou neustále považujete mistry (ten materialismus!) za tělo a osobu.

Mistr je jeden, jako je jen jedno vědomí Já jsem i Bůh. Je samozřejmě více osob, které si Boha Já jsem uvědomili a ten z nich skutečně září, jako například z Ramana Mahárišiho, Jarky Kočího, ale i z Míly Tomášové. Právě toto vyzařování vědomí Já je největší pomoc pro žáky a současně i milostí.

Pokud jsem napsal, že „Dan a Maruška prokázali naprosté nepochopení nauky a neúctu k Já satgurua“, pak jsem měl právě na mysli to, co jsem vysvětlil výše.

Řídím se tím, co říká Ježíš: „Nikdo nestaví světlo pod kbelík“ i tím, co říká Nitjananda: „Kdo dosáhl poznání, má je předávat druhým“.

Vážený Paříku avatáre, jistě nám doložíte, kolik lidí vy sám jste již spasil. Kolik pomoci již obdrželi hledající od „lžigurua“, jak jej nazýváte, naleznete snadno. Že byste někomu někdy vůbec pomohl vy, jsem se ani nedoslechl. Co kdybyste nám takhle poradil, jak se může stát ego bez úsilí Bohem, což je vaše oblíbené tvrzení? Nic takového jsem neslyšel. Za to zpráv o tom, že vaším jediným cílem je vyrazit z každého dodavatele nejvyšší rabat, mám mnoho. Ostatně s tím máme shodné zkušenosti i my. Patří i tohle k vaší spasitelské činnosti?

Aby bylo naprosto jasno, prohlašuji toto.

Jiří Vacek si po letech usilovné praxe, která začala v roce 1945 někdy kolem roku 1960 uvědomil prostřednictvím milosti Ramana Mahárišiho a Jarky Kočího vědomí Já jsem. Později jeho poznání prohluboval pod vedením Míly Tomášové. Toto vědomí Já jsem je jediný pravý mistr a není samozřejmě tělem ani myslí, tedy osobností J. Vacka. Toto vědomí na druhé straně z něho vyzařuje a pomáhá tak druhým, pokud je zachytí a zužitkují, aby si je rovněž uvědomili. To je ono pravé a nejvyšší „učení tichem“, které tolik zdůrazňuje Ramana Maháriši. Obšírné poučení o pravém mistrovství jsem podal v několika knihách včetně panem Paříkem zmíněných „Rad na cestu“. Odkazuji proto na ně. Pro úplné pochopení těch, co obtížně chápou znovu opakuji: Jiří Vacek není mistrem. Není jím a nemůže být žádné tělo, žádná osoba. V tomto smyslu nebyl a není mistrem nikdo ani Ramana Maháriši, ani Jarka Kočí ani míla Tomášová. Jejich mistrovstvím je poznání jednoho jediného, všem společného vědomí Já jsem.

Vlastním úsilím i pomocí vyzařování Já jsem z osoby Jiřího Vacka si vědomí Já jsem uvědomilo již více přátel; nejméně přes deset. Patří mezi ně například Hynek Ries, Roman Miesler, Vladimír Cepek a další. Jmenovaní již mají i své vlastní meditační skupiny, se kterými se dělí o své poznání Já.

Prohlašuji toto veřejně proto, aby upřímní a pokorní hledající věděli, kde mohou hledat skutečnou pomoc: ve studiu našich knih a hlavně na našich veřejných meditacích.

Zdůrazňuji, že na ně nezveme každého, ale jen ty, kteří opravdu touží po poznání a jsou dostatečně pokorní a vytrvalí ve své denní praxi. O zvědavce a pouhé stoupence, kteří denně pravidelně nepraktikují, nebo kritiky nemáme zájem. My se o nauce do nekonečna nepřeme, ale rovnou ji provádíme.

To vše uvádím jen proto, protože vím ze své vlastní zkušenosti, jak obtížně se hledá skutečná pomoc na stezce. Nic nevnucuji, nikoho nepřesvědčuji jen proto, abych jej získal. Prostě nabízím. Je na rozhodnutí každého, jak s touto nabídkou naloží. Nestavím pouze světlo pod kbelík. Nic víc.