Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Stanislav Přikryl

(k článku na kauza-vacek.blogspot.cz)

Vzápětí, co se KV omluvila za lži o neexistenci pana Přikryla, kterého ztotožnili s Maríči, se znovu ozval pan Popov. Žádá v úterý 27.11. o opakované zveřejnění svého článku.

Jeho poznámku na úvod cituji celou:

Alexandr Popov, 27.11.2007

Pozn. na úvod: Na mé výslovné přání redakce Kauzy Jiří Vacek znovu publikuje níže uvedený text. Opravdu trvám na tom, že ve zlém blábolu, který otiskl na stránkách webu Jiří Vacek - Satguru autor Stanislav Přikryl, má prsty žena, jež si říká maríči. Možná to skutečně přímo nenapsala, ale fantasmagorie v textu uvedené jsou jejím výtvorem! V tom případě jí (kromě J.Vacka) skočil na špek i sám podepsaný. A ještě maličkost: netvrdil jsem, že Stanislav Přikryl neexistuje - nechápu, jak na to ti, co mi to přisuzují, přišli.

V článku samotném znovu opakuje stejné lži: pan Přikryl je anonym, ač se dostatečně prohlásil. Kdo je anonym, je  redakce KV a mnozí jeho přispívatelé jako ti různí ctitelé Mahárišiho.

V poznámce A. Popov uvádí, že netvrdil, že pan Přikryl neexistuje. V článku samém píše, cituji, že „jsem hloupý, protože jsem skočil na špek Anonymovi, který si říká Stanislav Přikryl“. O pár řádek dál, opět cituji, mě nabádá, „Pane Vacku, pozdravujte Standu Přikryla alias Maríči“. Nahlédnutím do slovníku cizích slov zjistíme, že alias znamená „jinak zvaný“. Pana Přikryla ztotožnil s Maríči sám pan Popov, neboť po česku napsal: „Stanislav Přikryl jinak zvaný Maríči“. Pan Popov se ohání cizími slovy, kterými ani nerozumí. Jen opravdu hloupí lidé považuji druhé za hloupé a sebe za chytré. Prozrazuje tím jen svou pýchu. Kdyby opravdu byl na stezce, musel by již dávno s ní skoncovat. On si svou chytrost místo toho pěstuje a hlasitě ji vytrubuje do světa. Netají se ani tím, že je „chytřejší“ než Ramana Maháriši, když jeho výrok: „Jen mistr může poznat mistra“, prohlašuje za nesmysl.

Také se nedomnívám, že důvěřovat lidem, pokud nemáme skutečné důvody proti, je projevem hlouposti. Právě naopak na důvěře v poctivost a slušnost druhých je založen život každé společnosti. Bez ní by byl nemožný.

Podezírat předem a bezdůvodně druhé ze lži a podvodu může pramenit ze skutečnosti, že podle sebe soudíme druhé. Kdo sám lže, nemůže věřit v pravdomluvnost druhý.

Znovu se ozval pan Přikryl a požádal o zveřejnění své reakce na tvrzení pana Popova. Doporučuji čtenářům, aby srovnali úroveň obou dopisů, a to jak v úrovni slušnosti, tak i věcných faktů. Osvětlí jim mnohé.

Pro pana Alexandra Popova - Stanislav Přikryl

Jelikož jsem teprve nedávno zjistil, že pan Vacek můj dopis zveřejnil a že vyvolal jisté napětí, které dalo příčinu vzniku nevole jak Vaší tak Martina Hogenauera, rozhodl jsem se napsat pár slov k této události a přispět tak ke snížení tohoto rozladění, mým dopisem vyvolaným a upřesnit fakta, která se začala ztrácet v nánosu teorií Vašich i Martinových.

Vynasnažím se být velmi stručným.

Nejprve bych měl vysvětlit že dopis, který jsem panu Vackovi posílal, nebyl určen pro zveřejnění. Jednalo se o dopis osobní, nebo přesněji o zpověď příteli, za kterého pana Vacka považuji. Jelikož se nejednalo o příspěvek pro veřejnost, ale zdůrazňuji o osobní dopis příteli, byl obsah dopisu též rázu všeobecného a nezabíhající do přílišných podrobností.

Kdybych zamýšlel dopis jako příspěvek na jeho internetové stránky, napsal bych jej určitě obsažněji, přesněji a tak aby se nedotkl těch přátel manželů Tomášových, kteří mi nijak neublížili.

Letmo se ještě dotknu obsahu svého dopisu v souvislosti s Martinem Hogenauerem. Martin na otištění mého dopisu reagoval, jak mi sám přiznal, trochu ukvapeně a dopustil se tedy chyby v úsudku. S Martinem se znám z jistého diskusního fóra, na kterém shodou okolností nepatřím mezi oblíbené přispívatele, ale spíše mezi ty nepochopené či zatracované. Zda odůvodněně či nikoli nechávám k posouzení Bohu.

Ale abych neodbíhal od tématu, tedy Martin si myslel že potíže které popisuji ve svém dopise, jsou totožné s potížemi s mou popularitou na onom diskusním fóru a že tedy ve svém dopise jen nafukuji události, kterých byl on sám svědkem.

Později mi napsal omluvu, že si neuvědomil, že ony události spolu nemusejí souviset a já jeho omluvu přijímám.

Tolik k Martinovi.

Vrátím se tedy k obsahu Vaší reakce na mne.

Nazýváte mne anonymem, ačkoli jsem svůj dopis řádně podepsal a pan Vacek mne osobně zná. Pokud si potřebujete ověřit mou totožnost, máte dokonce možnost ověření u pana Paříka, neboť mi prodával knihy a kazety manželů Tomášových a musí tedy mít uvedené mé jméno a adresu na fakturách.

Dále mne nazýváte  transvestitou. Jelikož si opravdu neumím představit význam tohoto slova ve vztahu k mojí osobnosti, nebudu zbytečně tohle nařčení komentovat.

Ohledně paní (nebo slečny?) Maríči se mohu opět vyjádřit jen stručně a to tím, že tuto osobu opravdu neznám.

Ptáte se na pojem "Tomášovci", na jeho význam.

Tedy, "tomášovcem" je jedinec, který se prohlašuje za žáka manželů Tomášových. Není to žádná urážka, není to hanlivý výraz, nemá nikoho urážet, ale používá se k jasnějšímu dorozumívání. Tak jako žákům Ježíše Krista se říká "Kristovci" (v češtině zkomoleně "křesťané"), tak se žákům jiných učitelů říká ve zkratce jejich příjmením. Takže žáky pana Vacka můžete klidně nazývat "Vackovci" a určitě se jich tím nedotknete, neboť každý žák hrdě nese jméno svého učitele.

Kdo se stydí za svého učitele a veřejně se k němu nehlásí, asi zrovna vzorovým žákem nebude.

Blížím se ke konci svého příspěvku a dotknu se ještě krátce počinu pana Vacka, tedy toho že můj soukromý dopis zveřejnil.

Vy mu to očividně zazlíváte, ale proč vlastně?

Autorem dopisu jsem já a ne on, tedy pokud se Vám nelíbí obsah, proč se navážíte do něj a ne do mne?

Je pravda, že pan Vacek zveřejnil můj dopis bez mého souhlasu, já ho jako veřejně přístupný text nepsal, ale je zřejmé že momentem doručení mého dopisu do rukou pana Vacka se stává jeho majitelem a jako majitel s ním smí zacházet jak je mu libo. Je přeci věcí každého z nás, jak se svým majetkem nakládáme a nemusíme se nikomu zodpovídat, když například něco ze svého majetku zveřejníme.

Na úplný závěr dodám tedy ještě něco k tomu tykání.

Proč Vás tolik udivilo, že jsem člověka (J. Krutinu), který si se mnou vyměnil pár slov a který není ode mne věkem příliš vzdálený, vybídl k tykání?

Je to podle Vás neslušnost a neúcta k němu? Je pravdou, že jsem mladším a měl jsem asi vyčkat, až k tykání přejde on, ale opravdu mi dělá problémy komunikovat s člověkem, se kterým jsem duchovně spřízněný a věkem příliš nevzdálený, formální formou (tedy vykáním). Proto jsem jako první navrhl tykání já. Ne tedy jako projev neúcty, ale k usnadnění komunikace mezi námi.

Proč si netykám i s panem Vackem je snad jasné, je o mnoho let starším pánem a tady by tykání naopak vyznívalo opravdu neuctivě.

A opravdu se Vám jako duchovnímu člověku zdá zvláštním, že považuji všechny lidské bytosti za své bratry (a sestry) v Duchu?

Mému křesťanskému smýšlení to divné nepřipadá, v Bibli se píše, že máme všichni jednoho otce (Adama) a jednu matku (Evu), a Ježíš také jasně říká, že všichni jsme bratří.

Tolik moje reakce na Váš příspěvek o mě a na příspěvek Martina Hogenauera na webu pana Vacka.

Ujišťuji Vás oba i všechny, kterých se má slova dotkla, že za tím účelem napsána nebyla. Byla to soukromá zpověď příteli, ze které navíc pan Vacek otisk jen polovinu. Nechtěl jsem se nikoho dotknout ani urážet. Rozsévat nepokoj je to poslední co bych chtěl.

Na druhou stranu mi zákon uděluje právo svobody vyjadřování a totéž právo máte samozřejmě i Vy.

Snad Vám můj příspěvek ledacos objasnil, já považuji celou záležitost za uzavřenou.

S úctou Stanislav Přikryl

Důvěřiví čtenáři KV mají opravdu těžký život. Čemu mají vlastně věřit? Odvolání nebo odvolanému odvolání? Řešení je jednoduché. Myslící člověk by KV nevěřil vůbec nic.