Jiří Vacek - duchovní učitel

Josef Šťastný

(odpověď panu Johnovi, DrSc.)

Pan John ve svém článku na www.kauza-vacek.blogspot.cz z 8. dubna 2009 se nás snaží přesvědčit, že opravdové snášení osudu s pokorou, láskou a odevzdaností, je postojem bez ega. Postoj bez ega pro mě znamená realizaci Boha v jakékoliv situaci včetně spánku těla. Opravdu stačí snášet osud s pokorou, láskou a odevzdaností k realizaci Boha? Rozhodně ne. Předně: co je to osud? Osud je výslednicí sil, které jsme vytvořili v minulosti; naše budoucnost pak je výslednicí již vytvořených sil a těch, které vytváříme právě teď. Záleží čistě jen na nás, jaké síly vytváříme, nikoliv na Bohu – ten nám může pomoci pouze natolik, nakolik se mu otevřeme my.

Co znamená opravdové snášení osudu, o kterém píše pan John? Abych pravdu řekl, zní mi to jako otřepaná fráze, jejíž praxe nás jen upevňuje v naší nevědomosti. Dovedu-li jeho tvrzení až ad absurdum, pak je-li v současné době mým osudem žít bez přímé zkušenosti Boha, měl bych podle pana Johna tento svůj osud s pokorou, láskou a odevzdaností přijmout, neboli spokojit se ve stavu ega s egem, což podle pana Johna vede k postoji bez ega ;-) Rovněž v zevních záležitostech může být snášení osudu s pokorou, láskou a odevzdaností dosti kontraproduktivní. Např. je-li má žena alkoholička, je mým osudem snášet s pokorou, láskou a odevzdaností její alkoholismus? Nebo: nebylo by pro svět lepší, kdyby s pokorou, láskou a odevzdaností přijal fašismus jako svou ideologii a podrobil se Hitlerovi? A nakonec: nebylo by pro prince Sidhártu lepší s pokorou, láskou a odevzdaností přijmout svůj osud následníka trůnu a neodcházet do bezdomoví?

Snášet svůj osud s pasivitou apod. není moudré, protože nás to jen utvrzuje v situaci, ve které jsme. Pak se místo Bohu odevzdáváme silám, které jsme v minulosti sami vytvořili. To ego neumenšuje, ale naopak podporuje. To, co ego umenšuje a nakonec i rozpouští, je odevzdanost Bohu, láska k němu, pokora a receptivita k jeho vlivu. Boží působení se může projevit „zevně“ pouze potud, pokud jsme na Boha jako na naše pravé Já takto soustředěni nebo v něm dokonce již jsme. Snášet zevní zlo, které se nám děje bez toho, aby vedlo k uvědomění Boha, je proto velmi nemoudré.