Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

(k článku na www.kauza-vacek.blogspot.cz z 4.4.2007, který byl později zřejmě odstraněn)

Chrlí Iva (nebo Ivák – člověk nikdy u tomášovců neví), chrlí na nás špínu. Jak je u tomášovců časté, dělá to zbaběle, kryta anonymem. Tuto ochranu tomášovci nabízejí každému, kdo je ochoten nás pomluvit. Právě proto svůj blog založili, jak sami uvádějí. Jeho cílem není nic jiného, než co nejvíc poškodit konkurenci, jak dokazuje i Iva. Avataři se již ani nesnaží předstírat, že jim jde o obranu Tomášových nebo o diskusi o nauce, ale že jejich cílem je zveřejnění co nejvíce pomluv. V pozadí není nic jiného než zištnost a závist neboli peníze. Již skutečnost, že se příspěvek objevil na avatarském blogu vypovídá o jeho nehodnověrnosti.

Od sametové revoluce šíříme duchovní literaturu v Čechách i na Slovensku. Nemáme prodejnu. Knihy zasíláme na objednávky čtenářů poštou – jak říkáme „na důvěru“ neboli na dluh. Nezasíláme je na dobírku, která se musí platit hned při převzetí. Při doručení naší zásilky nikdo nic neplatí a také ji může bez zaplacení vrátit. Totéž platí o prodeji na našich setkáních. Kdo nemá sebou dost peněz, může si knihu vzít na dluh. Tímto způsobem čtenářům usnadňujeme opatření hodnotné literatury a šetříme čas. Nemusejí běhat pro zásilky na poštu. Naleznou ji ve své schránce. Zaplatí, až jim to vyhovuje. Činíme tak i přesto, že část zásilek nám nezaplatí. Někteří čtenáři nezaplatí, některé zásilky prý nedorazí, někdy pošta nedoručí nám zaslané peníze. Tyto ztráty neseme sami. I balné mají čtenáři na rozdíl od běžné praxe zdarma.

Na Slovensku je poštovné stejně vysoké jako do zahraničí. Za nejmenší knihu je 145 Kč, za více knih až několik set korun. Abychom šetřili kapsy našich slovenských odběratelů, posíláme knihy na Slovensko po kurýrech. Čtenáři tak ušetří mnoho peněz – někdy až stovky korun.

Na rozdíl od jiných skupin nerozlišujeme knihy „naše“ a „cizí“, ale zasíláme všechny – Tomášových, Minaříka, Weinfurtera, Mahárišiho, křesťanské světce atd. Umožňujeme tak zejména venkovským odběratelům opatřit si hodnotnou literaturu, která v místě jejich bydliště není dostupná.

Za to vše nás Iva sprostě pomlouvá, jen proto, že došlo v jejím ojedinělém případě k chybě či nedorozumění. Zcela demagogicky, ale naprosto neoprávněně toto nedorozumění generalizuje, jako by takové věci byly běžné, ač k takovému tvrzení nemá nejmenší důkaz. Ona ho také nepotřebuje, protože jejím cílem je pomluvit a poškodit a nic jiného. Obraz svého charakteru, který nám předvádí, je skutečně odstrašující. Považuje zřejmě za opovážlivost, že jsme se odvážili zeptat, zda již nám zaplatila knihy, které obdržela. Je snad tak omezená, že neví, jak občas pošta ztrácí zásilky?

Mně samotného již upomínali o zaplacení telefonu, pojistného na auto a zdravotního pojištění, ač jsem měl doklady o zaplacení, tak jsem musel dokazovat, že jsem zaplatil, a to tak velkým organizacím. Iva nás za tento ojedinělý případ skandalizuje, i když je docela možné, že peníze ztratila pošta. Ptá se drze, „zda to má pan Vacek zapotřebí“. Opravdu nemá, ale rád pomáhá druhým v přístupu k dobré duchovní knize.

Ivě, eventuelně Ivákovi, vyloženě vadí, že naše knihy jsou levné. To je jejich přednost, která vadí jen těm, kteří knihy předražují. Kdo to asi je? Vytýkat nám, že je většinou (ne všechny) máme v provedení s lepenou vazbou, je již úplná ubohost. Takto je vydávají i velká nakladatelství a dělal to i Avatar.

Sprostý anonym Iva, jak se zdá, má naopak „zapotřebí“ pomlouvat. Poděkovat za duchovní poučení se zřejmě nesluší. Nadávat ano. Co si vlastně takoví lidé o sobě myslí? Že druzí jsou na světě, aby jim sloužili bez jakýchkoliv nároků i na obyčejnou slušnost. Neřídí se výroky Míly Tomášové, že na jejich egu není nic zlého, ale že jsou naopak krásní?

Jen tak mimochodem. Existují mnohá i na internetu zveřejněná svědectví, jak Míla Tomášová návštěvám dokázala doslova vnutit jejich vlastní knihy za mnoho set korun. Tím je často dokonce přivedla do svízelné situace. Takové případy znám i osobně. Jak by bylo snadné její chování patřičně rozmáznout a psát o něm pořád dokola. Příspěvek zbabělé Ivy není totiž vůbec nový. Objevil se již i na Jitřní zemi. Přesně podle pravidla, který tomášovci podle Goebelsa používají: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“.

My nic takového neděláme. Dokonce máme pro Mílino počínání pochopení. Tomášovi měli malý důchod a také platí evangelické: „Zajisté je dělník hoden své mzdy“. Když k někomu přijdu pro duchovní pomoc a povzbuzení a on mně věnuje čas a sílu, je jen slušností koupit si nějakou knihu, a tak mu pomoci v jeho dobrém díle.

Pomlouvačům typu Ivy a dalším, je jedno, že svými pomluvami odrazují hledající od zdroje, ze kterého mohou získávat hodnotnou duchovní literaturu a mít duchovní prospěch z jejího čtení. Oni naopak chtějí tento zdroj zničit. Již z toho je zřejmé, jaké síly je ovládají. Nejsou dobré a tím méně směřují k Bohu.