Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

(k článku na www.kauza-vacek.blogspot.cz „Odpověď panu Cepkovi 23.5.07 – A. Popov“ - později stažen autory blogu)

Po obhajobě sprostoty od pana Paříka jsme se na kauza-vacek tentokrát dočkali obhajoby zla od pana Popova. Viz „Odpověď panu Cepkovi 23.5.07 – A. Popov“.

Čtenáři si jej dobře pamatují z dřívějška, když prohlásil poučku: „Jen mistr může poznat mistra“, za nesmysl. Výrok pochází od Ramana Mahárišiho….

Tentokrát nám pan Popov sděluje, že je jedno, zda jsme dobří nebo zlí. Nemáme se tím zatěžovat, protože dobro a zlo v jednotě neexistuje: vše je jedno. Nemáme ani usilovat o zrody ve vyšších světech – buddhistické čisté zemi, křesťané říkají v ráji, protože cituji: „Ráj není vysvobozením z pekla ega, ráj je jen luxusnějším peklem (ega)“. Nevím, odkud tento názor bere. Podle bible je ráj oblastí, kde se žije v přítomnosti Boha. Jiní opět tvrdí, že je oblastí, kde je možné za příznivých podmínek dokončit stezku. Všichni pak souhlasí, že zásadní podmínkou takového zrodu je dobrý charakter očištěný od všeho zlého. Zlým je vstup zakázán. Takže vše rozhodně není jedno.

Z článku pana Popova přímo číší jakési až opovržení k dobru a naopak blahosklonnost ve vztahu ke zlu. Pro něho je zlem, cituji „Hledání nauky (cesty), meditace, mistrovství je omyl ega, který nás nakonec zničí“.

Názornější příklad zatmění rozumu zlem, ve kterém je dobro viděno jako zlo-  „nauka, meditace je ničivým zlem“ – snad již ani nelze nalézt. Pro koho jiného je nauka a meditace zlem než pro ego, které ničí?

Vrcholem dopisu je P.S., které přetiskuji doslova.

P.S. S tím zničením tomu zas tak úplně nevěřte, spíš se ho zeptejte, koho že nakonec vlastně to zlo ega zničí. A kdyby snad náhodou řek že Vás přece, zeptejte se, kdo tady zbude, aby mohl být zničen – vyloučíme-li ego s jeho zlem, jež bude ničitelem. A kdyby snad další náhodou dospěl k tomu, že zlo ega zničí samo ego, otažte se, jestli se nejedná o cíl veškerého snažení jógina i Vacka samotného.

Nejlepší je samý konec: „Vystavil V pravdě a  lásce“.

Marně něco takového v dopise hledám. Takže moje odpověď.

Co se stane s automobilem, když s ním v plné rychlosti opilý řidič narazí do zdi? Je zničen, ale nezmizí, je z něho vrak.

Co se stane s egem, je-li zničeno zlem? Je z něho lidská troska, ovládaná energií zla. Ego nezmizí ani energie zla, která mu vládne a vede je do nižších až pekelných zrodů, kde je nevědomost, nesvoboda a utrpení několikánásobně větší než zde na zemi.

„Zničení“ ega použitím nauky a átmavičáry je něco úplně jiného než jeho – bytosti ve stavu ega – zničením zlem. Je osvobozením od základního zla, jímž je ego. Je jeho rozpuštěním, které je možné přirovnat k rozpuštění ledu teplem. Co zbyde je voda, v případě ega ryzí vědomí Já jsem. Ani pak však není „vše jedno“, není jedno, jak myslíme, cítíme a jednáme, protože poznání Já není ještě totéž co vysvobození. Požadavek vivéky, správného rozlišování a chováním s tím v souladu trvá dál. Je nutné rozpouštět nespásné vásany, které jako skutečné tvořivé síly, pokud nejsou rozpuštěny, jsou příčinou dalších zrodů v nebožských světech. Takže ani ve stavu poznání zdaleka není vše jedno, tím méně dobro a zlo. V tomto smyslu nespásné jsou i všechny zlé sklony, protože pro zlo není v Bohu a v jednotě s ním místo. To samé platí o všech sklonech, v jejichž pozadí je ego – jeho zájem, protože ego není nic jiného než odpadnutí od jednoty.

V jednotě samotné, máme-li na mysli Boha, nejvyšší Skutečnost, nespásné sklony, natož zlé, neexistují ani existovat nemohou. Se stvořenými bytostmi, které žijí v jednotě s Bohem je tomu jinak. Mají svobodnou vůli, která zahrnuje i možnost vzniku sklonů, které vedou k porušení stavu jednoty, který žijí. Pokud jim propadnou, nastává pád z jednoty, jehož příčinou jsou právě tyto sklony jednotě nepřátelské a s ní neslučitelné. Chce-li se taková bytost do stavu jednoty s Bohem vrátit, musí se nejprve těchto sklonů zbavit dříve než může do jednoty vstoupit. Dokud tak neučiní, vylučuje se právě těmito sklony a hlavně svou samou existencí v egu z jednoty.

Představa ega, že vstoupí se svými zlými a nespásnými sklony do jednoty a ty pak zmizí, „protože v jednotě zlo a dobro přece neexistuje“, je naprosto zvrácená. Může ji chovat jen ego, které je plně pod vládou vlastních zlých tvořivých sil. Proto vidí své dobro jejich očima: zlo je dobré nebo alespoň nevadí. Přesný opak pravdy, stejně jako ego samo.

Článek jsem obdržel na semináři na Morávce. Hned jsem jej dal číst přátelům a doporučil, aby si jej opatřili. Bohužel 28.5. mně Hynek poslal SMS, že článek již na kauza-vacek není. Zasáhla autocensura? Nemyslím, že by vydavatelé kauza-vacek s článkem nesouhlasili. Spíš si uvědomili, že až příliš jasně ukazuje, co jsou zač. Etika, rozlišování, láska k bližním, to vše je zbytečné, protože je jedno, zda je někdo dobrý či zlý. Je to jen zbytečná zátěž. Nauka a meditace dokonce škodí. To jsou přesně oni: žít v ráji v přítomnosti boží je pro ně peklo. Jaké jasnější svědectví než toto je ještě třeba k pochopení, co jsou zač. Kdo ani teď nepochopí, je stejně slepý a zlý jako oni. Patří k nim a není mu pomoci.

Jednota je označení jednak nejvyšší Skutečnosti neboli Boha, jednak stavu, který dosahují hledající sjednocením se s Bohem. Je stavem vnitřním a nikoliv zevním. Není nerozlišováním, nedbáním rozdílů v zevním světě, včetně rozdílů mezi zlem a dobrem, ale jejich moudré uznávání a rozpoznávání – vivéka a jejich uznáváním v projevu.

Postačí si přečíst například knihu D. Godmana „Žít podle Bhagavana“, str. 212 a dále. Cituji odpovědi na dotazy M. Frydmana, které položil Bhagavanovi. Doslova se ptá: „V dodatku ke čtyřiceti veršům jste napsal, že nemáme projevovat advaitu ve svých činnostech. Proč a nač? Vše je jediné. Proč rozlišovat?“ Odpověď ať si stoupenec nepravé advaity přečte celou každý sám. Zahrnuje i povídku o tom, jak džňánin, král Džanaka, který žije v jednotě, rozlišil bráhmany, když jej poslal k bráhmanům, krávu poslal do chléva, psa do psí boudy a podobně. Prostě s každým a se vším zacházel s rozlišením a posílal je, kam patří. Povídka končí ponaučením, že člověk nejí slámu jako kráva. Víc než jasné.

Takže pan Popov opět tvrdí něco úplně jiného než Ramana Maháriši. Není to poprvé ani naposled. Činí tak neustále. Zřejmě si myslí, že je duchovně výš než on. Nevím sice, zda pan Popov který žije v jednotě – alespoň si to myslí – nejí seno, protože vše je jedno. Myslím však, že nikoliv. Pokud seno nejí ač vše je jedno, proč nerozlišuje také dobro a zlo v rovině etické? Proč odkládá vivéku, co jej k tomu vede; když i mudrci, kteří opravdu jednotu žijí, se jí řídí? V podstatě se pan Popov svým článkem vrátil na počátek sporu. Pořád jde o jedno a to samé. Podle něho – a nejen podle něho – ego není zlem, ale božské. Bytosti ve stavu ega jsou krásné. Není oč usilovat. Proto  je zbytečná očista od zla, rozlišování, meditace a vše ostatní. Postačí si myslet, že je vše jedno. To je samozřejmě jednota ega a nikoliv ta pravá, boží.

Jelikož učím pravý opak, vyvolávám tím samovolné nepřátelství těch, kterým se pravda nelíbí. Tak tomu bylo vždy na této úrovni a nikdy nebude jinak. Právě naše úroveň je úrovní třídění duchů. Každý musí vědět sám, kam patří, ale i to, co jej v souladu s jeho volbou čeká. Poslední soud nikoho nemine a nevědomost nejen neomlouvá, ale je již sama proviněním. Naší povinností je znát a chovat se s tím v souladu.

Jak jsem ukázal, pan Popov učí přesný opak toho, co Ramana Maháriši, počínaje posuzováním mistrů až po rozlišování v jednotě včetně rozlišování dobra a zla; Maháriši neučí, že ego je neškodné, ale že je musíme rozpustit meditací, átmavičárou, která je stezkou od začátku až do konce. Pan Popov naopak hlásá, že meditace, átmavičára je zlem. Ze svého stanoviska, které je stanoviskem ego, musím uznat, že má pravdu. Duchovní úsilí je pro ego skutečným zlem, protože je ničí.

A tito lidé mají nebetyčnou drzost prohlašovat, že vykládám Mahárišiho učení nesprávně a dokonce to žalují do Ramanašramu, navíc jsou tak zbabělí, že se ke své sprostotě bojí přiznat. To je plně charakterizuje. Jsou zbabělí a lžou. Ramanašramu není rozhodně ke cti, že těmto pomluvám uvěřil, ač dobře zná asi deset mých článků s Mahárišiho naukou, které byly zveřejněny v jeho vlastním časopisu „The Mountain Path“. Dokonce i dnešní vedení ášramu se o těchto článcích vyjádřilo: „Jsou velmi dobré“, ale přesto věří pomlouvačům. Div divů.

Pan Popov učí přesný opak toho, co Ramana Maháriši i všichni další praví mistři, u kterých je očista a rozlišování na prvém místě. Stačí si vzpomenout na Rámakrišnovo neustálé varování před „zlatem a ženami“. Pan Popov učí i opak toho, co učili Tomášovi. Dokonce sama Míla Tomášová ve svých hovorech č. 4, ve výňatku, který jsem zveřejnil, říká, že má stále ještě něco, od čeho se čistí. Jen pan Popov nic takového nemá a neuznává. Jak sám píše: „očistu a rozlišování musíme stejně jednou odložit, tak proč se s ní zatěžovat a neodložit ji hned?“ Opravdu geniální řešení. Proč se zatěžovat jógou, když lze do jednoty vstoupit hned, a to se zlým egem.

Když zvážíme, že pan Popov je jedním z předních mluvčích Tomášovců i jejich žákem, můžeme se jen s úžasem ptát, jak je něco takového možné. Toto je ovoce jejich působení?