Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Nykl

..."Vaše duše je často bojištěm, kde váš rozum a soudnost válčí s vaší vášní a s vašimi žádostivostmi. Kéž bych mohl vnést pokoj a mír do vaší duše a změnit nesvár a rozepři toho, z čeho se skládáte, v jednotu a soulad. Ale jak to budu moci udělat, pokud vy sami také nebudete chtít mír, dokud nebudete milovat všechno, co je ve vás?“… „O rozumu a vášni“ z Knihy Prorok od Chálila Džibrána.

Není tajemstvím, že naše stránky s duchovní tématikou čtou i nám neznámí lidé a čerpají poučení pro svůj život, nebo se naopak radují z našich klopýtnutí a pádů.

Článek je pokusem o odpověď jedné spřízněné duši mimo naše společenství, která nerozumí smyslu posledních článků na našich internetových stránkách; a zároveň poděkováním našim přátelům, i těm, kteří si vybrali jiné směřování.

Můžeme se zamyslet nad smyslem tohoto dění a jasně odpovědět na básníkovu otázku, co je ve vás? Čas zhojí všechny rány, které jsme si způsobili našimi skutky, a naše odpovědi budou svědectvím naší lásky k bližním.

Rád bych poděkoval Evičce a Jirkovi Krutinovi, protože jsou to lidé, které nelze vyhostit z upřímného srdce. Jestliže nesli těžké břemeno, které život ve společenství přináší, a k tomu museli věnovat své mladé síly potřebám rodiny a života vezdejšího, pak není možné, abychom nepřijali to, co právě prožíváme a cítíme jako běžné lidské selhání, které se týká celé rodiny našeho společenství. Může to být Boží plán, který pomáhá na trnité cestě poznání, na cestě lásky k Bohu. Jirkovi chci poděkovat za impuls k zamyšlení. Pojem „duchovní kulturistiky“, na který Jirka reagoval, nebyl cílen osobně, ale byl symbolickým označením pocitu, který text "Betlémské světlo" nabízel. Bylo těžké citlivě oponovat duchovnímu mistrovi s geniálním rozsahem znalostí a zkušeností. Také nebyl důvod k podbízení se někomu jinému, ale zamyšlení člověka s praxí v technickém oboru revizí. Je dobré, že se v našem společenství toleruje křesťanská víra a můžeme bez následků vyjádřit hrdost na tradici, ve které jsme byli pokřtěni. Vůbec se nestydím, že celá naše rodina s pěti vnoučaty pravidelně navštěvuje bohoslužby, prožívá velikost prostoru produchovněného modlitbami, vůni kadidla i pohlazení duše písněmi. Duch svatý se těmto místům nevyhýbá a J. V. nám nabízí klenoty křesťanství ve svých i jiných knihách. Lze zde nalézt obohacení a radost z upřímně hledajících, kteří by těžko pochopili jiná učení. Nálepka „křesťanského ideologa“ nemůže poškodit ani ušpinit duši člověka ve škole J. V. Přece nejsme někým nebo něčím, co by nás mohlo urazit. Máme být všepronikajícím, neomezeným vědomím, které prožíváme individuálně a je zbytečné se jakkoliv poměřovat. Je namístě soucítit s tím, kdo takové označení uděluje. Bývá to většinou nezvládnuté myšlení – síla vědomí v egu.

Rád bych vyjádřil poděkování a obdiv ženám, které se staly terčem kritiky a nactiutrhání. Necitlivá slova o lhaní nejsou nikdy pravdou úplnou, protože obě strany nemohou být v lidském těle spravedlivými soudci a skutečnost mohou cítit rozdílně od skutečné reality. V duchovních společenstvích východního zaměření je častá paradoxní logika, která předpokládá, že A a ne-A se navzájem nevylučují jako predikáty jednoho X: „Pravdivá slova se podobají svému protikladu“ (Lao-c), „To, co je jedno, je jedno. To, co je ne-jedno je také jedno“ (Čuang-c). To není samozřejmě polehčující okolnost pro vědomé lhaní dobře informovaných partnerů ve vzájemné komunikaci. Na taková jednání jsou adepti poznání opatrní, protože zlo se musí platit do posledního haléře. Stejně jako v křesťanství platí i v duchovní škole, že nejvyšší je Bůh a jeho vůle. Bez Pokory je naše námaha neplodná. Z tohoto nadhledu se jeví kritika Z. K. a jejího vnímání a tázání ve stavu vědomí zbytečná. Samozřejmě, že osobní stránky na internetu jsou privátní záležitosti a autor může psát svobodně cokoliv. Přesto i zde platí pro lidi ducha, že slovem se nemáme vyprazdňovat, ale naplňovat, nejlépe  láskou, tolerancí, úctou a porozuměním. Slušní lidé se mohou opřít o křesťanskou zásadu, která počítá s pokorným přijetím napomenutí mezi bratry a sestrami.

Na dvou skvělých matkách – Sáře a Zuzce můžeme obdivovat krásu ducha, příkladnou péči o děti i vzájemnou lásku k přátelům. Pro společenství jsou nepostradatelné. Zuzka dokáže ve svých promluvách vystihnout jasně a čistě duchovní obsah a její výrazová bezchybnost svědčí o její duchovní čistotě. Citlivého člověka mohou zranit i neomalená slova o spolubratrech a jejich chybách, i kdyby taková sdělení byla blízká skutečnosti. Slušný člověk takové informace (na cti utrhání) nepotřebuje vědět a ve verbální komunikaci je rázně odmítá. V psaném textu nelze zabránit šíření takových sdělení a stejně jako nelze nalézt všechno peří z roztrhané peřiny, nelze tato slova vzít zpět, aby neničila duše těch, kteří naslouchali a uvěřili. Bůh miluje pokorné a maličké; ty je těžké ponížit, spíše utrpí těžkou ránu farizejská domýšlivost vlastní duchovní velikosti.

I v duchovní rodině může nastat nedorozumění, jak je psáno v bibli: „Budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“ Lukáš  12:53

Co bychom si měli mezi přáteli uvědomit je varování evangelisty Matouše 12.25: „Každé království vnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát“.

Na otázku, co se ve společenství J. V. děje mohu milé tazatelce odpovědět, že nic zvláštního, jenom to, že sám Bůh nás prověřuje v lásce k Němu a našim bližním. Jenom to, že Boha, který působí přes osobu Mistra, je dobré poslechnout a nechat se jím poučit, když nás upozorňuje „důrazně“, „důrazněji“ a naposled „nejdůrazněji“, že pýcha předchází v pád, nebo již tímto pádem je. Pro nás to je výzvou, abychom prověřili naší duchovní čistotu, zrevidovali si vlastní duchovní hodnoty a sílou lásky ukázali nejen světu, ale i sobě, jak má vypadat odpuštění a smíření. Pokud to učiníme a vrátíme se do domu Otcova, nemusíme jíst potravu vepřů, ale špínu sporů, pomluv a nevraživosti můžeme vyměnit za čistou duchovní potravu a laskavou náruč otce, kterou má vždy otevřenou pro zatoulané syny. Mohu vřele doporučit meditační skupinu v HK, kde přátelé praktikují meditace, aby se naučili milovat, protože ten kdo se naučí milovat, naučí se sloužit, a ten kdo se naučí sloužit, naučí se žít. Náš Mistr tomu říká „chození s Bohem“. Nejde jen o jednorázové prožitky, ale stav čistého vědomí, které nám přináší do života opravdové království boží, jasnou rozlišovací schopnost, naději a lásku. Že to tak nevypadá a dochází k pádům a zbloudění ze stezky je svědectvím o obtížnosti vnitřního boje s našimi největšími nepřáteli, kterými jsou naše vlastní chyby a podlehnutí silám, kterými jsme se nechali oklamat. Mistr Jirka Vacek je pokladem, který je trvalou hodnotou pro ty, kteří správně praktikují a spoléhají na Boží milost. To může člověk ocenit teprve po delší době, kdy se nauka stane jeho denním chlebem. To, že vyučuje také tím, že nechal zastavit automobil Leoška na cestě k chatě jednomu staršímu poutníkovi, a dovezl k cíli jen jeho zavazadlo, bylo praktickou ukázkou, že nám Mistr může pomoci nést břemena, ale do cíle musíme sami svým úsilím. Příklad zkoušek, které přivedly Milarepu k zoufalství je poučný pro vztah mezi J. K. a jeho tchánem.

Milá Hanko, neber vážně informace v článcích o farizejském kvasu, je to dvojsečná zbraň lidí, kteří se chovají jako děti, nejsou ještě duchovně dospělí, ale jsou silní, aby Pravdu poznali, až vyrostou. „Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.“ Kor. 13,11.

Až budeš číst dlouhá pojednání o nových a lepších duchovních směrech, věř že to je jen nová podoba cesty, pro ty, kterým nestačí boží prostota, a potřebují něco jiného. Oni zatím netuší, že se úzkou branou do božího království nedostanou s praporem učení jakéhokoliv mistra, ale jen jako maličcí, pokorní a plni lásky. Takové přátele můžeš najít při pobytu na meditačních seminářích na Morávce, ale musíš se zaměřit na krásu a lásku v jejich srdcích, nikoliv na jejich nedostatky.

„Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“ Kor. 13.7.

Závěrem pro ty, kteří vydrželi, pár hezkých důkazů, že Duch svatý vane, kde se mu zachce a není omezen žádným učením.

„Jazyk je zde od toho, aby mluvil o dobrém; nepotřísni jej pomluvou. Bůh vám odpustil, co bylo. Od nynějška musíte všichni mluvit jen to, co vám přísluší. Vyhýbejte se klení, urážkám a všemu, co lidi zarmucuje.“ Bahá´u lláh.

„Duchovní blaženost je pravý základ lidského života, neboť život byl stvořen kvůli štěstí, ne kvůli starosti, k radosti, nikoliv k zármutku.“ ´Abdu´l-Bahá

„Nespokojte se, dokud každý, s kým máte co dočinění, nebude pro vás jako jeden z vaší rodiny. Pohlížejte na každého jako na otce či bratra, matku či sestru nebo dítě. Když se vám to podaří dokázat, pominou vaše těžkosti, pak budete vědět, co je třeba dělat.“ ´Abdu´l-Bahá.

U Boha je možné všechno. On je naše naděje, naše cesta k Němu má smysl. Mistr a Nauka jsou nepostradatelní. Pokud se budeme mít ve společenství přátel upřímně rádi, vzájemná láska bude hodnotou, která je velkým darem a pomoci na cestě. Jsou to klenoty, které máme a musíme o ně pečovat.

Děkuji všem přátelům za vše, co člověka obohacuje a Tobě Hanko za zájem o dění v naší škole.

Jiří Nykl