Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Musím se znovu přiznat k tomu, že mám v některých záležitostech dlouhé vedení. Trvá mně dlouhou dobu, než pochopím, že v některých záležitostech nejde o nedorozumění, ale o zlé úmysly, že každá záminka či lež je dobrá, aby poškodila.

Naše knihy nezasíláme na dobírku, protože je drahá. Šetříme tím odběratelům dost peněz; přikládáme pouze složenku na zaplacení. Ti ohleduplní platí brzo. Kdo nezaplatí ani po více než měsíci, toho neupomínáme, ale slušně mu sdělujeme, že nemáme poznamenáno, že zaplatil. Takových případů je i 10%. Pak jde o značné částky. Důvodů nezaplacení může být několik:

1. Pošta knihu řádně nedoručila.

2. Odběratel skutečně nezaplatil.

3. Pošta jeho platbu ztratila.

4. Chyba je v naší evidenci.

Nejčastější jsou případy ad 1. a ad 2. Často se stává, že pošta zásilku vrátí s poznámkou: „Adresát nezastižen, uloženou zásilku si nevyzvedl“. Pak nezbývá než pracně se ptát, proč? Zpravidla se dozvíme, že pošta zásilku adresátovi neoznámila. Kde je pravda, těžko říci. Skutečnost je, že máme práci i výdaje navíc.

Jeden příklad, jak pošta doručuje i značné částky. Nedávno nám spolu s větším množstvím poštovních poukázek proplatila i asi 3.000 Kč. Teprve dodatečně jsme zjistili, že peníze patří úplně někomu jinému. To je náš denní život. Takové a podobné případy řešíme téměř stále.

Někdy je chyba v naší evidenci, někdy nám platbu pošta skutečně nedoručí. Často nám odběratelé na náš dotaz ani neodpoví. Tak přicházíme pro svou důvěru o dost peněz.

To, že nám odběratel odpoví, že zásilku zaplatil, ještě vůbec neznamená, že ji pošta doručila. Mohla ji ztratit, což se stává. Úspěšné reklamace existují, ale stojí moc času. Proto se v takových případech musíme obrátit na odběratele znovu, protože nedoručení musí reklamovat on a na základě svého dokladu. To je náročné a mrzuté jak pro nás, tak i pro něho. Jeden takový odběratel nelenil a popsal takový případ s příslušným zveličením na Jitřní zemi. Jak z něho taháme peníze, ač zaplatil. Že dostal knihy na důvěru a ušetřil peníze, ani se nezmínil.

Co se nestalo. Celé historky, zcela výjimečné a přibarvené, se chopil Miloš Tomáš jako dobré příležitosti poškodit nás, konkurenci a široce se pro jednu čtenářku, která měla zájem o naše knihy, rozepsal, ať si u nás nic neobjednává, že budeme od ní vymáhat peníze znovu i když zaplatí.

Tvrzení zlé a nepravdivé s jediným zřejmým cílem: poškodit konkurenci. To nemá s obranou Tomášových nebo se sporem dvou duchovních škol vůbec nic společného. To jsou jen zástěrky skutečného cíle, na které jsem se nechal také nachytat. O to však vůbec nejde.  Je to jen slepá zloba a snaha nás zničit. Vlastně spojitost zde s Tomášovými je. Soudný člověk se zeptá, jak je takové chování jejich syna možné. Kdyby Milošovi šlo skutečně o památku jeho rodičů, choval by se s tím v souladu a nešířil kolem sebe zlobu. Takto jejich památku naopak sám zpochybňuje. Proti tomuto výpadu na konkurenci nikdo z Tomášovců neprotestoval. Souhlasí s tím? Myslí jako on?

Posílání zásilek „na důvěru“ a nikoliv dobírkou, šetří čtenářům desítky korun. Nemusí platit hned, ale až mají dost peněz. Nás ztráty z neoprávněné důvěry stojí ročně pár tisícovek a mnoho času a práce navíc a ještě jsme za to těmi „spravedlivými“ haněni.

Jedna taková „spravedlivá“ nám po upozornění na nezaplacené knihy napsala: „Žádné knihy jsem si neobjednala ani nedostala. Jste podvodníci a jestli se ještě ozvete, předám vás policii“. Adresa byla správná, knihy pošta nevrátila. Někdo je zřejmě na adrese převzal, ale nezaplatil. Podvodníci jsme ale byli my. Když jsem v dalším dopise celou záležitost takto vysvětlil, peníze přišly obratem s jediným slovem: „Omlouvám se“. Jindy odběratelé napíší: „Knihy jsem dostal, ale nemám peníze na zaplacení. Budu je splácet“. Jak prosté, že? Na splátky pak čekáme marně.

Proč o tom píši s takovým zpožděním? Právě pro svou nechápavost.

Někde si Miloš povzdechl, co si lidé o jeho rodičích pomyslí na základě mého psaní. Jen to, že byli duchovními učiteli, kteří měli své přednosti i nedostatky jako všichni. Spíš by jej mělo trápit, co si o nich lidé pomyslí na základě jeho zlých výlevů. To jej však nezajímá.