Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Určitě každý má právo na své názory. Má na ně právo nejen žák, ale i učitel a mistr. Jelikož mistr je ten, kdo dává a pomáhá a žák ten, co dostává a bere, rozhoduje mistr o tom, komu chce pomáhat a za jakých podmínek chce pomáhat. Je proto na žákovi, aby chce-li pomoc, přijal mistrovy podmínky a hlavně je plnil.

Jaké tyto podmínky jsou, je z duchovních nauk všech směrů naprosto zřejmé. Jestliže platí obdobné požadavky na žáky zevních škol, tím víc platí v oblasti duchovní. S údivem pozoruji, jak se mnozí hledající chovají, jako by něco takového v duchovní oblasti vůbec neexistovalo. Pak je zákonité, když nemají z mistrovy pomoci užitek.

A řekněme rovnou, že to jsou podmínky spásné, protože jejich plnění zabezpečuje, aby žák mistrovu pomoc skutečně využil a mistr do vztahu k žákovi zbytečně nevkládal své síly a svůj čas.

Kdo tyto podmínky ve vztahu k mistrovi neplní, bere jeho pomoc nehodně. Pohrdá mistrem a ještě víc: pohrdá božími dary, které mistr nabízí. Takové chování je velkým duchovním proviněním a také je vždy v souladu s duchovními zákony postiženo.

Žákův rozum se zastře a je od mistra a jeho pomoci odveden, což je duchovní katastrofa: ztráta možnosti vysvobození ze samsára.

Vzhledem k tomu, že mistr je jen jeden, ale působí v různých osobách, nesprávné chování k jedné mistrovské osobě je nesprávné chování k jedinému mistrovi. Představa výměny jednoho mistra za druhého, je jen velká nevědomost, která zaměňuje mistra za osobu, kterou není.

Pokud nějaký mistr v těle něco takového podněcuje, pak i on trpí touto nevědomostí. Přivlastňuje si něco, co není jeho. A to již je počátek pádu, který začíná tím, že se ať vědomě nebo nevědomě stavíme na roveň Bohu: jsme neomylní jako on a navíc se proviňujeme proti přikázání lásky.

Právo na vlastní názor je vždy neoddělitelné od stejného práva druhých. Nelze se jej dovolávat a druhým je brát.

I když považujeme svůj názor za nejlepší, není to nikdy důvod k tomu, abychom bránili druhým k vyjadřování jejich názorů.

To se právě v naší skupině v současné době systematicky děje. Ti, co mají jiné názory na některé mistry z našeho společenství, jsou násilím umlčováni: jsou vyhazováni z klubovny, vyhazují se jejich knihy, znemožňuje se jim vyjádření na našem webu jirivacek-satguru.

To nikomu nevadí, ale na druhé straně mnozí projevují velké obavy, aby se někdo nevyjádřil kriticky ke Krutinovým. Ti jsou nekritizovatelní a všechna taková vyjádření se potlačují násilím.

Společenství je zachváceno hroznou nemocí nesnášenlivosti. Ta je spojením hned dvou smrtelných hříchů a to pýchy a nepřátelství až nenávisti.

Pýcha se projevuje v přesvědčení o vlastní neomylnosti a nenávist nepřátelstvím k těm, kteří věci vidí jinak než oni a proto jsou mnozí potlačováni. Každý, kdo se tohoto dvojnásobného zla dopouští, se skutečně vylučuje z milosti boží, ať si tuto pravdu připouští nebo nikoliv. Může se obelhávat, jak chce, ale následkům zla, kterému propadl, se nemůže vyhnout.

Zanedbaná očista a nedodržování přikázání lásky je vydává do moci sil zla. I když meditují dlouhá léta, nejen tím nic nedosahují, ale jen svůj stav zhoršují.

Proto i mistři, kteří učí správnou nauku jako Ramana Maháriši, se stávají nepohodlní a terčem nevědomé kritiky. Místo kritického pohledu na sebe očima rozlišující moudrosti kritizují je. Tím, že je označují za nedokonalé, sytí svou vlastní pýchu: staví se nad ně, jsou lepší než oni.