Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

(k článku na www.kauza-vacek.blogspot.cz)

V šestém díle paměti „Jak jsem hledal Boha“ cituji přesně M. Tomášovou z její knihy „Setkání s Mílou 2“, kde tvrdí: „Ego není nic škodlivého“. Její tvrzení podrobně vyvracím.

Pan Pařík mé důvody ve svém článku odbývá jednou větou: „Na tento nepěkný páně Vackův výpad jsem v Doteku reagoval replikou, že (Míla) nikdy nic takového neprohlašovala“. Cituji přesně Mílu z její knihy a ona nikdy nic takového neprohlašovala…

Další pokračování článku je také velmi povedené. Pan Pařík tvrdí - opět cituji přesně: „Za 25 let pravidelného kontaktu s Mílou jsem opravdu z jejích úst neslyšel, že je žačkou kohokoliv, Mahárišiho nevyjímaje“. Jen o osm řádek níže Pařík píše: „Míla řekla v Lucerně, že se s Eduardem hlásí za žáky Mahárišiho“. Zřejmě si z nás dělá legraci. Za 25 let nic takového neslyšel a přece to slyšel.

Míla se prohlásila za žačku Ramana Mahárišiho nejen jednou v Lucerně, ale nejméně dvakrát  v tisku, jak se říká „černé na bílém“. Jsme snad slepí nebo pan Pařík? Navíc s tímto prohlášením nechala vyrobit velké množství magnetofonových kazet. Z toho lze usoudit, že  toto své prohlášení brala velmi vážně. Přikládala mu zřejmě značnou důležitost.

Udělala toto prohlášení za svého života a předpokládám, že byla při tom plně při smyslech a navíc je vícekrát potvrdila. Veřejně je nikdy neodvolala.

Jakým právem pan Pařík nyní mluví jejím jménem a za ní a popírá její vlastní tvrzení? Učinila jej svým nástupcem a pověřila ho výkladem svých slov? Kde bere tuto drzost, se kterou činí z Míly Tomášové zcela nevěrohodného člověka?

Pane Paříku, tam, kde vyjadřuji opačný názor na škodlivost ega než Míla a nic víc, vy vidíte dehonestaci Míly Tomášové. To je však váš názor, váš neoprávněný názor, který dokazuje jediné. Jste fanatik, který je přesvědčen, že Míla Tomášová je stejně neomylná jako Bůh či papež nebo Stalin. V každém nesouhlase s tím, co kdy řekla, vidíte proto opovážlivost a neúctu. Nikdo z lidí není neomylný ani netratí na úctě jen proto, že je mu vytýkán nesprávný názor. Ztratil snad například na úctě apoštol Petr, když mu apoštol Pavel vytkl, že požaduje na stoupencích Ježíše obřízku a dodržování židovských předpisů o potravě? Jste obětí svého totalitního myšlení , a proto rozumná debata s vámi není možná a každý pokus o ní je marný a zbytečný. Tímto tvrzením jen dokazujete pravdu, že žádná dehonestace Míly neexistuje ani neexistovala. Samozřejmě, to je závěr, který platí pouze pro rozumně uvažující lidi. Pro vás nikoliv.

Vy nesnesete ani pomyšlení, že by Míla mohla mít vůbec nějakého učitele. Ve své zaslepenosti považujete něco takového za dehonestaci. Proto nás stále přesvědčujete, že ač to Míla řekla, přece to neřekla. Z nejvyššího hlediska je samozřejmě pravda, že ego neexistuje, protože existuje pouze jedno, jedna jediná nejvyšší Skutečnost. Pak neexistuje nejen Ego, ale ani nic jiného: žádný Pařík ani Míla ani Vacek ani svět, prostě jen TO. Pak se samozřejmě není oč přít a dokonce ani neexistuje, co nebo kdo by se mohl přít.

Pro neexistující ego, je však toto vše – ale jen pro ně samé a pro jeho nevědomost skutečné. Tak skutečné, že je tím plně ovládáno, a proto až příliš skutečně trpí, a to tak dlouho, dokud své ego nerozpustí a nespojí se s jedinou Skutečností. Vy sám jste svým chováním a způsobem myšlení důkazem, že ego nejen existuje, ale i škodí, a to hlavně tomu, koho ovládá. Pokud přijmeme přesvědčení, že ego není škodlivé, zavřeme si tím cestu k poznání, ke svobodě a ke štěstí na tak dlouho,dokud nepochopíme, že ego je největší zlo, jaké existuje.

Dokud nezačnem usilovat o jeho rozpuštění, nemáme naději ani na poznání, tím méně na vysvobození. Tvrzení o neškodnosti nebo neexistenci ega proto odvádějí hledající od cesty, jak se ze skutečné moci neskutečného ega vymanit.

Jasně to říká i Ramana Maháriši ve svých Rozhovorech v odstavci č. 286. Citát čtenář nalezne ve 2. díle mého překladu Rozhovorů.

Tazatel: Jak je možné realizovat?

Maháriši: Existuje absolutní Já, ze kterého se oddělují jiskry jako od ohně. V případě nevědomého člověka se taková jiskra z Já ihned v okamžiku svého vzniku ztotožní s nějakým předmětem. Nemůže zůstat nezávislá a bez spojení s předměty. Toto spojení až do ztotožnění je nevědomost, adžňána (neboli ego) jejíž odstranění je cílem našeho úsilí. Jestliže tento sklon ke ztotožnění se s předmětem je odstraněn, individuelní já zůstává čisté a také se noří do svého zdroje. Nesprávné ztotožnění s tělem je dehátma buddhi (myšlenka já jsem tělo). To musí zmizet dříve než mohou přijít dobré výsledky.

Takže žádné neškodné ego, ale pravý opak: nutnost jeho rozpuštění, pokud chceme dosáhnout dobrých výsledků.

Moje otázka, jak se může někdo prohlašovat za žáka Ramana Mahárišiho a tvrdit, že ego je neškodné, bylo zcela oprávněné. Proč také věnovat velké úsilí rozpouštění něčeho, co je neškodné nebo dokonce neexistuje.