O autorských právech
Jiří Vacek
(k článkům na www.kauza-vacek.blogspot.cz)
Ze současných projevů pana Paříka a spol je cítit jen nepřátelství, nenávist a závist spolu se záměrem co nejvíc nám uškodit a nic víc. Opustily již i tu slabou přetvářku duchovnosti, a zabývají se jen penězi a ziskem neboli pustý materialismus. O nic jiného nejde než urvat co nejvíc pro sebe na úkor druhých a ty zničit. To je jejich cíl a nikoliv šířit hodnotnou duchovní literaturu.
Za tímto účelem se naši nepřátelé neváhají spojovat i s těmi, kteří jógu a mystiku potírají, jako je evangelický farář Vojtíšek se svou Společností na potírání sekt i s představiteli katolicismu. Využívají proti nám i komunistické lži. Členy strany oslavují včetně jejich „vznešených ideálů“ a pro oběti komunistického útlaku mají jen nadávky zbabělců, protože se nenechali zavřít. Nevadí jim ani sprostota Aura ani vyhrožování „kolegy z ministerstva vnitra“ pana Dostála. To vše a mnohé další podle nich světí jejich účel: zničit konkurenci. Jediné čeho dosáhnou je, že zničí sami sebe. Spáchané zlo se obrátí proti nim.
K tomu účelu, zničit nás, vytáhli otázku autorských práv.
Tak tady jsou holá fakta, která mluví sama za sebe. Knížku „V srdci skutečnosti“ vydal Avatar bez vědomí i souhlasu Ramanašramu, jak snadno zjistíme, když do ní nahlédneme. Porušil tím autorská práva ášramu i naše, které jsme měli. Porušení zejména spočívá v otištění dvou celých děl Mahárišiho: „Čtyřicet slok o jsoucím“ a „Třicet slok“.
Z přátelství k Tomášovým jsme na toto porušení našich práv, které nás poškodilo, nereagovali. Ještě než Avatar tuto knihu vydal, vážně s námi jednal o tom, že vydá překlad můj a ne Navrátilův. Pak najednou bez jakékoliv informace, jednání přerušil. Nezávisle na nich jsem se dozvěděl, že již propagují vydání překladu J. Navrátila. Tehdy jsem jejich jednání považoval za pouhou neslušnost. Dnes jsem chytřejší - avataři chtěli docílit zdržení našeho vydání, aby nás na trhu předběhli, což se jim také podařilo.
Pak Avatar za námi přišel s prosbou ať v rámci našich smluv s Ramanašramem umožníme, aby vydal knihu „Šrí Ramana Maháriši, život velkého mudrce z Arunáčaly v obrazech“. Prosbě jsme vyhověli. Ač nebylo zevně vzato v našem zájmu, chtěli jsme, aby se tato kniha dostala do rukou uctívatelům mistra. Licenci jsme Avataru pro dobro věci poskytli zdarma. Avatar za ni nic nezaplatil.
Pouze jsme žádali rabat vyšší o 3% z ceny knihy než nám běžně dávali. Při ceně knihy tuším 320 Kč, „sleva“ dělala 9,6 Kč. Po odběru asi 20 knih nám Avatar sdělil, že nám již žádné další knihy nedodá. Prostě nás podvedl. Využil naši důvěřivost. Licence jej přišla bez jejího zaplacení, ale pouze na uvedené slevě, na celých 192 Kč. Kolik asi vydělal při výši ceny knihy, je zřejmé. My jsme z toho, zevně vzato, měli jen újmu, která se projevila menším odbytem našich knih. Český trh duchovní literatury není příliš velký. Ramanašram od Avataru také nic nedostal.
Před více lety se vyprodalo naše vydání „Mahárišiho evangelia“. Když jsme chtěli pro uctívatele Mahárišiho tuto krásnou knížečku znovu vydat, někdo nás v ášramu pomluvil a vydání znemožnil. K tomuto anonymnímu udání se doposud nikdo neměl odvahu přihlásit. To přece není zbabělost. Kdo to mohl být, komu prospělo, je zřejmé. Na podzim roku 2006 nám Avatar dopisem oznámil, že na knihu získal výhradní právo a pokud budeme nabízet jeho xeroxové kopie, tak nás bude žalovat. Něco jako vděčnost Avataru neexistuje. Že kniha uctívatelům Mahárišiho chybí, je jim jedno. To je nezajímá.
Naši nabídku na společné vydání díla s posměchem odmítl. Sám ji do dneška, psáno v květnu 2007, nevydal. Avataru nejde o rozšiřování díla Mahárišiho, ale právě naopak: snaží se mu zabránit.
K otázce neoprávněných xeroxů pan Pařík tvrdí, že Ramanašram poskytuje licenci pouze na knižní podobu knih, na které nárokuje autorská práva. Neznám smlouvy, které uzavřel s jinými subjekty. V našich smlouvách se nic takového nenachází. Poskytuje, cituji: „právo překládat, vydávat a rozšiřovat díla Ramany Mahárišiho a o něm“ a to bez jakéhokoliv vymezení technologie výroby. To je rozhodující. Ve smlouvě není nic, co by vylučovalo xeroxová nebo jiná provedení. Omezení, na které se pan Pařík odvolává v našem případě neexistuje. Vše ostatní jsou jen nepravdivé výmysly s cílem nás poškodit.
Tento postup, vymýšlení nepravd se záměrem nám uškodit, je u něho zcela běžný. Je v tom neúnavný. Sotva odhalíme jednu lež, již přichází s další. Kdybych měl odpovídat na všechny, nedělal bych nic jiného. K tomu nemám ani chuť ani čas.
Zmiňovaný Drtikolův obraz vlastním a používám v rámci svých vlastnických práv. Na obálkách některých našich knih není jeho kopie, ale pouze jím inspirovaný motiv v různém barevném provedení. Na jeho použití se vztahoval v té době platný autorský zákon a nikoliv ten nový, dnešní. Autor obrazu je mrtev, jeho eventuelní vyjádření je proto bezpředmětné. Za těchto okolností nárok nějaké další osoby neexistuje. Navíc: co je panu Paříkovi do toho? Nic. Každá záminka k pomluvě je samozřejmě dobrá.
Tvrdit, že použití motivu Drtikolova obrazu, na kterém je 6. čakra, je propagací komunismu, je stejně nesmyslné, jako tvrdit, že provozování her dramatika O. Wilda je propagace homosexuality, protože byl homosexuál. Nechce se mi věřit, že by se na takové nehoráznosti dal vůbec někdo nachytat, ale kdo ví. Lidská hloupost je nevyčerpatelná. Drtikolovi nevytýkám jeho duchovní činnosti, ale osobní účast na únorovém komunistickém puči v roce 1948. Ten způsobil, že veškeré duchovní dění bylo u nás na 40 let zakázáno a zákaz trestán tvrdým pronásledováním. Tuto Drtikolovu účast pan Pařík stále popírá, ač ji Drtikol sám vlastnoručně popsal ve svém životopise. Již z toho je zřejmé, že pan Pařík si s pravdou hlavu neláme.
Tak takové jsou výsledky naší vstřícnosti shovívavosti a dobré vůle ke spolupráci: jen naše škoda, pomluvy a hrozby soudem. Velmi poučné pro toho, kdo se poučit chce. Urážky, kterých se pan Pařík v této souvislosti dopustil, jsou přesným obrazem jeho charakteru. Posoudí je právníci.
Pan Pařík tuto odpověď několikrát neslušně vymáhal. Tak tady ji má. Má přesně, co chtěl. Já jsem nezačal.