Nevěřte vlastním očím ani uším!
Jiří Vacek
(k článkům na kauza-vacek.blogspot.cz)
Přesně v tomto duchu nás učí M. Pařík a D. Moravec a další: „Pravda je jen to, co říkáme my a nic jiného“.
Danův rozhovor na KV ze dne 14.3.07 končí: KV: No vidíš, dokonce jsi mu (Vackovi) množil zdarma kazety. Kdo mu to teď bude dělat? I proto se na tebe zřejmě zlobí. Dane, děkuji za rozhovor.
Vidíte to, co já? Pak vězte, že vidíte něco, co neexistuje; alespoň jak tvrdí neustále Dan, naposled 18.9.07.
Tak se Dan vypořádal, jak i on uznal, se lží, která mě měla na KV ukázat jako chamtivce, kterému Dan zdarma množí MC kazety, na kterých Vacek bezpracně bohatne. Prostě nic takového v rozhovoru nezaznělo, neexistuje, on to ani neřekl. Prostě zázrak – ono se to stalo samo od sebe, a proto se to vlastně nestalo. Žádný zlý úmysl tam nebyl, zaznělo to jen z čiré lásky k Vackovi. Pokud Dan nechce, abych věřil, že úmyslně rozšiřuje lži o množení mých kazet, mohl již dávno vysvětlit, proč a jak tato lež spatřila světlo světa a kdo za ni nese zodpovědnost. Požádal jsem jej o vysvětlení již několikrát a od 14.3. měl na ně dost – 5 měsíců času. Jelikož tak neučinil, nemá omluvu. Co Dana navíc charakterizuje? Ani se za toto tvrzení, které se v jeho rozhovoru objevilo, jedno čí vinou, neomluvil. Je přesvědčen, že není za co. Je to jeho rozhovor, a proto i jeho zodpovědnost za jeho obsah.
Takovým nesmyslům nás nutí tomášovci věřit stále. Míla Tomášová píše, jak si cení mých samizdatů i mých knih jako je Učebnice átmavičáry, oceňuje mě jako dobrého gurua (její vlastní slova), že se považuje za žačku Ramany Mahárišiho atd., ale nic z toho není pravda.
Vackovy samizdaty neexistují, jeho knihy jsou brak, není guru a Míla se nikdy nepovažovala za žačku Mahárišiho. F. Drtikol se nezúčastnil z přesvědčení komunistického násilného puče v roce 1948, ač o tom sám ve svém vlastnoručně psaném životopise píše.
Ti všichni, co toto vše od M. Tomášové a F. Drtikola četli na vlastní oči a slyšeli na vlastní uši, měli přeludy: vnímali něco, co neexistuje nebo tomu rozuměli přesně opačně. Tak alespoň se vyjadřuje M. Pařík, Dan a spol. Máme jim to věřit? Dělají si z nás blázny nebo nás mají za hlupáky, kterým je možno nabulíkovat i nemožné? Chceme být opravdu blázny a hlupáky? Pokud někdo se nás snaží oklamat byť jen s jednou jedinou lží z těch mnoha, které jsem uvedl, stává se jednou pro vždy osobou nedůvěryhodnou a je pošetilé věřit, že jindy mluví pravdu. Poslední platí zvláště pro případ obecných, a proto neověřitelných tvrzení nebo tam, kde stojí slovo proti slovu. Se lží, lhaním a lháři je velmi nebezpečné se zaplétat, což pro hledající platí dvojnásob. Vylučují se tím z pravdy, která je Život. Škodí tím vždy na prvém místě sobě. Jen zlem zastřený rozum se může domnívat, že může od lži očekávat prospěch. I když může lží dočasně něco stejně dočasného získat, to trvale hodnotné ztrácí. Připravuje si jen další a další utrpení a větší nesvobodu.
Obdobně je tomu i s výpadem proti Jirkovi Krutinovi. Šlo o zřejmě nesprávný překlad z angličtiny nebo dokonce nepřesné vyjádření mistra, možná zkreslené tím, kdo je tlumočník. Rozhodně nešlo o zpochybnění vnitřního dosažení. Je to Dan, který neoprávněně překládá k věření tento závěr.
I ten, kdo dosáhl stupňů nejvyšších, se vždy nevyjadřuje správně o nauce; často jsou i jeho slova zkreslena nepochopením.
Ramana Maháriši se dokonce přiznává, že ve věci nauky vědomě lhal, když mladému tazateli potvrdil, že opakování mantry vede k uvědomění Já. Nevede, jak dokazuje mimo jiné i dříve vylíčený případ Púndži. Maháriši prostě nechtěl odradit tazatele od opakování mantry chlapce, který nebyl v současném stavu ničeho účinnějšího schopen.
Osobně rozhodně nesouhlasím s tvrzením: „Naše Já transcenduje vědomí a je před ním“. Pravda je, že naše Já je vědomí Já jsem; je s ním totožné. Kdyby bylo před vědomím, bylo by nevědomé, což je nesmysl.