Nemá to cenu
Jiří Vacek, Oldřich Kos
Olda Kos velmi věcně a slušně vedl rozhovor s avatáry. S jakým výsledkem?
Komu: Robert Pettinger
Odesláno: 18. března 2007
Ahoj Roberte,
přeposílám ještě odpověď M. Tomáše, jistě to není pro vyvěšení na stránky, ale možná by Tebe, pana Vacka a další přátele mohlo zajímat, jak uvažuje. Nic se nezměnilo. Nemá význam vést takovou výměnu názorů, tak s tím skončím. V závěru přeje pan Tomáš panu Vackovi hodně štěstí, nepůsobí to na mne upřímně. Ještě Ti hned přepošlu dovětek k této odpovědi.
Hezký den. Olda Kos
Opravdu bavit se s nimi nemá cenu. Jejich cílem není se dobrat společně pravdy, ale zničit nás, konkurenci, a to jakýmikoliv prostředky. To zdaleka neznamená, že odpovídat na jejich lži a pomluvy je zbytečné. Oldovy příspěvky do rozhovoru byly například velmi dobrým výkladem nauky, což platí i o většině dalších. Již to je cenné.
Také existuje mnoho hledajících, kteří mohou být zvikláni nebo pochybovat. Právě pro tyto „maličké“ jsou věcné a slušné odpovědi, založené na dobré znalosti nauky velmi potřebné. Tomášovci pracují s osvědčeným nacistickým i komunistickým pravidlem: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. To opravdu působí. Někteří lidé skutečně věří, že existují nějaké urážky Tomášových, i když nic takového neexistuje. Ač je sami nikde nenalezli, přece těmto lžím věří. Slušný člověk si totiž neumí představit, že někdo může tak nestoudně lhát. Platí i „kdo mlčí, souhlasí“ a podobné.
Ukažme si názorně, jak postupují. Na kauze vacek z 26.3.07 si můžeme například přečíst, jak Miloš Tomáš mě žádá, abych vysvětlil, „proč před meditací jím tlačenku“, jak prý píšu. Nemyslící čtenář si řekne: „Tak Vacek se před meditací nacpe tlačenkou, utře si pusu a medituje“. Přesně toto je cílem této lži a mnoha dalších. Neběží o nauku ani o obranu Tomášových, ale o snahu co nejvíc pošpinit konkurenci.
Lež je již skryta v tom, jak je otázka položena. Tvrdí se něco, co není pravda, co jsem nenapsal a co tazatel ani nemůže znát a vymáhá se na něm odpověď, jako by to byla pravda.
Myslící čtenář takovou lež nepřijme. Zamyslí se a zeptá se: „Žije snad Miloš Tomáš s Vackem, že ví, co dělá před meditací? Odkud ví, že před meditací jí tlačenku? Proč bych mu měl věřit něco, čeho nebyl ani nemohl být svědkem? A proč, z jakého důvodu něco takového říká? Je toto spor o nauku či obranu jeho rodičů, kterou se stále ohání nebo obyčejné osobní pomluvy? “ Také se otáže: „Kde to pan Vacek napsal?“ a zjistí, že nikde. Proto také není uvedeno, kde to stojí. Prostě se spoléhá na důvěřivost čtenáře.
Pokud čte moje knihy, tak si vzpomene, že opakovaně radím: „Před meditací nejíst vůbec nic, nemeditovat s plným žaludkem“. Kdyby se Miloš zúčastňoval raději našich meditačních seminářů místo sepisování pomluv, tak by tuto radu zaslechl takřka každý den, protože této chyby se hledající často dopouštějí.
Nejíst před meditací, nemeditovat s plným žaludkem, je velmi důležité z ryze praktických důvodů. Žaludek plný potravy potřebuje mnoho energie na svou práci. Tu mu dodává krev. Čím víc potravy a čím déle tráví, tím víc energie, a proto i krve potřebuje. V důsledku toho se do trávicího ústrojí stahuje krev z celého těla včetně mozku. Ten je odkrven, a proto má i nedostatek energie ke své činnosti. Výsledkem je ospalost, malátnost a následnou meditaci prožijeme v tamasické tuposti, kterou marně přemáháme. Proto před meditací nejíme.
Právě toto a spoustu dalších ryze praktických rad pro duchovní život z mých knih se čtenář dozví. O nich se avatáři samozřejmě nezmiňují. Vědí dobře proč.
Miloš si také stěžuje, že jsem mu ani jedenkrát nedokázal, že lže. Milý Miloši, právě jsem tak učinil a nikoliv poprvé. Tvou velkou lež o neexistenci mých samizdatů vyvrací dokonce i tvá matka, když píše o samizdatové Tripuře a moc ji, na rozdíl od tebe, chválí. Ty o mých samizdatech ses opakovaně vyjádřil jako o braku. Tedy i o Tripuře, učení Mahárišiho a dalších. Ty jsi moc dobře o mých samizdatech věděl. Doma jste jich měli celou řadu. Prostě sis zalhal v přesvědčení, že se někdo nechá nachytat.
Já si na rozdíl od tebe dobře pamatuji, jak jsem své překlady Mahárišiho Míle četl v Kotvrdovicích a jak se jí velmi líbily.
I vaše lži o tom, že se Míla nepovažovala za žákyni Mahárišiho, jsem vyvrátil jejím vlastním vyznáním jak tištěným, tak i mluveným. Se lží o dehonestaci Míly je tomu obdobně. Jak ostatně vyvracet něco, co neexistuje?
Prostě vyrábíte jednu lež za druhou. Jednu vyvrátím, další vymyslíte. Nemíním se do tohoto kolotoče nechat zatáhnout. Mám jiné, důležitější věci: vedení meditací, seminářů, psaní a překládání a další. Počítejte ale s tím, že vaše pomluvy typu „tlačenka“ se octnou v dalších dílech pamětí „Jak jsem hledal Boha“. Vydatně přispíváte k jejich náplni na svou věčnou paměť.
Lidé posedlí zlem důvěřují jeho moci a volí zlé prostředky k dosažení svých zlých cílů. Ve své nevědomosti si myslí, že zlo jim slouží. Pravda je přesně opačná: zlo vládne jim. Oni jsou jeho sluhové a také se jim v souladu se sebou odmění svým zlem. Začali si se zlem, se zlou se potáží přesně podle zákona příčiny a následku. I když zlo někdy vítězí a často dlouho, nejsou to pravá, ale zlá vítězství a přinesou vítězům opět jen zlo. Karmu doposud nikdo neoklamal. Sebe ovšem můžeme klamat dlouho, dobrem zla, kterému jsme propadli.
Pozorný čtenář si všimne, že téměř veškerý zájem tomášovců se točí kolem pamětí „Jak jsem hledal Boha“. O dalších mých knihách, zejména o těch, které přinášejí jasné návody na denní praxi, jako jsou Základy jógy a mystiky, Královská jóga či Učebnice átmavičáry, nepadne ani zmínka. I toto účelové zamlčování je součástí jejich taktiky. Bojí se, aby si někdo neověřil na vlastní oči, co v nich stojí. Čtenáři učiní nejlépe, když si utvoří vlastní názor a přečtou si tyto a další knihy než, když budou číst výplody závisti, jaké jsem popsal.