Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pan Dostál má naprosto totalitního ducha. Soudí, že vše, co není povolené, je zakázané a co se jemu nelíbí, se musí zakázat a mocí potlačit a rozprášit. Pokud někomu způsob jeho myšlení něco připomíná, tak se nemýlí. Přesně takto uvažují fašisté, nacisté a komunisté a také se tím řídí.

Do jaké skupiny svým způsobem myšlení pan Dostál patří, není ani rozhodující. Všechny jsou nedemokratické a samozřejmě i neduchovní. V demokracii zásadně platí:  co není zákonem zakázáno, to je dovoleno. Tato zásada je jedním z pilířů demokracie. Kdo jej neuznává, není demokrat, ale totalitář. Určitým vodítkem, kam pana Dostála zařadit, je nejen to, co napsal, ale i nenapsal. Neprotestuje proti nedostatečné očistě veřejného života od komunistů a jejich zločiny jej nechávají klidné. Stejně tak Drtikolovo členství v jejich zločinecké organizaci. Na druhé straně se přiznal veřejně k tomu, že má na Ministerstvu vnitra kolegy – ano doslova napsal kolegy – na které se hodlá obrátit o pomoc v tažení proti mně s využitím archivů StB. Kdo jsou tito kolegové, kteří jsou údajně ochotni se k něčemu takovému propůjčit, neuvádí. Odpovědět si můžeme sami: určitě nejsou demokraté, když jsou údajně ochotni pomoci panu Dostálovi v takové záležitosti. Mnohé nám napoví skutečnost, že dodnes pracuje na Vnitru 800 estébáků.

Shodou okolností dnes přináší denní tisk zprávu, že mnozí z nich pracují v archivech vnitra a několik jich dostalo konečně právě výpověď z práce. Jak asi vypadala jejich činnost není těžké si domyslet. Chtěl se pan Dostál obrátit právě na tyto bývalé estébáky? Závěr je na čtenářích.

Právo na obranu osobnosti po všech stránkách spolu se svobodou vyjadřování, přesvědčení atd. je plně zakotveno v našem právním řádu i v ústavě. Upozornění na možnost jeho použití v případě ohrožení ani jeho vlastní uplatnění není rozhodně nic protispolečenského ani protiprávního.

Pan Dostál a spol. nám soustavně v uplatňování našich práv se snaží výhružkami zabránit a lživými pomluvami nás před veřejností zostudit. Musí proto počítat i s příslušnou obranou včetně trestního oznámení. Pokud se jim nelíbí, mají snadnou možnost řešení: přestat lhát, pomlouvat a vyhrožovat.

Kupodivu na dopis Pavla Dymanuse odpověděl pan Dostál nezvykle přátelsky. Uvádím jej celý, a to bez  jakýchkoliv úprav včetně pravopisných.

Pane kolego,

já nezpochybňuji Vaše duchovní úsilí, pokud je opravdové a upřímné, a samozřejmě Vaši skupinu nechci nikterak zastrašovat úřady a lidmi...Ale zdá se mi pochybné, dělat petice na obranu mistra a mluvit o jeho obraně "všemi prostředky". Bránit můžeme pravdu, Boha, nauku a obecné hodnoty, ale osobu mistra? Chápu, že se pan Pařík někdy vyjadřuje trochu tvrdě a adresně, ale Vaše reakce tohoto druhu nejsou dobré.

Nechci už ani zpochybňovat mravní a obecně lidskou kvalifikaci pana Vacka k duchovnímu vedení druhých, (když ho skutečně tak obdivujete, nedá se s tím nic dělat), ale mám za to, že kdybyste opravdu nezaujatě sledovali jeho myšlení, vyjadřování, jednání, jeho skutečné vnitřní motivace, zjistili
byste, že s tímto člověkem není všechno v pořádku.

K Vašim otázkám alespoň něco:

Vaše meditace v klubovně jsou jistě dobrá věc, soustřeďování do nitra také, ale nejsou mi jasné skutečné motivace této duch. činnosti.

Tyto činnosti spolu s hledáním pravdy nejsou slučitelné s obdivem vůči panu Vackovi, protože by museli vést k poznání, že pan Vacek není čistý člověk. Překlady textů a další jeho činnosti nejsou nezištné, a to nemluvím nutně o zisku materiálním...

Jeho poukazování na údajné chyby jiných duch. učitelů nejsou motivovány upřímnou snahou o pokrok druhých, nýbrž o zvidetelnění své osoby. Často jde o drobné věci, které by člověk skutečně velkého ducha nechal být... O mnohdy nejde o výtky metodické, naukové, ale bohužel o zlovolnosti, skrytý výsměch a snižování hodnověrnosti jiné učitele jako takového.

Návody pana Vacka vedou u mnohých k přeceňování duch. zážitků a jejich následné uchopování atd., což řadu lidí vede k přadčasným uzávěrům o své pokročilosti a posouvaní podstatu duch. života jinam. Jeho přeceňování "technické", meditační stránky duch. života pokládám za chybu, která vede k určitému mechanickému pohledu na tyto věci. Chybí tam stránka psychologická, hledání pravdy o sobě a svých motivacích například, důraz na pěstování charakteru; to vše je jakoby přeskočeno a hned se zavádějí tuhé meditace a výsledky jsou blouznivé vize, dojmologie a většinou pseudoduch. zážitky popisované na jeho webu.

Nechci z vás dělat nebezpečnou skupinu, jistě k vám chodí řada přemýšlivých lidí, ale rozhodně bych mladé hledající před osobou pana Vacka spíše varoval.

Mé motivace jsou spíše ne-osobní: vadí mi, že praktikování spirituality pana Vacka zakaluje český duchovní prostor, je spíše mystifikující a zavádějící. Myslím, že lidé, kteří jak říkáte znají pana Vacka a mají ho rádi, ho ve skutečnosti neznají, pohled rozumu vuči jeho osobě nahrazují nekritickým obdivem a stávají se tak postupně duchovními otroky a ne svobodnými lidmi, jsouce vlečení svým nezralým "předporozumněním" a zejm. svými představy. Pro mě osobně působení Vaší skupiny ani pana Vacka nepředstavuje žádné ohrožení, a v tomto smyslu musím své původní výroky poněkud zmírnit, ale když taková skupina napíše militantní petici se shora zmíněným výrokem, člověku trochu zatrne, co to má být...

Ne, nejde jistě o ohrožení v úzkém slova smyslu, ale jak jsem pravil, podporou Vackovi nauky dochází k jistému lokálnímu otrávení nauky, mladých lidé a části českého duch. klimatu, i když ani to nechci přeceňovat: Vaše skupina je celkem málo silná a to jak počtem, tak duch. vlivem...

S přáním rozpoznání kalných cest Vašeho mistra

Miloš Dostál

Pan Dostál se v dopise stylizuje do role staršího, a proto i moudrého člověka, který má přátelskou starost o mladší a méně moudré, než je on sám, řekněme rovnou hloupé, což na prvý pohled působí příznivě. Z čeho však pan Dostál čerpá přesvědčení, že on je moudrý a ti mladší hloupí? Není za tím jen pouhá namyšlenost? Je staré tělo zákonitě moudré?

Dopis sám je pln lží. Pan Pařík se nevyjadřuje pouze tvrdě, ale sprostě lže. Svá tvrzení si pouze vymýšlí, aby konkurenci svého nakladatelství co nejvíce očernil. Když se pan Dostál vyjadřuje k naší duchovní praxi, pak dokazuje, že buď o ní vůbec nic neví, což považuji téměř za nemožné. Nejen nepodceňuji očistu, ale neustále zdůrazňuji její nezbytnost a že samotná meditace zdaleka nestačí. Také varuji před ulpíváním na duchovních zkušenostech včetně vizí. Vždy zdůrazňuji, že vědomí, které si je uvědomuje, je důležitější než ony. Tak bych mohl vyvracet jedno nepravdivé tvrzení za druhým. Sem tam do své moudrosti stříkne i trochu jedu, slinu závisti, zmínkou o našich „materiálních ziscích“. Závist vždy dobře zabírá. Komunisté s její pomocí účinně rozeštvávali lidi proti sobě. Ne nadarmo ji katolíci považují za smrtelný hřích proti duchovnímu životu.

Vrcholem nevědomosti pana Dostála je, že neví, kam naše snažení směřuje. Chce nám namluvit, že opravdu neví o tom, že kráčíme stezkou Ramana Mahárišiho, která vede k poznání našeho pravého Já, Krista v nás?

Jsou jen tři vysvětlení této nevědomosti a lhaní:

1) Nic o nás neví a kritizuje něco, co nezná. Soudný člověk se takto nechová.

2) Rozum zastřený nepřátelstvím mu nedovoluje, aby si všiml, jak zdůrazňuji nutnost očisty, nelpění na duchovních zážitcích a učím praxi Mahárišiho stezky.

3) Dobře zná, co učím a provádíme, ale z nepřátelství k nám prostě nestydatě lže.

Nejspíš se jedná o spojení vlivů z bodu 2 a 3.

Přes veškerou snahu budit dojem přátelství a slušnosti, přece jeho vlastní zlo neustále z dopisu vykukuje jako například jeho oblíbené téma našich financí. Nic o nich neví, nic mu do nich není, ale stále se jimi zabývá. Jaká ubohost. Proč se nezabývá zisky Avataru? Nezaslouží si stejnou pozornost? Je to jen zloba nebo dokonce závist? Proč v tomto případě nezačne vydávat duchovní literaturu za vlastní peníze sám?

Pokud si někdo nedostatečně seznámený se skutečností přečte takový a podobný výplod našich nepřátel, je možné, že se nechá oklamat zdánlivě ušlechtilým přátelstvím a neprohlédne lži, které se mu podsouvají. Mně při mé důvěřivosti by dříve ani nenapadlo, že někdo, kdo se vydává za duchovního člověka, by dokázal takto nehorázně lhát: neučí očistu, vede k ulpívání na duchovních zkušenostech atd. Pro mnohé lidi je prostě takové lhaní neuvěřitelné. Ani je nenapadne, že by někdo mohl tak nestydatě lhát. Bohužel, skutečnost je taková.

Obdobný dopis píše i moudrý duchovně vyspělý pan Pařík pošetilému Juraji Hipšovi (viz článek Dopisy do Ramanašramu). Přátelsky mu radí, ať začne používat svůj rozum. Skutečně soucitný pan Pařík.

Zdá se, že vlci mění taktiku. Maskují se rouchem beránčím a zaměřují se na oddělení ovcí od stáda. Takové se pak snadněji uloví. Běda tomu, kdo se jejich ušlechtilostí nechá oklamat. Doslova jej roztrhají na kusy. Nikoliv snad zevně, ale vnitřně.

Konec konců, vážení kritici. Naše veřejné meditace a semináře jsou volně přístupné a již dávno jste se mohli přesvědčit, co děláme. Nestojíme z pochopitelných důvodu o vaše návštěvy, ale ani je nezakazujeme.

Čím víc se nad dopisy jako je tento, zamyslíme, tím víc nesmyslů, lží, opovážlivostí a nehorázností objevíme. Jeden příklad páně Dostálův za všechny: „Osoba mistra se nebrání“. Dělá si z nás legraci? Myslí si, že jsme důvěřiví hlupáci a spolkneme vše, co nám předloží k věření?

Všichni si dobře pamatujeme, že důvodem k nechutným útokům na mne byla „obrana manželů Tomášových“, a to jen proto, že jsem vyjádřil nesouhlas s výrokem Míly Tomášové: „Ego není nic zlého, není je třeba rozpouštět, je božské“ a s několika dalšími, podobnými. Najednou se osoba bránit nesmí. Tak proč ten nepříčetný, již nějaký rok trvající nepřátelský řev, že „dehonestuji Tomášovi“. Přece „osoba mistra se nebrání“. Opravdu si pan Dostál a spol. myslí, že jejich „logiku“ neprohlédneme?

M. Pařík také roky neuznával právo vyjadřovat nesouhlasné názory. Teprve nedávno toto právo v jednom dopise uznal, ale nesmí se prý zveřejňovat!

Myslící člověk skutečně neví, zda se má nad takovou logikou smát nebo brečet. Ubozí hledající, kteří začínají a nevědí, komu věřit. Těm jsou určeny mé odpovědi a ne Tomášovcům. Prospívají i mnohým z našich přátel. Dost často slyším: „Kdybys to nenapsal, tak bych si toho nevšiml a nevěděl“.

Proti lžím a pomluvám je nutné bojovat, protože pro mnoho lidí platí Goebelsovo: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. Má u mnoha lidí pravdu. Navíc platí přece i: „Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“. Pan Dostál a Pařík a spol. toto dobře vědí a hlavně s oblibou využívají.

Komu se nelíbí obrana pravdy, tomu se líbí lži, i když své mínění maskuje falešnou ušlechtilostí. Zkušenost mě poučila, že takoví lidé často po určité době končí v moci zla. Snášenlivost ke zlu není ušlechtilost a ctnost, ale začínající nákaza zlem.