Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Nykl

Vážení přátelé,

s potěšením můžeme sledovat růst aktivit společenství přátel Jiřího Vacka. Dobré výsledky jsou nepřehlédnutelné a svědčí o pevném základu na kterém jsou postaveny. Duchovní hodnota meditačních setkání je provázena jasnými metodickými pokyny, které se osvědčily v praxi a účastnici mají možnost čerpat z bohatých zkušeností Jiřího Vacka, jeho žáků a všech, kteří jsou ochotni ke sdílení. Důležitá je možnost duchovního růstu, v podmínkách, které musely být vytvořeny poctivým úsilím přátel tohoto společenství. Potřebná literatura je snadno dosažitelná a denní kontakt máme na www stránkách. To vše je obdivuhodné a zaslouží si úctu. Ve společenství vznikají nová přátelství a radost z duchovního života svědčí, že společenství je prostoupeno vzájemnou láskou.

Je pochopitelné, že taková situace vyvolává odpor na straně nepřátel, kteří nechali ve své duši zvítězit zlo a z KV vytvořili prostor pro jeho šíření.

Moudré rozlišování doplněné argumenty pomáhá k nalezení pravdy a vytváří místo pro diskusi a vyjasnění možných pochybení na obou stranách.

Zrcadlo nastavené způsobu myšlení, na kterém je postavena KV ukazuje jeho podstatu:

Princip je jednoduchý. Známe jej z praxe totalitních režimů. Nejprve se označí nepřítel a pak je všechno jasné a vše je dovoleno. Člověka jiného smýšlení označili komunisté za chuligána, nepřítele socialismu nebo posluhovače imperialismu.

Jiří Vacek je označen za lžigurua a jeho věrní přátelé za čély:

 …Na devótním webu Jiří Vacek-Satguru a ve svých knihách tento žlučovitý lžiguru za účelem potvrzení vlastního „mistrovství“ dezinterpretuje učení duchovních mistrů, soustavně dehonestuje a nactiutrhá své odpůrce a bezprecedentně o nich lže.…

Příspěvky uveřejněné na stránkách KV ukazují nezvládnuté emoce a disharmonií mezi vůli a rozumem autorů. Dobrý cíl vede člověka k Bohu. KV se stala aktérem nevybíravého konkurenčního boje, kde účel světí prostředky a výsledek je opakem Boha.

Poznatky kritického myšlení v knihách pana J. Vacka lze využít k nalezení pravdy a k otevření prostoru k diskusi, kde se používají argumenty a vítězí moudrost poznání a boží jednoty. Stejně jsou v dnešní době prověřována exegezi svatá písma a rozdílné názory teologů přispívají k porozumění hledaného.

Tvrzení o nesprávnosti posuzování jiných učitelů nemůže být dogmatem. Naopak kritické hodnocení může pomoci v případě, kdy sám hledající není schopen rozeznat nebezpečí falešných proroků. Prodávání manter v ČR jedním indickým mistrem, odsoudil veřejně i Eduard Tomáš. Vzhledem k rozdílnosti duchovní úrovně hledajících, mohou být prospěšní i učitelé na nižších stupních poznání, žáky však mohou přivést k vrcholu, kterého dosáhli sami a pro hledající, kteří by vyšší nauku nepochopili, mohou být nejlepšími učiteli a nemá smysl je porovnávat s velmistry. Hledajícím, kteří poctivým úsilím dospěli a pochopili učení R. Maharišiho, např. v díle manželů Tomášových nebo J. Vacka, nemohou informace o rozdílech v učeních učitelů uškodit, protože jsou sami schopni rozlišit podstatné od nepodstatného a pomíjející od věčného. Kritické vidění (posuzování) jiných učitelů není vhodné při příležitostech pro širokou veřejnost (přednášky). Účastníci meditačních seminářů Jiřího Vacka, kteří mají nastudovanou „Královskou Jógu“, jsou schopni kritickému myšlení mistra porozumět a nepovažují je za neetické.

„Kde není kritizování, zavládá autoritářství, a to je hrob myšlení jak ve vědě tak i v politice“ TGM.

…Duchovní lidé by se měli ve vzájemné komunikaci řídit rozhovorem typu „Váda“, kde převažuje kvalita dobra a hlavním cílem všech zúčastněných je najít pravdu. Člověk nelpí na tom, že musí za každou cenu vyhrát, a je ochoten naslouchat jiným názorům a akceptovat je. Pravdu může mít jeden ze zúčastněných, mohou ji mít částečně dva nebo i více lidí, a nebo se během diskuse mohou všichni dobrat další variantě řešení daného tématu, která co nejlépe rozplétá všechny složitosti diskutované věci. Hlavním cílem je dobrání se pravdy bez ohledu na cenu, kterou je třeba platit ve smyslu újmy své prestiže a vlastního falešného ega. Přístup všech diskutujících je asi následující: „Nemusíme souhlasit se svými názory, ale všichni se nakonec přikláníme na stranu pravdy.” Neexistují tábory ve smyslu „oni” a „my” a „přátelé” a „nepřátelé”, jen „pravda” a „iluze”.

Měli bychom si uvědomit, že tento přístup si je možné ve většině případů zachovat i v případě, že některý z diskutujících není takto orientovaný a jde mu je o to oslňovat nebo vyhrát bez ohledu na skutečnost. Je dobré se trénovat v zachovávání této orientace i v těchto případech, neboť budeme-li chtít vyhnat zlo zlem, nikdy se dobra nedobereme.

Debaty v kvalitě dobra by se měly odehrávat mezi skutečnými bráhmany, jejichž cílem je Absolutní Pravda. Avšak i z indické historie víme, že mnoho učenců sklouzává do kvality vášně a jde jim hlavně o to vyhrát a porazit všechny na všech stranách jako při nějakém boxerském mistrovství…(z knihy Our Mission IV (strana 35-42) od Kundalího dáse)

Z reakcí na stránkách KV je patrné, že se snaží vrazit klín nedůvěry mezi naše přátelé, když nemohou vyvrátit pravdivé argumenty lhaním. Svoji debatu vedou v kvalitě vášně („vitanda“):

…V tomto případě nejde o pravdu, ale o to vyhrát nebo si třeba jen zachovat tvář…. Lidé v kvalitě dobra se snaží debatovat, aby našli „pravdu” a oddělili ji od „iluze”, zatímco lidé v kvalitě vášně debatují, aby se svými „přáteli” porazili „nepřátele”…

Když je někdo věcně napomenut nebo poučen, tak se to interpretuje jako kádrování (další slovo z totalitního slovníku):

…Chce-li pan Ries kázat a pan Nykl poučovat…

Kdo miluje napomenutí, miluje poznání, kdežto kdo domluvy nenávidí, je tupec. Přísl. 12,1  

Skvělé duchovní výsledky přátel společenství J. V. jsou dílem jasných duchovních pravidel, úcty a kázně. To se nelíbí redakci KV, která vystavila „V pravdě a lásce“ zavádějící kritiku a snaží se o zvrácení jasných argumentů podsunutím úmyslu, který není ani logický, natož pravdivý. Pokud někdo užívá abstraktní pojem „Lůno katolické církve“ měl by vysvětlit, co znamená.

 …(a naroubovat nějaká pravidla řeholníků na Vackovu sektu), …Můžeme nyní vysledovat, jak pan Nykl uspěje se svou snahou obrátit Vackovu sektu do lůna katolické církve?

 Kolik pravdy a lásky bylo v srdci těch, kteří svá jména skryli a povyšují se na autora článku, který bezelstně a bez jakýchkoliv úprav použil přesný text z webových stránek řeholníků, aby v dobrém úmyslu vnesl světlo do vzájemných vztahů přátel na příkladu duchovních zkušeností lidí, kteří se pro Boha vzdali světa ?

Opravdu jsou v redakci KV mistři pokory ?:

Proč mluví o pokoře, když nikdo z nich patrně neví, co to pokora je. Ano, směšné a ubohé, ale můžeme se za něj a za ostatní u Královny menších bratří pomodlit. /redakce/ Vystavil V pravdě a lásce v 8:59

Miloš Tomáš a Martin Pařík  vystupují jako vyvoleni synové božských rodičů s dědičným právem soudit jiné, bez pokory, milosti a obyčejné lidské slušnosti. Argumentují dehonestací a přitom si neuvědomují, jak poškozují dobré jméno manželů Tomášových, kteří učili něčemu jinému než oni sami praktikují (viz „Pokyny ET“ jeho žákům):

• Žijte v míru s celým světem. Dodržujte ahimsu. Pravda je jednotou. Buďte soucitní a radostní. Neopětujte zlo zlem. Tím získáte mnoho dobré energie.
• Vaše závislosti jsou výsledkem starých i současných zvyků. Ovládněte je indiferencí. Buďte dobří a radostní, myslete jen na dobro a čiňte jen dobro.
• Nikdy se s nikým nepřete, zejména ve věcech ducha. Spory jsou jen na překážku.
• Potlačujte své vášně v zárodku tím, že je odmítnete sledovat. Tím se vám podaří změnit je v opak (hněv v lásku). Kontrolujte své touhy. Brzdí vás.…

…Znalost typů rozhovorů a řečnických triků nám může pomoci nejen v tom „nenechat se podvést” ale také „nepodvádět”, a to především sami sebe. Naše touhy a přístupy bývají často smíšené, a proto je důležité se postupně zorientovávat i ve svých vlastních nedokonalostech. Některé argumenty, kterými si omlouváme své jednání, nám začnou připadat nečestné a zjistíme, že se jedná jen o tzn. racionalizace neboli ideologicko-rozumovou omluvu nesprávného jednání. Tak můžeme podvádět sami sebe a namlouvat si, že něco děláme „pro Krišnu”, „pro Prabhupádu”, „pro hnutí”, přičemž ve skutečnosti to děláme prostě „pro sebe”.

Často se také stává, že člověk si nejprve určité defekty uvědomí, když je vidí v koncentrované míře na někom jiném, a pak mu s trochou sebereflexe (třeba i po letech) dojde, že se do jisté míry chová podobně i on.

Písma hovoří o karma-mišra-bhakti či gjána-mišra-bhkati neboli oddané službě smíšené s touhami po požitku z plodů práce či poznání. Čistá bhakti je velice vzácná a k jejímu dosažení je potřeba spojení dvou faktorů: velkého úsilí z naší strany a Boží milosti ze strany druhé. Vždyť čistota našeho záměru a nikoliv naše argumentační schopnosti jsou zárukou duchovního pokroku…(z knihy Our Mission IV (strana 35-42) od Kundalího dáse).

Přátelům Jiřího Vacka se omlouvám, že v článku není v podstatě nic nového a k podobným závěrům, důležitým pro rozlišování, je možno dospět po přečtení knihy „Základy jógy a mystiky“ případně jiných knih stejného autora.

 V úctě k duchovnímu odkazu manželů Tomášových mohu sdělit, že nenalézám ve své duši žádné pocity nepřátelství ani k lidem z Avatáru, ani k autorům článků na stránkách KV. Ve společenství J. V. se nic podobného neučí, a také vím, že v každém člověku je určitá dispozice k dobrému i zlému a záleží na tom k čemu přikloní svoji pozornost nebo myšlení, ať vědomě či nevědomě.

Rozlišovat dobro a zlo se učí i malé děti, když poslouchají nebo sledují pohádky. V modlitbě Páně (Otčenáš) je několik proseb, jedna z nich má chránit modlicího před pokušením a druhá před zlem. Pak, ale není možné říct, že se nemáme zlem zabývat. Nemyslet na zlo předpokládá moudře o něm vědět a vědění vyžaduje doplňování vědomostí. Tvrdit, že se nemáme zlem (nedostatkem dobra) zabývat, znamená považovat ego za božské a tím se mu nemoudře vydávat. To vede k odmítání bratrského napomenutí a k přesvědčení o své vlastní pravdě. Takový člověk se stává služebníkem svého omylu.

Podle výkladu modlitby „Otčenáš“ od sv. Tomáše Akvinského (prosba VII „Ale zbav nás od zlého“, str. 66)

…Bůh zbavuje člověka zla a utrpení jejich obrácením v dobro, …což se děje trpělivostí, která je jedinou ctností, jež užívá zla. Ostatní ctnosti užívají dobra.… To je znamením nejvyšší moudrosti…

Můžeme děkovat Bohu za vedení našeho Mistra duchem svatým, za to, že mu dává Moudrost z trpělivosti získané v boji se zlem, neboť „Moudrost muže bývá poznána z trpělivosti“ (Př 19,11).

Jestli se článek dostane k oponentům z Avátaru, kteří hledají Boha a hlásí se k odkazu manželů Tomášových, R. Maharišiho aj. duchovních autorů – jsou našimi duchovními bratry a sestrami a není zbytečné vést s nimi diskusi pro vzájemné poučení a porozumění. Má-li mít nějaké zlo konec, pak je jím jedině Dobro – Bůh.

Proto si dovolím ještě jednou nastavit zrcadlo myšlení slečně (paní) s krásným příjmením Šťastná.

Je sympatické, že věnovala tolik energie svobodnému vyjádření rozporů v knihách Jiřího Vacka a nastavila tak zrcadlo své duchovní úrovni.

Kdyby začala poctivě studovat všechny knihy ucelených řad jógy a mystiky, kterých je několik desítek, jistě by dospěla k jinému názoru. Nelze přeskočit základy a zapomenout na mravní čistotu vlastní duše.

Slečna (paní) Markéta nehledala v knihách, které četla, cestu k Bohu, ale snažila se nalézt rozpory. Zachtělo se jí zkoušet Mistra z úrovně, která mistrovská není, přestože věnovala tolik finančních prostředků pro zkušenost zasvěcení od milovaného mistra Báby.

Příznivci J. V. si velice cení účasti na týdenních meditačních seminářích v České i Slovenské republice (nemusí jezdit do Indie), kde se mohu několikrát ročně setkávat se svým Mistrem a jeho přáteli. Finančně to zvládnou i rodiny s malými dětmi a důchodci. Mohou potvrdit zkušenost M. Šťastné, že přímý kontakt s mistrem a naukou nemůže nahradit žádná přednáška i kdyby přednášející byl sám Bůh.

Hledat rozdíly ve společenství a chování Mistrů, Báby a Vacka moudré není. Sri Annamalai Swami píše ve své knize „Hovory o seberealizaci“ na str. 38: …Někteří džňáninové mlčí, jiní mohou třeba mnoho mluvit. Někteří jsou ve světě aktivní, jiní žijí od světa odtaženi. Někteří skončí jako učitelé, jiní dávají přednost životu v ústraní. Někteří se chovají jako světci, zatímco jiní jako blázni. Tentýž mír naleznete v přítomnosti všech těchto bytostí, protože mír není dotčen způsobem chování….

Ve svém zamyšlení nad „satguruovými“ memoáry si autorka M. Š. počíná necitlivě, když v rodinných záležitostech rodiny Krutinových nabízí čtenářům náhled do jejich soukromí, aniž by mohla rozumět citlivým stránkám jejich života. Samozřejmě zde nenalezla žádné dobro a opět porušila etická pravidla. Žádá po druhých jednání a postoje, kterých ona sama není schopna. Její mravní jednání postrádá dobrý cíl, účel i předmět.

Z následujících citátů S. Saji Baby je patrné, že zasvěcená žákyně nenaplňuje skutkem ani učení svého milovaného mistra:

• Tolerujte všechny druhy lidí a různé názory, všechny postoje a podivnosti.   
• Škola, domov a společnost jsou místa výcviku k toleranci.
• Místo toho, abyste hledali chyby na druhých, zkoumejte sebe a hledejte osobní nedostatky, které je třeba napravit. Je lépe vymýtit vlastní chyby, pokud nějaké máte, než objevit stovky chyb na druhých.
• Hledejte nedostatky na sobě a přednosti na druhých. Hledat chyby na druhých je ohavný hřích.
• Když vás někdo upozorňuje na vaše chyby, nedejte vzniknout nevraživosti. Pečlivě zkoumejte své chování a vděčně se věnujte jeho nápravě.
• Nežli promluvíte, uvažujte: Je to nutné? Je to pravda? Je to laskavé? Ublíží to někomu? Vylepší to ticho?
• Poznat důležitost pravdy, spravedlnosti a mravnosti a nedokázat podle nich žít je největším hříchem.

Slečna (paní) Šťastná došla ve svém výzkumu a porovnávání duchovních skupin ke zjištění :… „že skupinu kolem Jiřího Vacka tvoří lidé, kteří jsou na něm naprosto závislí“. Opět zazářila hvězda její nevědomosti a slabá rozlišovací schopnost. Neví, nebo nechce vědět, že nejbližší přátelé J. V., přestože jsou lidsky rozdílní, jsou schopni samostatného vedení žáků, jelikož sami dospěli k hlubokému duchovnímu poznání. Spojuje je však jediná věc a tou je závislost na Bohu a láska k němu, jak nám předepisuje evangelista Matouš:… „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání“. Pokud je Mistr J. Vacek  závislý na Bohu, pak platí jeho zkušenost, že „Duch svatý snad lépe Duch boží je působením moudrosti a síly boží v těch, kteří se spojili s Bohem“ (citát J. V.). Na meditačních seminářích i meditacích s J. Vackem lze působení božího ducha zažít a důvěra jeho přátel je založena na zkušenosti vedení božskou silou.

Smýšlíme-li správně, jsme v Bohu; žijeme-li správně, je Bůh v nás. Augustin Aurelius

Kdo chodí s Bohem, vždycky dojde cíle. S. Saji Baba

Snad se přátelé z webových stránek KV neurazí, když upravím jejich závěrečné požehnání „vystavil V pravdě a lásce“  na text:

 „napsal v naději ve vítězství pravdy a lásky nad zlem a nenávisti“ i v duších těch,… kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu (Izajáš 5,20), protože „ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj“. Jakub 3:17-18 (ČEP)