Naposled o zádušní mši
Jiří Vacek
Zádušní mše je podle úřední, a proto jedině platné katolické věrouky mší za duše v očistci. Jejím jediným účelem je zmírnit a zkrátit utrpení duší v očistci, a tak urychlit a usnadnit jejich spásu, lidově vstup do nebe. Za duše odsouzené k věčnému zatracení ani za ty, které jsou hned spaseni v nebi se zádušní mše neslouží, protože by byla zbytečná. Věčně zatraceným duším není pomoci a ti, co jsou v nebi, například světci, ji nepotřebují. Jiné než tyto tři posmrtné stavy – věčné zatracení, očistec či nebe, katolická církev nezná a neuznává.
Žádná katolická mše není ekumenická, právě naopak, katoličtí kněží mají přísný zákaz sloužit mši společně s nekatolickými duchovními. Pouhá přítomnost nekatolíků na katolické mši není proto také ekumenismem. Kdo něco takového tvrdí, neví, co říká.
Nepleťme si bohoslužby s katolickou mší. Jde o dva zcela podstatně různé obřady. Bohoslužba je pouhá společná pobožnost, na které se mohou podílet i nekatolíci. Podstatou jakékoliv, tedy i zádušní katolické mše, je proměna hostie v tělo Páně. Zde se jakákoli spoluúčast nekatolíků nejen nepřipouští, ale přímo zakazuje a veškerá tvrzení o ekumeničnosti jakékoliv mše jsou lží.
Zádušní mše také není rozloučení se zesnulým, ale výhradně pomoc duším v očistci. Rozloučením jsou zvláštní pohřební obřady.
Toto vše je jedině platné učení katolické církve, které je závazná pro všechny její členy. Pokud někdo říká něco jiného, neví o čem mluví nebo vyjadřuje své osobní stanovisko, které je v rozporu s platným a závazným stanoviskem církve. Poslední plně platí i pro dva katolické kněze, které se k zádušní mši za Eduarda Tomáše vyslovili. Nikdo z nich nepopřel přímo, co jsem výše uvedl. Znamenalo by to pro ně rozchod s církví pro nesouhlas s jejím úředním učením, kromě něhož v církvi a pro církev nic jiného neplatí. Nedílnou součástí tohoto učení je i zavržení jógy a vůbec všech východních nauk jako nejen nespásných, ale pro duše i vyloženě škodlivých. Jestli v tom všem někdo vidí nějaký ekumenismus, musí být již hodně slepý. To, že se katolická církev a její představitelé s tímto názorem veřejně příliš nechlubí, neznamená, že jej nevyznávají. Nepovažují za prospěšné pro své zájmy se takto odhalovat. Cíl jejich ekumenismu je jediný: dostat pod svůj vliv co nejvíc věřících. Proto se staví zevně přátelsky i k zastáncům jiných názorů, ale v podstatných věcech svá stanoviska nemění. O nějakém opravdovém sblížení nemůže být proto ani řeč. Poslední je zřetelně vidět v těch státech, kde mají ještě i skutečnou moc. Vnucují svou věrouku pomocí jimi schválených zákonů o rozvodech, přerušení těhotenství, sexuelním životě a podobně i těm, kteří věří jinak. Za hezkými slovy je nesnášenlivost skutků vůči těm, kteří jejich víru nesdílejí a snaha rozhodovat o jejich životech i proti jejich přesvědčení a proti jejich zájmům. Jinými slovy, jde o stejné totalitní způsoby, jaké prosazovali například i komunisté, i když v jiném směru.
Není proto jediný důvod, proč vyhledávat s nimi spojení. Jóga je systém, který něco takového nepotřebuje. Kdo hledá pomoc a útočiště mimo ni, jen dokazuje, že ji buď nevěří nebo si jí z nějakých důvodů necení a myslí si, že tím získá pro sebe nějaký zvláštní prospěch. Je jen ke škodě věci, je-li do takových záležitostí zatažena osoba význačného učitele jógy. Jak se ukazuje, bez jeho vůle a přání. Takové počínání nepochybně jeho památce neprospělo. Pro pravověrného katolického kněze a katolíky vůbec byl E. Tomáš nutně duší, která trpí v očistci a zádušní mše mu měla pomoci zkrátit a ulehčit utrpení v očistci. Nic jiného si pravověrný katolík myslet nesmí. Jak smí myslet, nerozhoduje on, ale církevní hierarchie. Pokud říká něco jiného, není to názorem církve, ale jeho osoby. Takoví katolíci nám sice mohou být sympatičtí, ale oni nejsou představiteli církve. To mějme na paměti a nenechme se mýlit. Můj konečný názor na celou otázku je tento. Zádušní mše je mší za duše trpící v očistci. Není ani ekumenickým setkáním ani pohřebními obřady ani rozloučením se zesnulým. Všechna taková tvrzení jsou buď velkou neznalostí nebo rovnou lhaním. Jaký ekumenismus s církví, která učí, že jóga ničí duši? V tomto duchu zádušní mši za E. Tomáše sloužil i kněz, zaměstnanec katolické církve pan Halík. Na tom vůbec nic nemění, i když tak činil v duchu služby příteli. Mši zařídil stoupenec E. Tomáše. Tím jej zřejmě bez jeho přání vmanévroval do postavení, ve kterém je jako význačný představitel jógy, učení, které vede ke spáse vlastním, osobním úsilím, zachraňován od utrpení v očistci představitelem katolické církve, která oficielně jógu odsuzuje jako škodlivou pro duši a zásadně popírá možnost dosáhnout spásy její praxí. Absurdnější situaci si snad nelze ani představit. S jakým úmyslem, tak někdo učinil, zda z nevědomosti nebo v očekávání nějakého svého prospěchu, nevím a také to na celé situaci vůbec nic nemění. Stalo se, co se stalo. Celá záležitost nakonec nepochybně uškodila jak józe, tak pověsti E. Tomáše a přesně proti tomu protestuji. Já jej bráním proti těm, kteří zpochybnili jeho duchovní úroveň tím, že si vyžádali pomoc pro jeho duši trpící v očistci organizaci, která je józe zcela nepřátelská. Nepochybný důkaz o tom byl podán v úředním vyjádření katolické církve k případu A. de Mella. To si Eda od svých stoupenců skutečně nezasloužil, aby jej nechali zachraňovat katolickým knězem. Pokud někdo zaslouží výtky, jsou to oni a nikoliv já. Udělali by proto nejlépe, aby přiznali svůj omyl a všem, kteří využívají praxe jógy k vysvobození, se omluvili.