Lhaní na facebooku
Jiří Vacek
Na facebooku J.K. se stále objevují mnohé lži. Pro správnou informovanost je dobré znát pravdu.
Ta je naprosto průkazná. Přispěvatelé facebooku se nestydí ani popírat to, co mám písemně – naštěstí – potvrzeno: dar klubovně. Již tehdy jsem tušil, že potvrzení bude potřebné. O tom, kdo má pravdu a kdo ji překrucuje, nejlépe vypovídají holá fakta. Tady jsou:
Potvrzení
Potvrzuji, že jsem dnes převzal v hotovosti 5000 Kč (pět tisíc korun) od Jiřího Vacka jako dar na provoz meditační klubovny.
Podpis Dymanus Pavel, 10.8.2010 v Praze
Potvrzení psané vlastní Pavlovou rukou, ukáži rád každému.
Jen pro orientaci: to je polovina mého důchodu.
Peníze nebyly darem pro Pavla, ale celému společenství, aby klubovna mohla existovat a sloužila všem.
U předání daru nikdo nebyl. Pokud Ďuro viděl, že Pavlovi dávám nějakou menší částku peněz, bylo to za věci, které nám koupil. Jak se může Ďuro vůbec opovažovat tvrdit, že to byl onen dar pro klubovnu?
Dočkalovi tvrdí, že dar se nesmí chtít zpět. Jenže já jsem nedal nic Pavlovi, ale našemu společenství v dobré víře, že klubovna bude sloužit všem a nikoliv, že z ní Pavel bude vyhazovat přátele ze své libovůle jen proto, že se mě zastanou. Také jsem mu nepřispěl na to, aby vyhazoval mé knihy z klubovny. Ty jsou opravdu právně majetkem J. Krutiny jako nakladatele. To, že jsem autorem, neznamená, že jsou moje. Jinými slovy: Pavel mě a mé vyhozené přátele podvedl.
Je poučné si uvědomit, že ti, kteří mě takto lživě pomlouvají, roky chodili k nám do bytu čerpat mou pomoc. To je jejich vděčnost. Jejich překrucování pravdy ukazuje jasně, co jsou zač.
Navíc sám vznik klubovny byl od samého začátku podmíněn tím, že jsem do ní docházel. Nemyslím, že by tam hledající chodili za Pavlem.
To, co platí v mém případě, samozřejmě platí i pro ostatní přispívatele na klubovnu, kteří byli vyhozeni jen proto, že jsou našimi přáteli.