Lev Tygr: Všechno je správně
Jiří Vacek
(Knihu vydal v roce 2007 Eminent)
Autor vydal již druhou knihu, ve které také popisuje svá setkání s Tomášovými. Jeho vzpomínky jsou velmi cenné, protože nic nepřikrašluje. Podává je takové, jací byli.
Posuďte sami, cituji ze strany 30:
„Pan Tomáš miloval uzenou makrelu a chorvatské sardinky. Taky krušovické pivo a červené víno Pražský sklepmistr. Mílinou slabůstkou byly jahody a roštěnka s omáčkou. Tu jsem jí vždy před návštěvou uvařil a přivezl.“
Autor je charakterizuje: „Míla a Eduard nebyli žádní suchoprdi“ a následuje líčení, jak přítel Sachovec jim jednou nahý čistil zahradní bazén…
To je něco zcela jiného, než hagiografie, kterou nám podstrkuje k věření Miloš Tomáš, která má plno věcných, snadno ověřitelných chyb. Míla například nikdy nebyla řádným studentem olomouckého gymnázia. Miloš se také nezmiňuje slovem o jejím druhém manželství, jehož průběh byl plný závažných událostí, jak dobře vím. Při zálibě obou avatarů šťourat v mém soukromém životě se snahou mě co nejvíc pomluvit pod heslem: „Přátelé pana Vacka mají právo vědět“, je podivné, že se o tom nešíří. Přátelé Tomášových zřejmě právo vědět nemají.
Tento dvojí metr avatarů na mne a Tomášovy je zřejmý. Oni maso mohou, mě sáhodlouze skandalizují za kousek tlačenky k večeři. Chodí nedobrovolně ke komunistickým volbám, které žádné volby nebyly. U nich je to vše v pořádku, já tím podporuji komunistický režim. Jako by moc komunistů závisela na volbách, které volbami nebyly.
Demagogie Tomášovců nezná stud ani meze. Soudruha Drtikola, člena komunistické, zločinecké strany oslavují, mne za volby odsuzují. Konec konců Miloš, aby mohl studovat, musel alespoň na oko s komunisty souhlasit a chovat se s tím v souladu. Nesouhlas se trestal vyhazovem. I to, že Míla mohla být žákem komunisty z přesvědčení, ale nikoliv Ramany Mahárišiho, je zvláštní. Existují i další obdoby. Například i Mílin prodej knih, kdy od Tomášů odcházely návštěvy s balíkem knih, který původně ani koupit nechtěly, jak Lev Tygr líčí. Můj prodej knih „na důvěru“ a nikoliv proti platbě dobírkou, tvrdě kritizují jen proto, že došlo k několika bezvýznamným nedorozuměním, které se patřičně nafoukly.
Právě v těchto dnech jsem si uvědomil, že vůbec první, kdo Mílu skutečně dehonestoval, byl sám Eda svým článkem o duchovní méněcennosti žen. Míla přece byla žena! Toto bylo jeho skutečné přesvědčení a také je on sám nikdy neodvolal.
Z toho všeho je zřejmé, oč avatarům jde: co nejvíc pomluvit. Kdo v takovém počínání nevidí nic zlého, neumí skutečné zlo rozpoznat.
Nepovažuji za etické, natož duchovní, odhalovat soukromí druhých s cílem je vystavit posměchu a odsouzení. Tomášovci několik roků nedělají nic jiného, než právě toto a navíc lžou. Jaký charakter prozrazuje člověk, který člověka pronásledovaného komunisty prohlašuje za jejich spolupracovníka, ač zveřejnil úřední doklad, který něco takového přímo vylučuje, ať si každý rozhodne sám.
Míla se mně velmi podrobně a důvěrně svěřila s celým svým životem a mohl bych proto napsat její pravdivý životopis. Mnohým by se ovšem nelíbil. Nepíši jej pro důvěrnost našeho vztahu a ze slušnosti. To, že se vůbec o tomto námětu zmiňuji, mají na svědomí Tomášovci. Svou nenávistí a lhaním mě k tomu nutí. Nakonec nevím, zda by nebylo lépe napsat pravdu, takovou jaká je.