Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

(Ad KV, 19. 8. 2009, M. Pařík: „Parazit na duchovních naukách“)

Označování duchovních škol a jejich metod je skutečně běžné po celém světě. Stačí si vzpomenout například na Self-realisation Fellowship Jógánandy a jejich krija jógu, na Rámakrišnovu misii nebo transcendentální meditaci Mahárišiho Mahéše nebo na dynamické meditace jiné školy, sahadža jóga, skrytá stezka za jógou či jóga nad protiklady P. Bruntona nebo přímá stezka K. Minaříka atd. Ti všichni, měřeno pohledem KV, jen parazitují na józe a meditacích.

Prostě zase obvyklá demagogie pánů Avatarů – spustí hrozný pokřik kolem něčeho, co dělají všichni, včetně Tomášových, jako o nějakém přečinu. Věří, že se vždy něco u nemyslících čtenářů ujme. Jak jsem napsal, chovají se přesně podle pořekadla: drzé čelo lepší než poplužní dvůr. Skutečný vzor duchovnosti.

Proč však chodit tak daleko pro příklady. Kdo si přivlastnil název Avatar? Kdo využívá indického pojmu pro spasitele? Kdo tím vyvolává v lidech asociace spásného působení svého podniku? To není přivlastnění, zneužití, parazitování?

Když pan Křivý nazval bez mého podnětu a souhlasu web, který mu patří „satguru“, Avatarům to vydrželo řadu měsíců na mé skandalizování. A oni jsou klidně avatáři a nikdo si toho nevšimne, nikomu to nevadí. Prostě drzé čelo a taktika „nejlepší obranou je útok“, se často vyplácí. Proto zloději volají „chyťte zloděje!“ a často zmatou přihlížející, pokud si nedají dobrý pozor.