Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Je to pravda? Posuďte sami. I když katolická inkvizice pojem ďábla znevěrohodnila, je pravdou, že ďábel existuje a působí. Dokonce i dnes. Jak by jinak například Polpotovi komunisté mohli zavraždit bestiálně přes milion Kambodžanů?

Ti komunisté, které pan Pařík a spol. neustále obdivuje pro jejich vznešené úmysly a nás, jejich odpůrce a oběti, pomlouvá. Čí prospěch sledují, když šíří komunistickou propagandu o hodných komunistech včetně F. Drtikola? Ten nutil své žáky, aby vstupovali do komunistické strany. Konkrétně pana Štekla a F. Heina a některé další.

Ďábel působí prostřednictvím lidí, kteří přijmou zla ve svých myslích za svá.

KV je nástroj Avataru, který nám má znemožnit rozšiřování duchovní literatury. Kdo z toho má mít prospěch, je zřejmé. Čtenáři nikoliv.

Za jejich zájem se jen skrývá. Brání je proti našim údajným „nechutným obchodním praktikám“. Naše praktiky nejen čtenářům neškodí, ale jsou pro ně nesmírně výhodné. Odebírají od nás knihy na dluh a platí, když si to mohou dovolit. Ať někdo zkusí jít nakoupit do knihkupectví Avataru s tím, že zaplatí, až bude moci. Přesně toto děláme i v případech přímého odběru knih na našich setkáních.

A hle, hned je zřejmá jedna ze lží paní Jiříčkové. Tvrdí, v rozporu s pravdou, že zasíláme knihy na dobírku.

Ona sama nám podává také důkaz o své duchovní vyspělosti. Královská jóga, kterou ji doporučila M. Tomášová, ji neoslovila, ač neobsahuje nic jiného než podrobný popis provádění átmavičáry, jak jí učil Ramana Maháriši.

Údajnou nechutnost dokládají paní Procházkovou, která se nejdříve za své neoprávněné útoky na nás kryla anonymem. Později lhala, že poštovné za naše knihy je srovnatelné s cenou knih. Naprosto nestydatá lež. Ještě nyní po mnoha zdraženích poštovné za knihu v ceně 220 Kč je 18 Kč. KV předpokládá, že čtenáři jsou tak hloupí, že jim něco takového uvěří.

Královská jóga pro velký zájem se dočkala 2. vydání, které je již rovněž opět vyprodané. Oceňují ji a postupují úspěšně podle ní několik tisíc hledajících. Doporučuje ji i M. Tomášová. Jaké doporučení by paní Jiříčková ještě chtěla?

Paní H. Jiříčkovou neznám a nepamatuji si, že bych ji volal. I tak, co popisuje, je normální obchodní nabídka. Takto nám nabízel knihy i Avatar. Dodnes takové nabídky dostáváme. Co dokáže zlý člověk z takové nabídky udělat, pokud je to vůbec pravda, je poučné. Způsob, jakým nabídku líčí, rovněž. Vykazuje nulovou znalost nejen duchovní etiky, ale i prosté slušnosti.

Záležitosti, o kterých obě paní mluví, jsou staré přes 11 let. Proč jsou znovu otevírány, je zřejmé. Prospěch čtenářů jím není. Ten spočívá v možnosti získat hodnotnou duchovní literaturu. Od ní jsou naopak odrazováni.

V závěru KV přímo organizuje akci, která nám má škodit. O jejím charakteru  svědčí, že všem přispívatelům nabízí anonymitu. Co lepšího si zlí lidé mohou přát: beztrestně lhát a pomlouvat.

Ač zevní zisk z tohoto počínání má připadnout Avataru, vnitřně bude přinášet vítězství márovi.

Jsme jediní v republice, kteří obstarávají hledajícím skutečné perly duchovní literatury, které jinde čtenáři nenaleznou. Patří mezi ně zejména Advaita bodhi dípika, Květ vysvobození, Jóga Vašišta, Oblak nevědění, Poutník vypráví o své cestě k Bohu, Učení mistra zenu Hui Haie, základní buddhistické sútry v knize „Ze samsáry do nirvány“ a hlavně učení Ramana Mahárišiho v knihách jako je Den za dnem s Ramanou Mahárišim, Tak pravil Ramana Maháriši, kde čtenář nalezne například Ramana Gítu a další díla mistra. Seznam zdaleka není úplný.

Studium a poučení z těchto textů KV chce čtenářům znemožnit nebo je alespoň od nich odvrátit.

Tak odpověď na otázku: „Komu je to na prospěch?“, je zřejmé. Čtenáři tím jen trpí velkou duchovní škodu, když jsou od zdrojů takového poučení odrazováni.

Prospěch z takového počínání může mít jen zlo a zlem svedení lidé. Prospěch samozřejmě zvrácený, zlý. Zlo vždy plodí jen zlo a nic víc a největším zlem samo o sobě je, když se odvrátíme od Boha. Ježíš správně říká, běda těm, skrze něž taková pokušení přichází.

To platí i pro ty, kteří tak činí z hlouposti a nepřátelství. Ať se nemýlí ti, kteří stojí stranou a tváří se povzneseně. Před Bohem neobstojí. Nemají výmluvy. Vědět je povinnost, nevědět provinění.

Pravda v nadpisu článku je dokázaná. KV slouží márovi. To, že tak činí ve zlobné snaze poškodit konkurenci, je tohoto provinění nezbavuje.

Pro ty, co nevědí, platí: „Kdo mne zapře před lidmi, toho zapřu před Bohem“. KV neopomene využít jedinou možnost, jak naší praxi znevážit. Proto vkládá do úst M. Tomášové výrok, že „naši mystiku nepovažovala nikdy za vrcholnou“.

Tím jí velkou reklamu nedělá. Učíme a provádíme přesně to, co učil Ramana Maháriši – átmavičáru a advaitu. Pokud se M. Tomášové nelíbí učení Mahárišiho, ani je nepovažuje za „vrcholné“, co si o ní máme myslet? Osobně si myslím, že KV jen účelově lže, stejně jako lže o tom, že se M. Tomášová nepovažovala za žáka Mahárišiho, ač se k němu hlásí ve svých knihách a nosičích zvuku. Prostě lžou bez zábran, kdykoliv si myslí, že tím získávají prospěch. Tím jsou v jejich očích jen peníze. Co jiného lze od anonymů očekávat? Beztrestně a bez osobní zodpovědnosti lhát je přece účel anonymity.

Stačí chvíli samostatně přemýšlet o výrocích tomášovců a hned je zřejmá jen jedna lež za druhou. Byli jsme ohlupováni tvrzeními, že Tomášovi nikdy nikoho nekritizovali s podtextem, že jakákoliv kritika je nepřípustná. A hle, když se to hodí, najednou Míla naší nauku, která je naukou Ramany Mahárišiho, nepovažovala za nejvyšší! KV by měla vysvětlit, jakou nauku považovala za vyšší než tu Mahárišiho.

Lhát se nevyplácí, protože nakonec jedna lež vyvrací druhou. Jen je nezbytné samostatně myslet a nenechat se ohlupovat nestydatými anonymy. Důvěřovat jim je velmi nebezpečné a naše vlastní poškození nás nemine.

Již to, že KV ochotně publikuje posudky na mistry, ač Maháriši jasně říká, že tak nemáme činit, protože je nejsme schopni rozpoznat, jasně dokazuje jejich vztah k tomuto mistrovi: jsou přesvědčeni, že jsou chytřejší než on.

Takových lidí je mně opravdu líto. I když snad někteří nevědí, co činí, před následky jejich činů neboli před karmou, zlým osudem, je nevědomost nechrání. Naší povinností je vědět. Neznalost zákonů neomlouvá ani v zevním světě, natož v duchovním.

Takovým počínáním duchovních lidí jsem vždy doslova ohromen, jak jsou bezstarostní a pyšní. Ač jsou poučeni o zákoně karmické odezvy, chovají se, jako by se na ně nevztahoval. Jako by nebyli za sebe zodpovědní. Zřejmě jsou ukolébáni tím, že většinou hned nesklízí za zlo, kterému propadli, odplatu. Jeden následek za přitakání zlu je však vždy neodvratný a okamžitý. Je přitom úplně jedno, o jak velké zlo se jedná. Zlo je vždy zlo, jedno zda velké či malé, žádné bezvýznamné, které by nemělo zlé následky, neexistuje. Malé, bezvýznamné selhání otevírá zákonitě dveře zlu velkému.

Tímto zlem je zastření rozumu, ztráta schopnosti a vůbec ochoty rozlišovat mezi zlem a dobrem, mezi tím, co nás k Bohu přivádí a co nás od něho odvádí. Jsme vůči zlu slepí. Nevidíme je nebo naše vidění je dokonce zvrácené: vidíme zlo jako dobro a dobro jako zlo a svůj osobní prospěch mechanicky považujeme za své dobro, i když činíme zlo druhým.

Ač se to nezdá, jde o trest strašlivý ve svých důsledcích: podléháme moci zla stále víc a víc a jen neustále hromadíme svou zlou karmu, a tak se odsuzujeme do nekončícího koloběhu utrpení v samsáře. Právě proto se ve všech náboženstvích klade takový důraz na etiku, jamu, nijamu, očistu, pokoru, rozlišování: abychom měli ochranu před zlem, které všichni v sobě v určité míře máme. Když nemáme uvedenou ochranu a nejsme opřeni o Boha, stáváme se spojenci zla. Být spojencem zla je totéž, jako být jeho obětí. Zlo se svým spojencům odměňuje jen zlem, i když je přesvědčuje, že je dobrým pánem. Není a nemůže být.

Přesvědčení, že zlo přináší prospěch a dobro, je nejhorší zlo, jaké nás může postihnout. Dokud je neprohlédneme, nemáme na nic skutečně dobrého nejmenší naději.