Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Příslušníci strany, která nestraníky vraždí, vězní a existenčně ničí, nejsou slušní lidé a tím méně hodní obdivu. Něco takového je popření veškeré etiky, skutečný etický nihilismus. Dělat z nich duchovní mistry je převracení hodnot a znevažování všech mistrů a šíření lží. Přesně to KV, M. Pařík a spol. dělají.

Drtikol vstoupil dobrovolně a z přesvědčení do komunistické strany a tím se zavázal ke stranické disciplíně. To jej zavazovalo nejen souhlasit se všemi rozhodnutími strany, ale i se jimi řídit a prosazovat je.

V tomto smyslu Drtikol souhlasil s popravami vlastenců, jako byl generál Pika, Milada Horáková a několik dalších. Souhlasil i s vězněním západních vojáků, kteří bojovali za naši svobodu a desítek tisíc dalších odpůrců režimu. Souhlasil i s existenční diskriminací až ničením statisíců nevinných lidí, například zemědělců. Není známo, že by s tímto počínáním strany vyslovil někdy nesouhlas nebo proti němu dokonce protestoval. Právě naopak setrval na svém komunistickém přesvědčení až do své smrti v šedesátých letech, kdy už nebylo o zločinnosti komunistického režimu nejmenších pochyb.

V tomto směru není mezi komunisty rozdílů. Jsou všichni stejní, všichni stranu a její zločiny schvalují, protože se zavázali její politiku v rámci stranické disciplíny podporovat.

Jen placením svých vysokých členských příspěvků podporovali stranu několika miliardami korun ročně. Tak financovali její zločinnou činnost.

Kdo brání a nejen brání, ale přímo oceňuje takového člověka, schvaluje plně i jeho výše uvedené počínání a tím i celý komunistický režim. V Drtikolovi brání celou jeho zločineckou stranu i když to z průhledných důvodů popírá.

Taková je pravda a komu se nelíbí, je stejný jako komunisti.

Případ Drtikola je o to horší, že v jeho případě příklon ke zlu se maskuje zdánlivou ušlechtilostí a duchovností. Zlo se nám snaží vsugerovat, že duchovní lidé mohou být členy zločineckých organizací a plně je podporovat. Samo přijetí takového názoru je pro duchovní život smrtelně nebezpečné neboť základní požadavek na stezku, jímž je očista a etická čistota nejen zpochybňuje, ale přímo převrací: tvrdí pravý opak. To není cesta k Bohu, ale márova a ďábla.

Nejde jen o Drtikola, ale o stezku k Bohu jako takovou. V naší úrovni jsou zlo a dobro skutečné a stezka k Bohu vede zásadně rozlišováním dobra od zla. Komunismus nejen popírá existenci Boha, ale přímo bojuje proti těm, kteří v něho věří a pronásledují je všemi prostředky: vězněním, existenčním ničením a podobně. Nelze proto věřit v Boha, být na stezce k němu a současně být členem organizace, pro kterou je Bůh úhlavním nepřítelem. Členství člověka v takové organizaci je neslučitelné se stezkou k Bohu a vírou v Boha vůbec. Ze své podstaty vylučuje pravou duchovnost a tím spíš nějaké mistrovství.

Tuto pravdu je nutné říci naprosto jasně. Buď patříme Bohu nebo komunistické straně. Obojí současně není možné. Pokusy něco takového obhajovat, znamená zpochybňovat veškerou duchovní etiku a čistotu a samotné principy stezky k Bohu. Takové učení je doslova ďábelské. Slouží jen márovi a zlu. Vidět jakékoliv dobro v komunismu je známka naprostého selhání rozlišující schopnosti, vivéky nebo dokonce známkou toho, že šiřitelé tohoto názoru jsou plně v moci zla. Jen zlí lidé mohou ve zlu, jakým komunismus a jeho zástanci jsou, vidět dobro. Takoví lidé jsou smrtelně nebezpeční pro všechny, protože svádí druhé od dobra ke zlu, od Boha k márovi. Tyto lži je proto nutné neustále odhalovat, aby nešířily svůj jed mezi nedostatečně rozlišujícími, kteří jsou sváděni vidinou komunistického ráje na zemi, který nikde nedokázali komunisté uskutečnit. Vraždit, zavírat a ničit ve velkém dokázali všude. Právě jejich skutky dokazují, co jsou zač: z ďábla, opaku Boha.

Ujasněme si v čem zlo komunismu spočívá.

To největší je v popření existence Boha. Nespokojuje se však pouze s jeho popřením, ale věřící přímo zločinným způsobem pronásleduje a dokonce vraždí.

Používá k prosazování svých cílů zločinných prostředků a násilí. K získání příznivců záměrně lže o svých pravých cílech. Slibuje prospěch živnostníkům a zemědělcům, jen aby je po převzetí moci okradl o vše a ještě existenčně ničil. Viz Gottwald: „U nás nikdy kolchozy nebudou!“ Jen získali moc, násilím je zakládali.

V rozporu se zákonem karmy mluví o nespravedlnosti ve světě, ač podle karmy má každý přesně to, co si v minulosti způsobil.

Je nedemokratický, protože zavádí vládu dělnické třídy, ve skutečnosti privilegovaných komunistických vůdců. Nevytváří, jak slibuje, beztřídní společnost, ale naopak ji ostře rozděluje na vrstvu privilegovaných straníků a podřadných občanů – nestraníků.

Udržuje svou vládu pomocí násilí – tajné policie, ozbrojených milicí, sovětských tanků a podobně.

Slibuje ráj na zemi ač všichni praví učitelé učí opak. Viz například Buddha a jeho učení o utrpení v samsáře.

Odvrací lidi od hledání jediného pravého štěstí, které spočívá v odchodu ze samsáry a ve vysvobození ve světě božském – nirváně.

Jak je ze zásad a učení komunismu patrné, jde ve své podstatě o skutečné a nejhorší zlo, jaké existuje. Kdo tvrdí, že jde o vznešenou ideu, jejíž uplatnění zkazili lidé, nezná vůbec, co komunisté vyznávají a jen o jeho pravé podstatě vytváří falešné zdání. Komunisté vždy dělají v praxi, co učí: pronásledují vše, co směřuje k Bohu a tvrdě ničí vše, co s nimi nesouhlasí. Snášenlivost neznají. Své spojence zrazují a ničí, jen co s jejich pomocí se zmocní vlády. Viz případ české sociální demokracie.

Ve výčtu zla komunismu bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Jeho největším odsudkem jsou jeho činy všude tam, kde se zmocnil vlády. Nikde nenastolil slibovaný ráj na zemi, ale jen chudobu zaostalost a nastolil obrovské vraždění.

Jeho „pravdu“ je možné dnes vidět všude tam, kde ještě vládne například v Číně. Genocida Tibeťanů a v dnešní době i masakry čínských muslimů. V severní Koreji neslýchaný teror a hladomor.

To jsou jasné důkazy zla komunismu a kdo je nevidí a navíc komunisty obhajuje a spojuje se s nimi nejen není od Boha, ale je přímo spojencem zla, protože mu pomáhá zastírat jeho pravou, ďábelskou tvář.

Komunisté vždy, jak jsme ukázali, lhali a lžou i dnes, jen aby svedli co nejvíc nemyslících lidí a s jejich pomocí se zmocnili vlády. Proto jsou nesmírně nebezpeční a je nutné neustále ukazovat, co jsou doopravdy zač. Myslícímu jen trochu duchovnímu člověku by mělo být o nich jasno jen z jejich popírání existence Boha a pronásledování věřících. Takto se nic skutečně dobrého nemůže chovat.

Duchovní mistr má být také příkladem pro ty, které vede. Jaký příklad dává, když spolupracuje se zlem? Aby žáci se chovali jako on a dávali se ke komunistům? To je i příklad těch, kteří si vybrali za mistra Drtikola. Vstupovali do strany podle jeho vzoru. Takže máme „duchovní“ raritu. Buddhisty - komunisty. Ty komunisty, kteří mučí, vraždí a vězní pravé tibetské buddhisty, a to již za Drtikolova života.

Snaha řešit utrpení světa vytvořením materialistického ráje není ničím ušlechtilým, co by si zasloužilo obdiv, ale materialistická nevědomost a nic víc. Pokud  jí navíc slouží duchovní mistr, pak je známkou jeho pokleslé mysli. Jelikož je pro mnohé autoritou, svádí svým příkladem a počínáním druhé, aby jej v této nevědomosti následovali. Nevede je ze světa odpadlého od Boha do království nebeského, ale svádí je ze stezky k Bohu a zaplétá je do nebožského světa. Výsledkem je zákonitě pravý opak těchto ušlechtilých – ovšem pouze zdánlivě – úmyslů: moře utrpení všech. Všichni jsou si rovni, samozřejmě s výjimkou komunistických pohlavárů. Nikdo nemá víc, ale všichni jsou stejně chudí a hospodářství země je na desítky let nesmírně zaostalé. Tak dopadli a dopadají všechny země, kde komunisté vládli nebo dosud vládnou. To je konečný důkaz nepravosti komunistického učení. Své sliby komunisté nikdy a nikde nesplnili a také z principu působení zákona karmy ani splnit nemohou. Žádná nespravedlnost neexistuje, každý má přesně to, co zasel.

Komunistům také nikdy o blaho lidí nejde. Oni chtějí vždy jen moc – svou diktaturu proletariátu, ve skutečnosti diktaturu vyvolených vůdců jejich partaje.

Ti se pak v boji o tuto moc navzájem mučí, vězní a věší, jak jsme viděli u nás i jinde. V tomto boji si není jist životem ani jejich předseda – viz vražda R. Slánského, kterého pověsili vlastní soudruzi a spolubojovníci. To je ta komunistická ušlechtilost, kterou M. Pařík tolik vychvaluje.