Kauza-vacek, 11. 5. 2007
Jiří Vacek
(k článku na www.kauza-vacek.blogspot.cz M. Pařík - Bůh je vždy milostiplný, pan Vacek to bohužel neví.)
Bůh je nepochybně milostiplný na rozdíl od zla a ega, které milost nedávají. Pan Pařík chytře plete jedno s druhým. Dokazuje, že ovládá umění demagogie opravdu dobře. Nebo si opravdu myslí, že zlo a ego nám milost udílejí?
Cituji z jeho článku přesně:
Jako příklad podstatné odlišenosti učení dvaitisty Vacka a skutečného duchovního mistra Ramany Maharšiho uvádíme následující výroky:
Stezka je boj až do samého konce, ve kterém se milost nedává
Ano, to jsem napsal a za tím stojím. Stezka je boj se zlem v nás a zlo je nemilosrdné. Očekávat, že nám dá v boji s ním milost, je naprosto pošetilé.
(20.02.2007 Jiří Vacek-Satguru)
Ž: Ale člověk si přece nemusí být zcela jist Boží milostí.
U: Nepociťuje-li nezralá mysl jeho milost, neznamená to, že milost opravdu není, protože to by znamenalo, že Bůh není vždy milostiplný, tj. že přestává být někdy Bohem.
Ž: Znamená to totéž co Kristův výrok: Podle tvé víry ti bude učiněno?
U: Jistěže ano.
Ž: Jak se mi může dostat milosti?
U: Milost je „Já“. A to není něčím, čeho bychom měli nabýt: je třeba pouze vědět, že existuje. Slunce je jen a jen světlem. Nevidí temnotu…
(Maharšiho evangelium, Avatar, 2007)
Konec výňatku.
Co říká Ramana Maháriši je jistě pravda. Ale pozor! Hledající není sluncem, ale slepcem, který tápe v temnotě. On nejen světlo nevidí, ale jeho život je plně ovládán tmou. Nic jiného nezná.
Pokud chce vidět slunce, musí se tmou „bojovat“, usilovat, aby procitl. V tomto boji opravdu nemůže očekávat, že od tmy, zla dostane milost. Právě naopak, musí tmu, zlo, odstranit svým úsilím a prozřením.
Nepopírám, že existuje milost Já, ale varuji před jakoukoliv shovívavostí ke zlu pod vlivem nějaké falešné naděje v milost bez našeho úsilí, boje. Právě proto, že zlo – ego a jeho sklony milost nedávají, všichni praví učitelé zdůrazňují boj s ním, úsilí.
Ježíš: „proste a bude vám dáno, tlucte a bude vám otevřeno".
Ramana Maháriši: „Átmavičára je stezka (boj) od začátku až do konce“.
Ego, které je samo největším zlem, si milost představuje zcela nesprávně. Myslí si, že když dostane milost, bude dál existovat, takové jaké je – největším zlem – a bude se mít dobře. Jen rozum ega zastřený zlem, může takto zvráceně milost a vůbec celou nauku chápat. Na ego, největší zlo, se žádná milost nevztahuje, ale musí zmizet. Nemylme se, milost také zdaleka není odpuštění všech hříchů. Viz Ježíš: „Neodejdeš odsud (ze samsáry), dokud nezaplatíš do posledního haléře!“. Není to naprosto jasné?
Navíc plně platí Ježíšovo: „Všechny hříchy budou odpuštěny, ale hřích proti Duchu svatému nebude odpuštěn“. To je jasná mez milosti. Není naprostá.
Hřích proti Duchu svatému nemůže být odpuštěn, protože musí být napraven. Duch svatý je Duchem božím. Je vanutím od Otce k synovi neboli spojením obou, jednotou syna, našeho pravého Já s Bohem Otcem. Bez této nápravy, která není možná bez boje, bez úsilí, ve kterém zlo milost nedává není ani milost Já.
Milost není nezasloužená amnestie, ale výsledek našeho boje se zlem, což je ego a sklony, které je podporují.V tom se nám dostává tak velké posily, chceme-li milosti, jak mnoho sami bojujeme.
To učí i Ramana Maháriši, když říká, že již to, že usilujeme, bojujeme se zlem, je milost.
Vidět zde nějaký rozpor může jen zlo. Dobro nikoliv.
Navíc platí: já o voze, pan Pařík o koze. Já mluvím o zlu, které nejen milost nedává, ale své nositele nemilosrdně ničí, pan Pařík o milosti Já. Nemyslím, že je tak neinteligentní, aby tento rozdíl nepostřehl. Při troše zlé vůle lze používat i takové oblíbené triky demagogů, jako je tento: obvinit protivníka z něčeho, co netvrdí a pak jej za to odsoudit.
Pamatujme si proto dobře. Ego, zlo nikomu milost nedává, ale vždy a každému jen škodí. Proto také nemůže dostat milost. Může jedině zmizet, přestat existovat, a to je právě ona Milost – vědomí Já jsem.