Ježíš: „Varujte se kvasu farizejského!“
Jiří Vacek
Když čtu filosofické traktáty P. Wilberga a jeho spřízněných duší, tak si připomínám jeden výrok, tuším Ramany Mahárišiho:
„Kdybych se setkal s tím zmatkem od filosofů dřív, než jsem dosáhl poznání Já, nikdy bych Já nepoznal“.
A přece je to tak prosté, jak učí bible:
„Buď tich a věz, že Já jsem Bůh“.
Přeloženo do praxe:
Neviř svou mysl neustálým myšlením, ale naopak ji utiš a v klidu čisté mysli zbavené všeho zlého obrať pozornost na své vědomí Já jsem, které v klidu mysli září.
To, co je potřeba, je mysl prostá zla a pozornost s láskou, pokorou a odevzdaností namířená k Bohu Já jsem. To je skutečně cesta k Bohu od začátku až do konce a nikoliv pyšné předvádění vlastní chytrosti.
Bůh nepotřebuje mysl plnou filosofických výmyslů, ale mysl prostou zla a pýchy, která v pokoře a tichu beze slov a myšlenek s láskou a s vědomím vlastní nedostatečnosti a omezenosti hledá svého nebeského Otce a Matku.
Všimněme si dobře, že většina těch, které si Bůh oblíbil a vyvolil, byli prostí lidé a nikoliv učenci: truhlář, rybáři, švec, holič a podobně.
I Ježíšovi namítali, že není Abraham neboli uznávaná autorita. Jeho odpověď zněla: „Dříve než Abraham je Já jsem“.
Ježíš nás také důrazně varoval před „farizejským kvasem“. Tím myslel mysl, která neustále kvasí ve vlastních výtvorech, místo aby se utišila a s láskou a v pokoře se odevzdala Bohu. Farizejský kvas je pro mnohé akademické filosofy charakteristický. Oni se nechtějí vrátit k Bohu, obnovit své spojení s ním a žít v něm. Oni se snaží Boha doslova ulovit svým rozumem. Nechtějí se přizpůsobovat Bohu, ale přizpůsobují Boha sobě, svému rozumu, který staví před Boha.
Zmítají se neustále v pochybnostech své mysli. V jejích výtvorech nenacházejí ani uspokojení ani bezpečí, protože jim chybí láska, pokora a odevzdanost a hlavně přímá zkušenost existence boží.
Proto hledají útočiště všude, kde Bůh není a nikoliv tam, kde je. Ve svém zoufalství se pak chytají Marxe, zakladatele komunismu a materialistického náboženství závisti nebo dokonce nacisty Heideggera. Také se potřebují zviditelňovat kritikou „Rozhovorů s Ramanou Mahárišim“ a jeho nedostatků. Zřejmě neumějí nic lepšího. Důkazy se neobtěžují předložit, protože oni jsou neomylné autority a vše, co je napadne, je jen pravda.
Hledají marně a jen matou a svádějí druhé z přímé stezky od začátku až do konce.
Udělají vše možné i nemožné, jen aby nemuseli poslechnout:
„Buď tich a uvědomuj si s láskou Já jsem, které je Bůh“.