Ještě k Robíkovi
Jiří Vacek
Dostal jsem dlouhou SMS, která obhajuje Robíkovo chování: „Má právo na svůj názor.“ Samozřejmě má právo na svůj názor. Tím spíše na něj měl právo jeho mistr. Z Robíkova práva rozhodně nevyplývá oprávnění bránit někomu jinému vyjadřovat své názory, což Robík mně dělal.
Autor také píše, že “Robík byl pod mým vlivem“. To je velmi nepřesné. Jak je zřejmé z předešlého článku, Robík vyhledal mě a nikoliv já jeho a asi 22 let jsem jej doslova táhl po cestě. Co to znamená, ví každý mistr velmi dobře.
Jestliže žák opustí takto mistra naprosto nepřípustným způsobem i z hlediska běžné lidské slušnosti, určitě to něco o jeho očistě vypovídá.
Schvalovat takové jednání nemá s pravou naukou vůbec nic společného a jen hledajícím přináší škodu a nic jiného. Proč by měl mistr těm, kteří se neumí ani zevně slušně chovat, pomáhat?
Robík se nabídl zřídit onen web sám od sebe, s tím, že bude šířit nikoliv své názory, ale mé, jak sám název webu vypovídal. Nevím, proto proč bych k jejich vyjádření potřeboval jeho souhlas, když navíc bylo naprosto zřejmé, že není jejich autorem.
V těchto případech neběží o nic jiného než o nedostatek základní lidské slušnosti, o nějakém přikázání lásky a vděčnosti ani nemluvě. To je také důvod, proč za takového stavu mysli dlouhé meditace nejen nic duchovního nepřinášejí, ale vytvářejí to nejhorší ego, jaké existuje: duchovní. Jelikož jsem „duchovní“, nemusím se přece čistit ani zlepšovat.