Ještě k autorským právům viz KV 28.12.2007
Jiří Vacek
(k článku na www.kauza-vacek.blogspot.cz)
Obecně vzato, veškeré pravé duchovní učení pochází přímo z Boha a nikoliv od lidí. Proto jakékoliv jeho přivlastňování si osobou nebo organizací je v zásadě nesprávné. Co je boží, patří všem a má být také volně všem přístupné.
V praxi jsou určitá omezení v dostupnosti duchovního poučení přípustná s ohledem na návratnost vložených prostředků například do knižních vydání včetně přiměřené odměny za vynaloženou práci.
Rozhodně by však neměla převládat honba za ziskem, omezování dostupnosti duchovního poučení z ryze sobeckých důvodů nebo dokonce ničení konkurence, která je stejně zaměřená.
Z tohoto pohledu je nutné posuzovat i otázku autorských práv a nikoliv se řídit pouze strohou literou zákona.
Právě proto jsme nakladatelství Avatar přepustili naše práva na vydání obrazového životopisu Ramany Mahárišiho a nevyvodili jsme právní důsledky jejich neoprávněného vydání prvé knihy o Mahárišim, ač jsme v té době byli v ČR jediní, kteří měli právo je vydat. Nakladatelství Avatar má k vydávání duchovní literatury přístup přesně opačný. Snaží se naši konkurenci zničit a maximalizovat svůj zisk. Spustilo pomlouvačnou kampaň ve snaze dokázat, jak jim škodíme. Jak je vidět z uvedených příkladů, nemají pravdu. Je tomu přesně naopak: mají z našeho postoje značný zisk. Protože ve své kampani neustávají, uvádím jejich tvrzení na pravou míru. Toť vše.
V otázce autorských práv jiných subjektů je k zastupování jejich práv nikdo nepověřil, a proto jim do toho také nic není. Nejde jim o spravedlnost, ale mají jen snahu nás co nejvíc pomluvit a uškodit. Pravdou je, že z našeho počínání měli jen prospěch a nikoliv škodu. Jen na okraj celé záležitosti. Když nám Avatar odmítl prodávat své knihy, odebírali jsme je od firmy Kosmas. A co se ukázalo? Tato firma nám dávala o 2 procenta vyšší rabat než Avatar. Takto nás Avatar skutečně poškozoval. Osobně se mně několikrát stalo, že jsem dlouhé několika stránkové výtahy z mých prací nalezl v českých i slovenských knihách. Byly použity bez mého svolení i vědomí a samozřejmě bez autorského honoráře. Časopis Phoenix takto otiskoval na pokračování moji knihu „O bibli a jejím učení“. Z hlediska práva jsem se mohl bránit nebo vydavatele skandalizovat, ale nic takového jsem neučinil na rozdíl od Avataru, který si navíc jen vymýšlí. Prostě jsme jiní.
Výpočty, které jsou neověřitelné a neodpovídají skutečnosti, dospěl pan Pařík k závěru, že nám za autorská práva na obrazovou publikaci o R. Mahárišim „zaplatil celých 1459 Kč“. Nezaplatil ani korunu, jen zvýšil nízký rabat, který nám na knihy poskytovali a který byl i tak nižší, než nám poskytoval velkoobchod Kosmas. Takže je autorská práva nestála nic a ještě jsme jim vydatně pomohli zvýšit zisk jednak tím, že jsme jim poskytli autorská práva a navíc jsme jim i část nákladu rozprodali. Tímto prodejem jsme pomohli my jim, ne oni nám. Jestliže sám pan Pařík uvádí, že jsem na distribuci této knihy vydělal 11.286 Kč (nikoliv 11.300 Kč!), tak je přesný. Avatar sám musel na prodeji této knihy vydělat nejméně 10 x víc, tj. nejméně 112.860 Kč. Jasné a logické počty. Za těch 1459 Kč, které ani nezaplatili, se to určitě vyplatilo. Tak taková je „škoda“ v oblasti autorských práv, kterou jsme Avataru způsobili – když vyjdeme z jejich výpočtů, tak jsme jim umožnili zisk cca 200.000 Kč. Taková je nesmlouvavá řeč čísel, se kterými pracuje pan Pařík.
Neudělal by lépe, kdyby mlčel a nenutil mě uvádět jeho výmysly na pravou míru?