Je zastření rozumu boží milostí?
Josef Šťastný
(k článku na kauza-vacek.blogspot.cz)
Domnívám se, že nikoliv. To my sami klademe Bohu překážky. Přesně o tom píše pan Vacek, když tvrdí, že "zlí lidé jednají ve shodě se svou přirozeností" (blíže viz "Miloš Tomáš: O milosti"). Pan Vacek netvrdí, že Bůh je někdy milostiplný a jindy nikoliv, ale že v některých lidech je tato milost, která tu je vždy, zastřena. O tom hovoří i bible, ve které se dočteme, že Bůh "ranil slepotou". Na tento biblický výrok se odkazuje i Míla Tomášová, když říká, že nejhorším trestem pro člověka je "i ranil ho slepotou".
Trochu jsem teď ulétnul na sledování TV. Kdybych si řekl, že toto se děje z milosti boží, protože vše je vlastně milostí boží a nerozpoznal ztrátu meditačního proudu, neschopnost se soustředit na Já při koukání na televizi, snadno bych vyměnil svět Ducha za svět televize.
Kdybych bděle nerozpoznával některé své tendence jako neslučitelné s božím světlem, klidně bych si mohl myslet, že jsou od Boha, kterému jsem odevzdaný tím, že s těmito tendencemi nic nedělám, protože i ty jsou přeci božské 
I když v každé tendenci je latentně přítomen Bůh jako jediná síla, z které vše vychází, samotné tendence božské nejsou, protože "nezáří" a způsobují utrpení mně i druhým.
Je jasné, že každý, kdo by mi nějakým způsobem nabourával "odevzdanost" do nebožských tendencí, by mi nebyl sympatický. Proto je pan Vacek trnem oku těm, kteří jsou odevzdaní nikoliv Bohu, ale svým nebožským tendencím, které považují za božské.