Jde o naši svobodu
Jiří Vacek, Josef Šťastný
Útoky proti naší skupině, jaký se objevil v Bystrčníku, nejsou nahodilé, ale plánovité a účelové.
Naše republika je světským a nikoliv náboženským státem. Jakékoliv náboženství ani církev nejsou státní, ale zcela soukromé organizace. Naše ústava proto zaručuje naprostou svobodu náboženského přesvědčení i života s ním v souladu. Ústava výslovně nedovoluje zasahování státu v této oblasti.
To se nelíbí totalitně myslícím věřícím některých církví, zejména katolické a evangelické a snaží se nám náboženskou svobodu vzít. Činí tak pod záminkou zájmů společnosti. Ve skutečnosti zájem společnosti je právě to, proti čemu tito náboženští rasisté bojují: náboženská svoboda.
Tomuto hnutí, které je zaměřeno na základní lidská práva se říká antikultovní. Organizací, která tyto názory v naší republice prosazuje, je „Společnost pro studium sekt“, která sama o sobě je spolčením konservativních křesťanů proti náboženské svobodě.
Vše, co není katolické nebo alespoň evangelické, je podle těchto lidí zlem, a proto se snaží všemi prostředky, často velmi nepoctivými, ty, kteří věří jinak, zničit.
V duchu naší ústavy jakýkoliv náboženský směr má zajištěnou plnou svobodu a představitelé státu a státní organizace nejsou oprávněné proti nim vystupovat.
Takové počínání je přímo nezákonné. Platí přesný opak: všichni představitelé státu a státní organizace jsou povinni náboženskou svobodu chránit. Jinak porušují naši ústavu.
Přesto se tak děje a různí experti, kteří jsou buď materialisté nebo dogmatičtí křesťané, porušují právo druhých na náboženskou svobodu a například odborně, psychiatricky je pronásledují. Nebo prostě vycházejí z naprosto nezákonného stanoviska, že každá „sekta“ je zlem a je třeba ji potírat.
Pro každého materialistického psychiatra jsou lidé jako Ježíš, jeho učedníci a světci, všichni jogíni, buddhisté, duševně nenormální a nemocní a také tak s nimi i úředně jednají.
Vydatně jim v tom pomáhají konservativní křesťané, kteří stále pevně věří, že „mimo církev není spásy“. Ti, co jsou mimo ni, jsou podle nich od Boha zavržení a je třeba proti nim bojovat všemi prostředky.
Ve svých důvodech proti nejrůznějším duchovním skupinám dokonce využívají i religionistiky. Jeden takový názor, že jen religionisté jsou oprávněni posuzovat náboženský život se objevil i na Bystrčníku. Níže jej uvádím:
11.2.2013 v 11.49
Dalajláma říká:
„O matematice se mohou vyjadřovat matematici, případně logici, o určitých oblastech statici. Co si o sobě myslí samotné množiny, vektorové prostory a kuželosečky by mohlo být sice zábavné, ale z vědeckého hlediska to není možné brát nijak vážně. K problematice alkoholové závislosti a důsledků se rovněž vyjadřují psychiatři a kriminologové. Samotní alkoholici mají na chlastání svůj názor, ale kdo je bere vážně? Stejně tak o náboženství se mohou kvalifikovaně vyjadřovat religionisté, třeba publicisté. Co si o tom myslí vůdce a funkcionáři sekty (majitelé&management), a třeba řadoví členové (platící zákazníci), je někdy rovněž zábavné.“
Ale i mezi námi jsou vystudovaní religionisté a tento názor účinně vyvracejí. Zde je:
Ad Dala jáma z 11.02.2013 v 11.49
Pletete se. O náboženských fenoménech se nemusejí vyjadřovat pouze religionisté nebo publicisté. Sama religionistika respektuje výpovědi věřících např. o Bohu jako stejně kvalifikované, jako jsou její výpovědi například o tom, jaký význam Bůh v životě věřících má. Tudíž nezesměšňuje nebo jinak nedegraduje předmět svého studia, jako to děláte vy ve svém příspěvku, ale uvědomuje si, že používá jiný filtr, jiný úhel pohledu na náboženství než je ten, jaký volí samotní vyznavači konkrétního náboženství.
Religionistická výpověď o skupině kolem Jiřího Vacka a její duchovní praxi by například byla: „Praxe, kterou Jiří Vacek učí, vychází z ústní instrukce, kterou udělil Ramana Maháriši F.Humphreysovi, jež zní: „Neupínejte svou pozornost na všechny tyto proměnlivé věci života, smrti a jevy. Nemyslete ani na proces jejich vidění či vnímání, ale pouze na to, co všechny tyto věci vidí.“ (Tak pravil Ramana Maháriši. Dílo a učení mudrce v jeho vlastních slovech, přeložil a uspořádal Jiří Vacek, Praha 1996, s. 16). Pan Vacek tuto Mahárišiho poučku rozvinul do několika stupňů, které popsal především v knize Královská jóga. Tuto praxi učí na seminářích a dvouhodinových veřejných meditacích.“
Už samotný název článku pana Lošťáka: „Mystik, jogín nebo vůdce sekty? Do Brna přijíždí Jiří Vacek“, vypovídá, že nemá s nezaujatým religionistickým pohledem na náboženství nic společného. Slovo sekta je zde použito v hanlivém, pejorativním významu tak, jak je obecně chápáno, což je patrně přežitek z katolického vyjadřování se na adresu všeho, co „jde mimo církev“. Jinak např. v anglicky psané religionistické literatuře se slovo „sekta“ běžně používá pro označení školy nebo linie buddhismu.
Myslím, že má smysl se zabývat články, podobnými tomu jako je ten od V. Lošťáka nebo činností Z.Vojtíška a Společnosti pro studium sekt, protože pokud bychom tak nečinili, mohlo by se stát, že kdyby tito pánové nabyli moci, jediné možné náboženství by bylo to, které oni schválí. O svobodu se musí pečovat.
Na katedře jsme se kdysi učili o tom, jak křesťanské církve využívají religionistiku a přizpůsobují si ji pro své účely – místo porozumění zkoumanému náboženství a snahy jej pochopit, zkoumané náboženství hodnotí tak, jako například Z.Vojtíšek hodnotí činnost meditační skupiny, zabývající se praxí átmavičáry, které se vytvořila kolem Jiřího Vacka. Tak se původně nezaujatá věda v rukou křesťanských církví stává součástí teologie a přestává být religionistikou.
Josef Šťastný, religionista
Uvedený názor je pravá religionistika. To, co nám pod její hlavičkou podstrkuje „Spolek (sekta) pro potírání sekt“, vědecká religionistika není. Je výmyslem spolku, který založili křesťanští kněží, kteří místo Ježíšovy lásky šíří neshody, nedorozumění a nepřátelství. Právě podle toho poznáme, odkud jsou.
Svoboda, které se dnes těšíme včetně svobody náboženské, není zdaleka samozřejmá. I tu museli naši legionáři vybojovat svými životy na starém Rakousku. V něm panovala náboženská nesvoboda pod spojenou vládou Habsburků a katolíků.
Nekatolíci byli jen trpěni jako podřadní občané a měli pouze omezený výběr ze dvou evangelických vyznání. I v dnešních dnech v některých státech vládnou ještě tvrdě katolíci. Právě nedávno jsem se z článku v Lidových novinách dozvěděl, že když vám v Irsku v kapse naleznou preservativ, můžete skončit ve vězení. Opravdu toto chceme?
Mezi námi jsou i velmi zkušení právníci. Proto pozor na lživé pomluvy. Jsou dokonce i trestné.