Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pro osud člověka má stav jeho mysli zásadní důležitost. Jednáme ve shodě s tím, v co věříme a jaké máme povahové vlastnosti. Mysl je tvořívá moc, a proto naše myšlenky vytvářejí přímo náš příští osud v souladu se zákonem příčiny a následku, stručně karmy. Tyto následky naší víry, přesvědčení, myšlenek a hlavně citů sklízíme vždy my sami a jsme také my sami za ni zodpovědní. Pokud jsme se nechali oklamat, škoda, která nám vznikne, je jen a jen naše.

Komunisté svým stoupencům slíbili ráj na zemi, jen když jim uvěří a dají jim moc. Tam, kde moc skutečně získali, odměnili se svým peklem. Do dnešních dnů se jim podařilo zavraždit po celém světě 100 milionů lidí. Další stále vraždí. U nás po komunistickém puči v roce 1948 propukl komunistický „blahobyt“ v roce 1953. Stát zbankrotoval a následná měnová reforma doslova a do písmene ožebračila celý národ. Lidé přišli o všechno. Samozřejmě kromě komunistických vůdců.

Hitler opět Němcům slíbil panství nad světem. Budou vládnout slovanským otrokům, kteří na ně budou pracovat. Za svou víru byli odměněni smrtí hladem a mrazem u Stalingradu a rozbombardovaným Německem.

Jak je vidět, není vůbec jedno, komu věříme a co mu věříme. Je zvláštní, že tuto pravdu znají, jak se alespoň zdá, lépe lidé se špatnými úmysly než ti dobří. Ti zlí se neustále nás snaží přesvědčit, že pro nás chtějí nějaký ráj – jako komunisté či nacisté, ale jen proto, aby naší pomocí získali moc a s její pomocí nás ovládli pro své cíle. Dosahují toho tím, že se zmocňují našich myslí. Myslíme tak, jak nám vnukají   a my jim tak pomáháme dosahovat jejich cílů k naší škodě.

Jejich snahy po našem ovládnutí ve svůj prospěch se jim daří ze dvou hlavních důvodů.

Prvým je naše vlastní zlo, nenávist a závist. Zlo v nás ochotně přijímá zlé myšlenky, že když zničíme své údajné nepřátele – bohaté, jinověrce, příslušníky jiných národů a ras atd. vyřešíme tím své těžkosti a utrpení.

Druhým důvodem je naše nevědomost o tom, že náš osud není nahodilý, ale zákonitý a je plně výsledkem námi vytvořených příčin - myšlenek, citů a zevních činů. Sklízíme vždy pouze to, co jsme zaseli. Nic víc. Příčina našeho osudu je výhradně v nás a nikde jinde. Svůj osud můžeme změnit, jen když změníme sami sebe. Bez své vnitřní proměny proto všechny zevní pokusy o zlepšení našeho osudu jsou neúčinné a dějí-li se zlým násilím dokonce škodí.

Kdo vede lidi ke zlepšení jejich osudu zevně bez nutné vnitřní proměny, jen je zavádí a zhoršuje jejich osud, protože zákon příčiny a následku nelze změnit. Platí, ať chceme či nikoliv. Naše přesvědčení jej vůbec nezajímají. Můžeme jej pouze využívat ve svůj prospěch ve shodě s jeho zákonitostí. Jak? Sít opravdové dobro, a proto je i sklízet. Samozřejmě tato „setba“ se děje na prvém místě v našem nitru a nikoliv zevně a dokonce násilím páchaným na druhých.

Snad tento dlouhý důvod čtenáře přesvědčil, jak důležitý je stav naší mysli a jak je nutné ji střežit před lidmi, kteří se jí chtějí zmocnit a následně využít ve svůj prospěch na úkor našeho skutečného dobra.

Proto je tak důležité umět správně myslet a pečlivě zkoumat vše, co se nám předkládá k věření. Věřit všemu bez přezkoumání, co se nám věření předkládá ve slepé víře, že je to pravda, se nejen nevyplácí, ale těžce se na to doplácí. Jednou ze zásad je proto se snažit opatřit poznatky na určitou věc či případ z více na sobě nezávislých zdrojů. Tím snižujeme možnost zkreslené informace. Na této zásadě je založen každý soud, má-li být alespoň poněkud spravedlivý a pravdivý.

Za příklad takového zkoumání si vezměme blog kauza-vacek. Proč byl založen? Pro naše dobro? Nikoliv. Zakladatel se netají tím, že má potírat Vacka a rovnou nabízí, že otiskne všechny lži a pomluvy o něm a slibuje zajištění plné anonymity. Co lepšího si lháři a pomlouvači mohou přát, než rozstřikovat svou žumpu kolem sebe beze strachu, že poznáme, čí je?

A kdo založil tento blog? Příznivci nakladatelství Avatar. Současně je namířen proti jeho konkurenci – Vackovi.

Má blog ještě nějakou jinou náplň, než nenávistné útoky s cílem zničit konkurenci? Přináší nějaké duchovní pojednání? Nikoliv.

Když to vše promyslíme, pak je závěr zřejmý. O nějaké objektivitě nemůže být ani řeč. Bude snad blog přinášet nějaké nepříznivé informace o jeho zakladatelích a provozovatelích? Jde o snahu nás pravdivě informovat? Přináší nám nějaké dobro, například duchovní? Co na nás blog chce? Abychom mu slepě věřili a Vacka zavrhli. Jaký z toho budeme my sami mít prospěch? Žádný. Jediný prospěch z toho bude mít Avatar, ale jeho prospěch není naším prospěchem. Může být dokonce naší velkou škodou, pokud nám Vacek nabízí něco opravdu hodnotného.

A jak blog vlastně pracuje? Typicky demagogickými způsoby. Například záměrně vytváří dojem, že Vacek nepíše nic jiného, než své paměti a navíc, že v těchto pamětech „Jak jsem hledal Boha“ není nic jiného než o sporu s Tomášovci. Jak tohoto klamného dojmu se snaží docílit? Tím, že ostatní Vackova dílo záměrně necitují, ač sama Míla Tomášová je několikrát veřejně ocenila a doporučila. Proč z něho ve shodě se svým mistrem, Mílou Tomášovou necitují?

Proč místo toho vytrhávají ze souvislosti pouze výňatky z pamětí, které jsou podávány zkresleně a proti duchu souvislosti, ze kterých jsou vybírány? To je zřejmé: aby takto zkomolené dokazovaly jejich nepřátelská tvrzení.

Například do nekonečna citují „Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji“. Pak pod tento text vytržený ze souvislosti umisťují moje kritická vyjádření, která takto zneužitá zdánlivě ukazují na rozpor v mém tvrzení.

Za prvé kritika sama o sobě není zlo, nepřátelství, ale vyjádření vlastního názoru a může být stejně pochvalná jako zamítavá. Jen pro zlé, totalitní mysli je kritika nepřijatelná. Proč? Protože odhaluje jejich zlo. Proto ji všechny totalitní organizace od komunistů přes nacisty až ke katolické církvi zakazují a požadují bezpodmínečně přijetí jediného názoru, samozřejmě toho jejich vlastního, který jim vyhovuje.

Já však opravdu nikoho nekritizuji, tím méně někoho odsuzuji ve smyslu zatracuji ve vztahu k jeho osobě.

Je totiž obrovský rozdíl zda se kritika týká osoby jako takové nebo pouze některého z jejích tvrzení, která považujeme za nesprávná. Kdysi nejgeniálnější fyzik všech dob A. Einstein zveřejnil článek na určitý teoretický problém fyziky a dopustil se omylu. Jeden mladý a neznámý fyzik omyl objevil, své stanovisko zveřejnil a Einstein opět veřejně svůj omyl přiznal. Tak se spory o pravdu mají také vést. Kde se za pravdu bojuje nenávistí, lží a pomluvou, nejde o pravdu, ale o její opak.

Kritizoval onen fyzik Einsteina? Nikoliv. Kritizoval jedno z jeho chybných tvrzení a nic víc. Stejně se to má s mou kritikou. Nekritizuji osoby – tedy opravdu nikoho, tím méně je neodsuzuji, ale vyjadřuji se k jejich některým názorům, se kterými nesouhlasím. Takto se někdy vyjadřuji i k některým jejich činnostem. Nic víc, nic míň. Mezi slušnými demokraticky smýšlejícími lidmi je takové počínání naprosto běžné a samozřejmé. Je samou podstatou demokracie. Kde se naopak potlačuje, jde o nejhorší zlo totality.

Autoři blogu jako správní demagogové neustále vědomě lžou, že kritizuji osoby. To je běžný demagogický trik: podkládat protivníkovi něco, co nedělá a pak jej za to odsuzovat.

Dne 13.6. se opět statečný nebo zbabělý (?) anonym na blogu rozepisuje o tom, co údajně do knihy „Život a učení Ramany Mahárišiho“ nepatří.

Postupují obvyklou metodou demagogů: vytrhnou část celku ze souvislosti z knihy a pak na ni dokazují svou pravdu. Úmyslně zatají před čtenářem, že jimi citovaný úryvek je z kapitoly „Reakce na Mahárišiho stezku odevzdanosti“, str. 80 knihy. Jako propagátor Mahárišiho učení v Čechách a na Slovensku se v kapitole rozepisuji o reakcích na Mahárišiho učení některých naších odpůrců. Píši například o tom, jak pan Dostál, přítel Miloše Tomáše, prohlásil Mahárišiho vedení žáků stezkou odevzdanosti za „hitlerismus“. Popisuji tam krátce celou nechutnou kampaň, kterou proti šiřiteli Mahárišiho učení vedou. Proto také tvrdí, že se do knihy nehodí. Komu se opravdu nehodí, jsou oni sami. Ukazuje, co jsou zač.

Z pohledu, jak je učení Ramany Mahárišiho u nás některými lidmi přijímáno, jak například popírají jeho požadavek na nutnost vytrvalého úsilí na stezce, dokud není cíle dosaženo, je zřejmé, že vytržený text plně a souvisle zapadá jak do kapitoly, tak do celé knihy. Komu se nehodí, je zřejmé. Těm, co hlásají neúsilí, hitlerismus Mahárišiho počínání a božskost ega.

A teď pozor. Následuje z jejich strany neuvěřitelně drzý trik. Vytvářejí dojem, že v Ramanašramu knihu četli a „protože uvedená stať do knihy o Mahárišim nepatří“, přerušil ášram se mnou spolupráci. Jak knihu mohli číst, když tam nikdo česky neumí, je záhada. Ramanašram se prostě nechal anonymním pomlouvačem zviklat a aby něco neriskoval, od spolupráce odstoupil. Tím, že dal na pomluvy, aniž by uvedl jejich pramen a dal nám možnost obhajoby, se postavil na stranu pomlouvačů. Jeho rozhodnutí je dílem pomluv a lží, které obdržel a ničeho jiného. Taková je pravda.

Ten, kdo chce opravdu vědět, co píši, ať čte přímo mé knihy a učiní si sám vlastní názor. Ať nečte pouze „Jak jsem hledal Boha“, ale hlavně ta díla, která jsem napsal a přeložil. Vysoce je hodnotí sama Míla Tomášová a doporučuje je ke čtení. Jsou to například jmenovitě Učebnice átmavičáry, Tripura Rahasja, ale i Královská jóga a další.

Zlí lidé, jimž jde o jejich vlastní a nikoliv náš prospěch se neštítí ničeho, aby nás přesvědčili o své pravdě. Používají při tom mnoho demagogických triků, které, jak jsem se osobně přesvědčil, mnozí lidé ke své vlastní škodě nejsou schopni prohlédnout. Stávají se pak z nich oběti zla, které nedokázali rozpoznat a trpí. Proto je tak důležité tyto totalitní praktiky odhalovat. Ještě důležitější pak je naučit lidi je samostatně pomocí správného myšlení rozpoznávat.

Proto je tak důležité trvalé studium nauky, které poskytuje základ pro správné rozlišování, vivéku. Může nám také pomoci správná – tj. nikoliv mechanicky uplatňovaná moudrost: „Strom se pozná podle ovoce“. Tam, kde strom plodí nenávist, závist, pýchu, pocity vyvolenosti, totalitní praktiky, je nepochybné, že jde o strom zla a nikoliv dobra.

Pokud tyto řádky splní tento účel alespoň částečně, nebyly napsány marně. Nevěřme ničemu slepě, ale přemýšlejme, ověřujme. Jde opravdu a doslova o nás, o náš osud. Co si vybereme, budeme i mít.