Jak jsem zbohatl
Jiří Vacek
Nemusím se ani bránit, aby ti, kteří sledují útoky táboru Avataru proti naší skupině, pochopili z jejich vlastních slov, co jsou zač. Jeden z nich, který nás opětovně veřejně udává tajné policii a vyzývá k naší likvidaci mocí, se opět prozradil. Rozepsal se o mých příjmech. Nic o nich neví, tak si vymýšlí a lže jako vždy.
Příjmy mé i mojí rodiny jsou ryze naší záležitostí a vůbec nic nikomu do nich není. Strkat do nich nos je sprostota prvého řádu. Já nejsem jako běžní východní guruové, které jejich žáci živí, zaopatřují je, kupují jim auta a podobně. Já a moje rodina si musíme sami vše řádně a poctivě vydělat a také zaplatit. Proto do našich financí nikomu vůbec nic není, což platí samozřejmě obecně. Navíc plně platí: „Zajisté jest dělník hoden své mzdy“. Starat se o majetek druhých je typicky komunistická záliba včetně likvidace těch, kteří mají jiný názor než oni, tajnou policií. Proto také tolik obdivují členství v KSČ. Ač do našich příjmů nikomu nic není a nemusím se z nich nikomu zpovídat kromě finančnímu úřadu, což činím a platím řádně daně, celou věc osvětluji, aby bylo zřejmé, jak je veřejnost obelhávána.
Pan Dostál na Jitřní zemi píše 30.10.2005 viz „Znechucující boj o peníze“, že jsem vydělal 2 – 3 miliony na svých titulech, a tedy můj příjem je v průměru 150 – 200 Kč ročně. Skutečně tam stojí 150 – 200 korun ročně, což mně závidí. Neví, zaslepen nenávistí, ani co píše a šakti jej potrestala. Nechtě napsal pravdu.
Prvá lež: nevydávám knihy 15 let, ale začal jsem je vydávat samizdatem v roce 1956, vydávám je již 51 let. Do roku 1989 včetně jsem stihl napsat nebo přeložit téměř 100 titulů, nechal je opsat a rozšiřoval jsem je. Těch 34 let do sametové revoluce jsem prožil v naprosto oprávněných obavách, že mě komunisti, jejichž moc u nás ten hodný a soucitný Drtikol pomáhal ustavit, pošlou do vězení. Výslechy na StB, soud pro rušení socialistického soužití, vyhazovy z práce, to byl ten „zisk“, který mně pan Dostál závidí. Tehdy jsem neměl ani tušení ani naději, že někdy bude možné, aby duchovní literatura vycházela knižně. Nepracovali jsme pro zisk, ale z radosti a zaujati pro věc s plným vědomím rizika vězení. To vše jsem stíhal při celodenním zaměstnání a při starání se o rodinu. Jediné ocenění, jaké za to dostáváme, je kritika pana Dostála a Avatáru, jak jsme zbohatli. Skutečně poučné. Toto vše je odměna za doslova tisíce hodin práce a pronásledování. My jsme ti špatní, komunisté dobří.
Nevím o tom, že by Tomášovi ve větší míře nějakou takovou činnost do roku 1989 vyvíjeli. Ona se totiž nevyplácela.
Co dělal F. Drtikol a jemu podobní v té době? Chodil na komunistické schůze, platil stranické příspěvky a dodržoval stranickou disciplínu neboli dělal vše, co mu Gottwald a další nařídili. Jinak by jej ze strany vyloučili. A to vše v době, kdy jeho čínští soudruzi vtrhli do buddhistického Tibetu a doslova rozstříleli dělostřeleckou palbou stovky buddhistických klášterů i s jejich mnichy za živa. To, včetně vražd M. Horákové, gen. Píky a stovek dalších mu nevadilo. Největší starost měl o to, aby se dostal do příslušného uměleckého svazu, rovněž plně ovládaného komunisty. Ti do něho přijímali pouze věrné soudruhy a nikoho jiného. „Nepokrokoví“ umělci neměli naději.
Teprve po roce 1989 se mohly knihy vydávat. Jelikož zájem nakladatelů byl malý a krachovali, neměl jsem jinou možnost, než vydávat jako autor své práce a překlady vlastním nákladem. Jestliže pan Pařík tvrdí, že je to totéž jako nakladatelská živnost, pak neví, o čem mluví. I zákon tyto dvě možnosti vydávání knih rozlišuje a možnost vydávat knihy autorům vlastním nákladem upravuje proto odlišně. Běžná firma a autor vydávající své práce jsou dvě zcela rozdílné věci. Skutečně dělám vše na koleně a za sazbu, která je odbornou záležitostí, platím. Pan Dostál, ač nic neví, opět prostě lže, jak když tiskne, že ji mám zadarmo. Jeho drzost, která je společnou vlastností mých odpůrců, je neuvěřitelná. Neznají a nechtějí znát fakta, tak si je prostě lživě vymýšlejí, aby ospravedlnili nenávist, kterou chovají. Někteří přátelé nám opravdu s prací někdy pomáhají, stejně jako pomáhali, jak p. Dostál dobře ví, i Avatáru. Nám se ovšem pomáhat nesmí. O tyto úspory jsou ceny knih pak nižší. Vytýkat nám, že vydáváme brožované knihy, je již čirá ubohost, nic víc. Jsou pak přístupnější více čtenářům. I klasici mají ze stejného důvodu svá laciná vydání. Konkurenci, která chce jen „rýžovat“, se to samozřejmě nelíbí.
A teď počítejme. I kdyby měl pan Dostál pravdu, zdůrazňuji: i kdyby, tak nevydávám knihy 15 let, ale 51 let. I psaní a překládání je práce, která má svou cenu a počítat zisk pouze z vydaných knih znamená tuto cenu, která je nákladem, neuvažovat. Za vlády těch hodných komunistů, které příznivci Avataru tak brání, bylo i velmi obtížné a pracné knihy k překladu vůbec sehnat. Znamenalo to dlouho písemně prosit a vysvětlovat zahraničním organizacím, že není možné jim za knihy poslat peníze. Když se je podařilo přesvědčit, knihy často nedošly. StB je prostě nedovolila doručit.
Takže 2 miliony za 51 let je „zisk“ 39.216 Kč ročně, měsíčně 3.268 Kč. Skutečně výnosné podnikání! Jen inkaso platíme měsíčně asi 6.000 Kč. Ani tento výsledek není správný. Na naší vydavatelské činnosti a následném prodeji se podílí i manželka a dcera. Takže uvedený výsledek dělme ještě třemi. K tomu uvažme, že jsme s manželkou již dlouho v důchodu. Odešel jsem do něho hned, jak bylo možné v roce 1991, ač jsem měl možnost pracovat dále jako výborně placený bankovní expert. Přišel jsem tak nejen o tento výdělek, ale i o podstatné následné zvýšení důchodu, jen abych se mohl věnovat zcela své práci. Teď za vše sklízím obvyklý dík od lidí, jejichž rozum je zcela zastřený zlem a nenávist jediným zájmem.
Pan Dostál, a jeho přátelé, je závistivý materialista, který zná jedině peníze a nic jiného. Duchovní prospěch široké české a slovenské veřejnosti jen z mých překladů světově proslulých duchovních spisů a autorů proto není schopen vidět. Vyšly v 18-ti tiskem vydaných publikacích. Zahrnují oblast křesťanství, hinduismu i buddhismu. Některé z nich vyšly pouze anglicky a nejsou například ani v němčině nebo dlouho nebyly. Celkem jich je asi ke třiceti a některé kolují pouze v opisech. Jsou mezi nimi například za Indy považované nejlepší dílo o józe „Jóga Vašišta“, i nejlepší pojednání o advaitě jako je „Tripura Rahasja“ a další. Knihy „Poutník vypráví o své cestě k Bohu“ či „Oblak nevědění“ jsou perly křesťanské mystiky. I mistr Hui Hai má v zenu jedinečné postavení. O Ramanu Mahárišim ani nemluvím. Závistí a nepřátelstvím zaslepení to nepovažují za nic. Jen mají starost, jak jsem zbohatl. Jak ubohé a hnusné a přesně v duchu, jakým nám 40 let komunisté vládli: jen aby někdo neměl o korunu víc, samozřejmě kromě nich. Ti měli vždy výjimky. I Tomášovi z mých překladů rádi a hojně čerpali. S Ramanou Mahárišim a s jeho učením jsem je seznamoval ve větším rozsahu právě já, protože v té době od něho (u nás) téměř nic neexistovalo nebo bylo nedostupné. Oni sami od něho nic neměli.
Naše činnost mě i manželku zaměstnává celodenně a dceru částečně. Neznáme ani víkendy. Všichni tři dohromady tak společně pracujeme podle výpočtu pana Dostála za 3.268 Kč měsíčně. To je skutečně hanba že, vážení stoupenci Avataru. Mimochodem, proč jste nespočítal, kolik vydělal Avatar, když si může dovolit tak velké a nákladné prostory v Butovicích?
Být vámi, tak se zamyslím a položím si otázku: „Bráníme-li popsanými způsoby „památku“ Tomášových, nezeptají se nezúčastnění zcela oprávněně, kdo vlastně ti Tomášovi jsou, když jejich žáci soustavně lžou, vyhrožují tajnou policií a podobně?“ Soudný člověk tak nepochybně učiní. K čemu asi dospěje?
Tímto způsobem vyvracím již dlouho zcela věcně jednu lež za druhou, ale ještě se nestalo, aby se za lhaní někdo omluvil nebo alespoň přiznal omyl. Oni jsou prostě neomylní. Pan Pařík ví, že lžu, když popisuji, jak Drtikol při komunistickém puči hlídal stranické sekretariáty. Když otisknu jeho vlastnoručně psaný životopis, kde se tím dokonce chlubí jako se svou záslužnou činností, rozhostí se hluboké ticho.
Pan Pařík o ničem neví. Takže se ptám a chci jasnou odpověď bez obvyklých vytáček a chytrystik: „Pane Paříku, považujete dobrovolnou účast F. Drtikola na komunistickém puči v roce 1948, který u nás svrhl demokracii a nastolil 40 let útisku včetně potlačení veškerých duchovních projevů za správný a v souladu s buddhistickým učením o nenásilí? Ano nebo ne? Ať víme, kdo jste. Již samo vaše vyjádření: „Kritizovat Drtikola je hloupé“, vás zařazuje. Možná, že si dokonce myslíte, že bych mu měl být vděčen za ty výslechy, pronásledování atd.? Jindy pan Pařík vypráví nesmysly o tom, že když je někdo něčím žákem, přesto osoba, jejímž žákem je, není jeho učitelem a k tomu vždy další příděl lží, pomluv a výhružek. Kdybych měl vyvracet každou z nich, nedělal bych nic jiného. Zřejmě nikdo nepotřebuje pracovat sám na sobě, meditovat, čistit charakter. Jsou tak dokonalí, že se mohou plně soustředit na psaní svých nenávistných výlevů. Jen maří svůj čas. Nezastrašili nás za totality jejich komunističtí přátelé, nezastraší nás ani teď.
Jaké přesvědčení pan Dostál a jemu podobní zastává, je zřejmé z jeho výhružek. Když vycítil, že mu za jeho výhružky hrozí trestní stíhání, tak svůj tón zmírnil. Vyjádřil se na Jitřní zemi, že Vackovy duchovní názory budou zkoumány „zákonným“ způsobem. Pane Dostál, kde vlastně žijete, jak to myslíte? V naší zemi nemůže být nikdo stíhán za vůbec žádné názory. Nemůže být stíhán ani za jejich vyjadřování, což jsou již dvě odlišné věci, pokud nepřekročí zákon, což je můj případ. Naopak zákon pamatuje na potlačování svobody vyjadřování výhružkami, které soustavně provádíte vy a vaši přátelé. Ve svobodné společnosti nejsou zločinem rozdílné názory, jak stále tvrdíte, ale právě potlačování rozdílných názorů násilím psychickým i skutečným. Nemylte se, naše trpělivost není nekonečná. Svá práva, včetně práva na obranu, známe dobře a ani Ježíš si nepřivlastňoval takovou dokonalost, jakou vytváříte kolem Tomášových.
Skutečnými sektáři jste vy, kteří děláte z Tomášových nedotknutelné idoly, které nemají nedostatky, jsou neomylní, nepotřebovali žádné učitele a mistry, ač je potřebovali i tak velcí mistři jako Rámakrišna a další. Maháriši uznával, že měl v předchozí inkarnaci mistra, jen Tomášovi se bez něho obešli.
Velmi zvažujeme využití svých práv. § 196 trestního zákona je zcela jednoznačný. Naše zákony chrání i soukromí občanů. Jakékoliv špehování, kterým vyhrožujete, je zcela nezákonné jak pro policii, tak zvlášť pro soukromníky. Příslušné orgány mohou konat, až když dochází k trestné činnosti a nikoliv jen proto, že si někdo vymyslí jako vy, že je toho třeba. Vaše myšlení a způsoby jsou zcela estébácké. Mahárišiho způsob učení, který je v celém duchovním světě uznáván i prováděn mistry, označujete za hitlerismus. Sám při tom myslíte a konáte jako estébáci, se kterými jsem se setkal: „Máš jiné názory? Hodně rychle na ně zapomeň nebo tě zlikvidujeme“.
Je ohromující, jak málo přispívatelů na Jitřní zemi na chování pana Dostála reagovalo, a to nijak zásadně. Myslí si, že o ně nejde. Hluboce se mýlí. Až nebudou s panem Dostálem a spol. souhlasit, použije tyto metody proti nim. Svoboda je jen jedna a nedělitelná a když ji nebráním, „protože mně se to netýká“, pak o ní nakonec přijdu sám. Toto již není spor o jógické názory, ale o právo svobodně se vyjadřovat. Dalo by se uvažovat i o zločinném spolčení s cílem nás zničit, jak vyplývá z osobního dopisu p. Paříka na mou adresu, který vzápětí podpořil pan Dostál hrozbou zásahu vlivných osob. A nacházíme i další důkazy: aktivní rozšiřování článku pana Paříka s jeho pomluvami na Jitřní zemi T. Vackovou. Odpovědnost provozovatele Jitřní země za zveřejňování sprostých urážek pana Aura a dalších je také předmětem našeho zkoumání. Neetičnost takového počínání je mimo diskusi. Jeho výmluvy na zaneprázdněnost neobstojí; zaujatost pro stoupence Avataru je nepochybná. Kdo tiskne opakovaně články o Vackových prasatech, které se válejí ve vlastních výkalech a o vlez do pr…, žácích, je u slušných lidí totéž, co autor. Jestliže se takových článků objeví celá řada, nejde o „nedostatek času“, ale o zlou radost a škodolibost. Kdyby šlo skutečně o nedopatření, slušný člověk by se omluvil a zařídil, aby se něco takového nestalo. Dochází však k pravému opaku: sprostoty Aura a dalších mají zelenou a nerušeně pokračují. Na příspěvky našich přátel není „bohužel“ dost místa. Tím, že považujete jakoukoliv věcnou kritiku některých výroků a postojů Tomášových, nikoliv jejich osob a působení vcelku, doslova za svatokrádež, lež a pomluvu, kterou je nutno potrestat likvidací mocí, ukazujete, kdo opravdu jste. Víc dodávat nemusím. Myslící člověk si úsudek udělá sám. Miloš Tomáš to říká jasně: „Já bráním památku svých rodičů“. Skutečně, vám nejde o nauku a pravdu, ale o představu dokonalých a neomylných duchovních učitelů, o jakousi obdobu jogických papežů. Proč je taková představa tak cenná, je zřejmé. Kdybyste alespoň opravdu dělali jen část toho, co učili, nemohli byste se chovat tak, jak se chováte.
Nápad jogínů z Avataru nechat náš spor rozsoudit katolickými teology je vskutku ohromující. Doporučuji příště se zeptat dnešního papeže, zda ji můžeme vůbec provádět. Jeho odpověď si již dnes můžeme přečíst v jeho posudku na A. de Mella, když byl ještě kardinálem. Vše, co se jen trochu blíží józe, nejen nevede ke spáse, ale škodí duši.
Obdobně doporučuji zeptat se představitele dnešních komunistů Grebeníčka, jak hodní byli komunisté, zvláště jeho otec, který mučil vězně. Jistě potvrdí váš názor, jak byli hodní. Zdá se, že mnoho příznivců Avatáru jsou myšlením víc katolíky a komunisty. Mají s nimi stejný, totalitní způsob myšlení: jakákoliv kritika je nepřípustná a její původce musí být zničen, když k tomu mají dostatek moci. Jinak se alespoň prohlásí za veřejného nepřítele.
Nesnášenlivostí není, když vyjadřuji názory rozdílné od jiných. Každý má právo na svůj názor a jeho vyjádření, byť s určitým omezením jak zákonným, tak etickým. Nesnášenlivostí je potlačování odlišných názorů neetickými a nezákonnými způsoby. Sám pokřik, který stále slyším: „Kritizovat se nesmí, kdo kritizuje, již uráží“, je totalitní metodou, jak umlčet, co je nám nepříjemné. Tuto metodu používají všechny totalitní skupiny. Všude, kde se vyskytuje, jsou ohroženy jak demokracie, tak lidská práva. Tyto totalitní postoje se nakonec vždy obrací proti jejich hlasatelům: Hitler vlastní rukou střílí své spolubojovníky, Stalin dává věšet věrné komunisty a nejen on. Karma tak každému vrací nepravosti, kterých se dopustil, byť i v přesvědčení o své pravdě. Tady zmýlená nikoliv neplatí, ale jedině platí. Proto pozor! „Neodejdeš odsud, dokud nezaplatíš do posledního haléře“, je věčně platný zákon pro každého. Výhry Stalinů a Hitlerů jsou jejich strašlivými prohrami. Navíc jogíni, kteří čtou o karmě, nemají ani tu omluvu o nevědomosti.