Ego je dobré, bez ega bychom se ani nenajedli!
Jiří Vacek
Kdo to tvrdí? Miloš Tomáš ve svém duchovním pojednání. Domyšleno do konce: ti, kdož se ega zbavili, se nemohou najíst a umírají hlady. Kdo jí, ten má ego a není mudrcem, protože bychom se bez ega ani nenajedli. Tak nás alespoň poučuje Miloš, když domyslíme, co říká.
Pravda je přesně opačná. Jelikož jsme upadli do nevědomosti o sobě neboli vládne nám ego, rodíme se do hmotného těla, a proto i musíme jíst, což je velká nesvoboda a zdroj utrpení a nikoliv dobrodiní, za které je vydává Miloš. Jak praví výstižně Bůh v bibli padlému Adamovi neboli egu: „V potu tváře budeš si dobývat svůj chléb vezdejší“. A opravdu: většinu času našeho života trávíme zabezpečováním své tělesné existence, což nás stojí i tolik sil, že nám často nezbývají na nic jiného. Ego není dobro, které nás jídlem zachraňuje, ale naopak znesvobodňuje. Ego je příčinou, proč máme hmotné tělo, kterému otročíme.
Miloš také tvrdí, že ego má božskou podstatu. Není již sice božské, jak tvrdili dříve, ale má božskou podstatu. Pravda je opět zcela opačná: ego je bezpodstatným klamem. Jeho podstatou ve smyslu příčiny není naše pravé Já, ale pravý opak: nevědomost o něm a následné ztotožnění vědomí Já jsem s tělem a s myslí. Vědomí není podstatou ega, ale právě naopak: ztráta jeho uvědomování a ztotožnění s tělem vytváří ego. Zdůrazněme: vytváří. Ego je plynule vytvářeno trvalým ztotožňováním pravého Já s tělem a s myslí. Vytváří je bezpodstatné působení nevědomosti. Když toto ztotožňování ustane, jako je tomu například ve spánku beze snů nebo ve stavu poznání Já, ego rázem zmizí. Když se probudíme, opět se s tělem ztotožňujeme a ego je zde znovu, což platí i o dočasném zapomenutí Já. Proto nás Ramana Maháriši vážně varuje: „ I u džňánina (toho, kdo poznal Já), ego vzniká stále znovu a znovu“. To tehdy, když na Já pozapomene a ztotožní se znovu s tělem.
Pravé Já není proto podstatou ega, stejně jako světlo není podstatou tmy. Tak jako tma nemá podstatu, ale je neschopností vidět světlo, tak také ego nemá podstatu, ale je neschopností si uvědomovat, že jsme vědomí Já jsem a nikoliv tělo a mysl.
To samé platí z hlediska zákona příčiny a následku. Světlo není příčinou tmy, pravé Já není příčinou ega. Jeho příčinou je naopak zapomenutí našeho pravého Já a naprostá nevědomost o něm.
Názory, které nám Miloš předkládá, jsou opět jen obranou ega, „jeho dobroty, která nám umožňuje jíst“, a zásadní nevědomostí o tom, co ego je a co je příčinou jeho vzniku. Od vytváření iluze dobrodiní ega – „bez něho bychom se ani nenajedli“ – je již jen krok k tvrzení, že je není třeba rozpustit. I toto jsme již slyšeli.
Odkud taková tvrzení pocházejí? Přece z ega, které si tak zdůvodňuje oprávněnost své existence a tím i zbytečnost úsilí o jeho rozpuštění. Nic jiného za tím není.
Jak takové názory o dobrotě ega a jim podobné vznikají? Z našeho vnitřního zla, z nelásky k Bohu, která nám zatemňuje rozum tak, že nejen nejsme schopni poznávat pravdu jaká je, ale vidíme ji ve zlu, které nám vládne. Proto se tolik a zcela oprávněně zdůrazňuje očista a vivéka, rozlišovací schopnost a také pokora, která nás proti takovému zlu chrání. Jsme-li opravdu pokorní, pak se nemůže stát, že Eckhartovo nabádání: „Vzdejme se Boha pro Boha“, pochopíme podle litery, doslova a usoudíme, že Bůh neexistuje a že si vystačíme sami. To, co se vzdalo Boha a stále vzdává, je právě jen a jen „dobré“ ego, které je na sebe namyšlené a Boha nepotřebuje. Jediné co potřebuje, je jíst. Krmit se zevně i vnitřně, a tak se udržovat při životě. V tom je přece dobrota ega. Když se mu odevzdáme, udržuje se při životě samo svým působením.