Eduard Tomáš: Pohled z druhého břehu, vydal Avatar v roce 2000
Jiří Vacek
Přátelé mně přinesli k nahlédnutí uvedenou knížku. Při běžném prolistování jsem zjistil, že jde o džňána jógu, tak jak se běžně a tradičně již po staletí učí. Je tam vivéka, vajrágja i práce s pozorovatelem. Právě vyjadřování autora o tomto způsobu meditace na pozorovatele mně silně připomínalo, co o ní píši sám.
Kniha není ničím novým, ale tradičním učením džňána jógy. To samozřejmě není její nedostatek. Duchovní pravdy jsou věčně stejné a neměnné. Kdyby se měnily, nebyly by pravé.
Autor uznává vše, co uznávají praví duchovní učitelé: nutnost úsilí, ovládání mysli a rozpouštění ega. Rozhodně netvrdí, že je božské. Kdo zná mé spisy, ví, že učím přesně totéž již někdy od konce padesátých let. Jestliže je syn autora označuje opakovaně za brak, pak je buď nečetl nebo je četl, a pak je brak i učení jeho otce. Nenašel jsem nic, v čem bychom se podstatně lišili.
Ve svém článku o svých rodičích v časopise Meduňka, prosinec 2006, M.Tomáš píše, že jeho rodiče nikdy nepomlouvali jiné duchovní učitele, ale byli ke všem tolerantní. Bylo by jen dobře, kdyby jejich syn, který se prohlašuje za jejich pokračovatele, následoval jejich příkladu. Pokora jeho rodičů, o které píše, by slušela i jemu.