Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Lidová rčení v sobě skrývají mnoho dobrých postřehů včetně toho výše uvedeného. Pan Pařík jeho pravdy využívá hojně. Vždy přijde s nějakou nehoráznou drzostí a já ve své naivitě začnu vysvětlovat, jak se věci mají. Prostě jeho drzosti nalétnu místo, abych ji jako takovou odmítl: nic vám do toho není.

Spustí například hrozný pokřik: Vacek a jeho přátelé měli k večeři tlačenku. A já poctivě vysvětluji, jak se věc má, místo abych jeho drzost odmítl. Vždyť celá rodina Tomášů včetně Miloše jedla – a ráda maso. Možná, že je Miloš jí ještě dnes.

Pak zase křičí: Vacek vnucuje své knížky. Při tom mnoho samotných přátel Tomášů popisuje, jak jim Míla jejich knihy vnucovala. Jeden náš blízký přítel nám vyprávěl, jak na jedné návštěvě u Tomášů mu Míla vnutila knihy za asi 5.000 Kč.

Jindy se tvrdí: Vacek podporoval komunisty, protože chodil k volbám. Tomášovi je „podporovali“ také, protože chodili k volbám, které žádné volby nebyly.

Neustále kontroluje, jestli nám něco přátelé nedělají zadarmo. Je mnoho svědků, včetně mě, že podstatnou část chaty v Jílovém jim zadarmo postavili jejich přátelé. Já sám jsem rád odpracoval několik desítek hodin na přípravě její stavby. Padaly na to celé víkendy. Podrobnosti viz paměti „Jak jsem hledal Boha“.

Pan Pařík počítá – ale nesprávně, kolik jsme vydělali na obrazovém Mahárišim, což považuje za svou zásluhu. Je to přesně opačně: oni vydělali na tom, že jsme od nich knihu kupovali a hlavně mnohem víc na tom, že jsme jim její vydání umožnili.

Také stále závistivě a nesprávně vypočítávali naše příjmy, ač na Lucerně vydělali mnohokrát víc. Příjem za lístky se snadno spočítá a jejich prostory v Butovicích mluví jasnou řečí.

Není prostě nad drzost: když něco děláme my, je to zlé, když totéž a často dokonce ve větší míře Tomášovi, je to správné. Dokonce se dá říci, že se taková drzost vyplácí, protože je tak nestydatá, až je neuvěřitelná. Slušný člověk jen těžko věří, že je něco takového vůbec možné.

Miloš Tomáš toto vše dobře zná, nemůže to nevědět. Je smutné, že nejen M. Paříka nezarazí, ale naopak podporuje. Například tím, že popírá existenci mých samizdatů, ač si musí dobře pamatovat, že právě Tomášovi byli jedněmi z jejich příjemců. Eda z některých dokonce čerpal.

Podle M. Paříka mým proviněním bylo členství v ROH. V ROH jsme byli všichni, včetně Tomášových. Možná tam byl Miloš i pan Pařík. Bez toho se nedalo za komunistů existovat. Nečlenství se bralo jako veřejná provokace proti režimu. U mne je však toto členství zločin. Členství Drtikola ve skutečně zločinecké komunistické straně je podle M. Paříka známkou ušlechtilosti.

Navíc jsem ROH v letech 1968 a 1989 využil jako základnu boje proti komunistům, jak popisuji v pamětech.

Zamysleme se nad tím, kdo má z tohoto vylepšování obrazu komunisty a komunistů vůbec prospěch. M. Pařík stále dokazuje, jak komunisté byli ušlechtilí, že nebyli vůbec tak zlí a nikoho nepronásledovali – to jsou jen prý mé výmysly a že si za vše nestraníci mohou sami. Co víc si komunisté mohou přát, vždyť oni nic jiného netvrdí, než takovou podporu.

Vzato z jiného pohledu. Je vůbec normální takové věci používat k obviňování druhých? Nejedná se o nějakou poruchu? Může takto argumentovat normálně myslící člověk nebo je to tak nestydatá drzost?