Druhá odpověď paní Knápkové
Josef Šťastný
(k článku na www.kauza-vacek.blogspot.cz)
Příbuznost myšlení komunistů a pana Paříka je zřejmá, jak jsem ukázal ve své první odpovědi. Pan Pařík ani pan Tomáš nemusí nikde veřejně deklarovat, že se hlásí ke komunistům. Ani sami komunisté nikde neuváděli např., že proces s Miladou Horákovou byl vykonstruovaný, a přesto byl. Zlo se bohužel často prezentuje jako dobro, abychom mu naletěli.
Pokud chceme pravé štěstí, musíme až do morku kostí pochopit, že štěstí není nikde ve světě mimo nás, ale že je v nás. Právě toto Drtikol zřejmě nepochopil, a i přes hluboké duchovní poznání hledal ještě nějakou realizaci u komunistů.
Členství v komunistické straně není podle mě podružné, jak píšete, a to ani vzhledem k tomu, když tím členem je duchovní člověk. Právě naopak. U duchovních lidí by se toto dít nemělo. Nikomu neprospějete tím, že budete Drtikolovo členství omlouvat jeho realizací.
Nemohu si pomoci, ale mně z toho, co pan Pařík píše, vychází, že být realizovaný a zároveň komunistou, je v pořádku. Podle mě je to podobné, jako kdyby nějaký duchoborec obchodoval se zbraněmi pro teroristy. Opravdu si myslíte, že na realizované bytosti se etika nevztahuje? Míla Tomášová říkala, že realizovaný člověk může tolik, kolik mu jeho realizace dovolí. Jestliže ona sama tvrdí, že Drtikol je již zpět na Zemi, nabízí se domněnka, že tendence, které Drtikola přivedly ke členství ve straně, byly silnější než jeho realizace. Ono to za života třeba nemusí být tak vidět, protože hodně emocí a pocitů můžeme fixovat v těle, ale po odložení těla, když mysl nemá již žádnou oporu, to již nikam neschováme.
Myslím, že jako ve všem, ani tady nejde tolik o Drtikola, komunisty apod., ale o nás. Abychom my sami dokázali rozlišovat mezi dobrem a zlem a nalezli v sobě sílu se z moci zla vymanit. Pokud si budeme nalhávat, že něco, co je evidentně nedobré, je dobré, akorát tím zavdáváme příčiny budoucímu utrpení nás i druhých.